Thorichthys meeki Brind, 1918

Já jsem v klidu. Jen si říkám, jestli je dobré, aby zkušený chovatel tvrdil, že je jedno, jakou vodu rybám dáme. Co se nároků týče, tohle snad stačí: "Náročnost: Nenáročná ryba, vhodná i pro začátečníky, pokud jsou dodrženy základní podmínky pro chov. Tento druh velmi často potěší začínající akvaristy pohledem, jak vodí potomstvo a stará se o něj.........."
Co se týče křížení, jsem při zpracovávání jedné karty tohle téma hodně studoval.

Ale bože buď v klidu, to není přece nic proti tobě - já jen konstatuji, že třístupňová voda věčně klouže do kysela a meka to zvládá v pohodě. Ultratvrdá má pH na 8,5 a je vše také v pohodě. Takže se s tou rybou srovná vlatně každý:-). Jinak ta poznámka o maculipinnis patřila k tomu, že už to zase není nejpíš relevantní název a co se týká křížení v akvarijních chovech a přírodě, velký rozdíl bych v tom nehledal...:-) Možná není daleko doba, kdy C.nanoluteus a panamensae budou je jinak barevní příčnopruzí...:-), kterým se prostě jen nelíbilo být obyčejně pruhovaní a tak se trochu přibarvili.
K Romanovu dotazu - já mám ještě samce T.helleri a na Mělníce bývají T.affinis, tudíž je někdo chovat musí.

Mám otázku: Je v ČR někdo, kdo by z rodu Thorichthys choval jiné druhy, než T. meeki, T. ellioti a T.aureus?

Libora, přestávám chápat o co ti jde. Pokud si si tu kartu opravdu pročetl, je tam odstavec "Náročnost". U těch extrémních hodnot nejde jen o tvrdost. jde také o pH atd. Karta jako taková je psána s ohledem na začínající akvaristy(ky).
Co se týče křížení druhů, sám dobře víš, že se na 99% jedná o problém akvarijních chovů. Mimochodem, když se podíváš na ten doporučovaný článek od Raviolky, uvidíš krásnou fotku T.pasionis

Zbarvení je u všech ryb částečně závislé na prostředí a náladě. Stačí se podívat na fotky od Raviolky z Mexika.
Píšeš Vlastíku ty a já dodávám - nestačí se podívat na fotografie od Raviloky. S ohledem na to, že ne vždy co se vyfotí v přesvědčení, že se jedná o meku, mekou vskutku je. Lokální variabilita podob celé celé této skupiny kančíků je tak velká, že ruku do ohně lze dát pouze po kontrole DNA. Vizuálně je to pouhý odhad, že by to tak mohlo možná být a pak tu debatujeme o náladách, které ovlivňují zbarvení.

Já furt hledal kdy se objeví jako doplněk T.maculipinnis a ono je to zase o kousek dál,což mně uniklo. Inu v těch kančících je to fakt nutné pečlivě sledovat.:-) Ovšem k těm zkušenostem - na horách nejen díky mně chovali červenohrdlé i začínající a tu na Jičínsku- hodně díky mně - je chovají rovněž. Takže téhle ryby se fakt není třeba bát.

Pěkná karta, Rape:-)

Ano, ten článek jsem četl, naposledy když jsem připravoval tuto kartu. Je články čtu rád.
Zbarvení je u všech ryb částečně závislé na prostředí a náladě. Stačí se podívat na fotky od Raviolky z Mexika.
Kvůli křížení se v popisu nedoporučuje chovat druhy pospolu.
Chovat ryby v extrémních hodnotách vody si mohou dovolit zkušení chovatelé.

Ještě bych si dovolil dodat, že tyto ryby - jako většina středoamerických kančíků - naopak snáší velké extrémy ve vodě, v níž žijí a množí. Právě s ohledem na to, v jak rozdílných podmínkách žijí ve své domovině. Od horské třístupňové vody až sedmadvacetistupňovou jičínskou. A je to pořád jedna linie, která mne provází již osm let.

Pokud by to snad někoho výrazně prudilo, tak to číst nemusí, pro ty, které to zajímá bych rád dodal, že již před lety (5-6/2007)byl v AT publikován text Radka Bednarczuka publikován text o rybách z této skupiny a neměl by zapadnout v zapomnění, což dokazují tu publikované fotografie. Sám se této rybě a jejím příbuzným věnuji dlouhá léta a hned mně to padlo do oka. Pod červenohrdlým kančíkem jsou totiž u nás prodávány nejen "čistokrevné ryby" (kterých je mimochodem velmi málo), ale také různí kříženci - všech DEVĚT věděecky popsaných druhů z této skupiny se totiž spolu velmi rádo kříží a proto jsou barevně tak odlišné. Příčinou toho tedy není vliv prostředí, či nálada kančíka....