Rineloricaria sp.

Opet super clanek a co se tyce toho foceni tak uz si predplacim kurz u Milana:)

Ahojky Milane. To, co píšeš v prvním, základním odstavci je skutečně pravda. Podobně, jako je tomu i u chovaných a odchovávaných rybek i z úplně jiných čeledí u nás, i zde se jedná o dva rozdílné typy (snad taxony) lorikárií.
Někdy okolo roku 1993 jsem získal od jednoh dnes již neexistujícího pražského importéra sytě červené lorikárie, které se při bližším ohledání docela dost lišily od již tehdy u nás poměrně dost množených "červených lorikárií". To, co se tu již tenkrát množilo byly a ve většině případů dodnes jsou skutečně "červené" R.lanceolata a není neobvyklé, že tyto linie mají tendence při odchovech jít buď zpět k výchozímu základnímu typu a nebo se z nich dají "odhazovat" hnědé (Chocko, Shocko, Choco, atd...), černé, mrkvově nažloutlé a šedé "lanceolaty". Mohou z toho dokonce padat i xantorické formy. Kdo si s "červenými" lanceolatami dá pořádnou práci a nešidí je na krmení (především mražená buchanka - cyclop), může skutečně docílit velmi krásných červených odstínů a poměrné stability červeně zbarvených populací (viz např. odchovy p:Ešpandra z RK).
Ony skutečné "červené lorikárie" se k nám dostaly (nevím kolikrát, ale krom mé linie, kterou snad dnes udržuje //doufám// jeden můj kamarád, jsem je nikdy u nikoho jiného neviděl)jak jsem již poznamenal okolo roku ´93. Tyto odchytové lorky mi tehdy daly pěkně zabrat. Trvalo prakticky dva roky, než se mi podařil první výtěr, od kterého se pak odvíjely všechny následující populace a to dokonce od jediného páru - posledních dvou rybek, které mi tehdy z původního hejnka zůstaly. Málem jsem to už vzdal a onen zásadní výtěr přišel již ani ne za 5 min. dvanáct. Léta jsem pak tyto ryby množil pro export a tu a tam si je vzal odemne i někdo z mých známých. Většinou si stěžovali, že jim rybky nevydržely déle jak dva měsíce a odešly. Onen přítel byl jediný, kdo slavil další úspěchy.Co se publikací týče, tak jsem na rybky, které byly mým červeným lorkám nejpodobnější narazil později jen v Aqualogu - All "L" fishes (1.vyd.) na str. 9. Jsou tam dvě fotky tzv. Rineloricaria ap. "Red" (obch. náz: "RED-LIZARD-CAT") - L010a / S43010a. Focené rybky měly pocházet z němekých odchovů.

Jelikož jsem měl i R.lanceolata a to nejen ony "červené lanceolaty", ale díky variabilitě tohoto druhu u nás i všechny možné další barevné formy, měl jsem dost a dost času se zabývat zkoumáním podobnosti obou "druhů?".

"Mé červené" byly o něco menší, štíhlejší a divočejší rybky, třebaže to nutně nemusí nic podstatného znamenat, neboť jak dobře víme, mnohý druh po zdomácnění v našich akváriích modifikuje do "pantoflí, županu a spokojeného teřichu". Nicméně bylo zde ožné pozorovat poměrně značné morfologické odlišnosti ve stavbě ploutví a předních partií těla.
Bůh ví, odkud ty ryby původem pocházely, nejlépe mi to s nima ale šlo, když jsem v Úvalech používal velmi tvrdou vodu z vlastní studny (cca okolo 1300 uS) s pH okolo 7,5. Je zajímavé, že onen kamarád, který je snad uchovává dodnes má vodu mnohem měkčí - prý okolo 380 uS - a rybky mu šly/jdou stejně dobře. Jakmile jsem se pak přestěhoval na mlýn, kde jsem měl vodu značně měkkou (cca 80 uS), byl s úspěchem konec. Staré chovné kusy ještě asi půl roku dojížděly a dočkal jsem se od nich pár stovek mladých, během jednoho roku ale byl naprostý konec.

Tyto červené rybky v dospělosti dorůstaly v těle maximálně do 9 - 10 cm, třely se do "trubkovitých" jeskyněk a počet jejich šedozelených jiker býval cca od 80 do 150 ks. Již týden stará mláďata byla na první pohled krásně sytě červená a nikdy se ani mně a ani výše zmíněnému kamarádovi nestalo, že by z odchovů vypadla jakkoliv odlišná rybka. Základní odchovy se konaly na naupliích artémií a jemném rybničním planktonu.

Milane, jako vždy - nádherné fotky! Vidím, že ve focení ryb ze všech stran budu muset ještě hóooooooodně přitvrdit. Ty své musím taky naučit staticky pózovat a lézt do trubek o;))))