Šavlový tanec – Saltatio xiphophorum

Autor: Roman Slaboch · 19.2.2007 · Článek #102 ·

Rod Xiphophorus je v popředí zájmu akvaristů prakticky od prvopočátků evropské akvaristiky a během sta let chovu zůstal jednoznačnou akvaristickou "trvalkou". Od popsání prvního "základního" druhu X. helleri HAECKLEM v roce 1848 bylo popsáno dalších 27 druhů, většina z nich v posledních desetiletích. Velmi blízký, až majetnický vztah k tomuto rodu mají německy mluvící ichtyologové, kteří popsali již 21 druhů, z toho čtyři v tomto tisíciletí.

Před několika lety (přesněji 12. 11. 2003) uveřejnili M. K. MEYER a M. SCHARTL popis nového druhu Xiphophorus kallmani. Ten byl uloven již v roce 1994 v mexickém jezeře Catemaco.

Pro popsanou novinku je výchozím systematickým druhem X. mayae (Meyer & Schartl, 2002) a X. signum (Rosen & Kallmann, 1969), kterému je X. kallmani vizuálně velmi podobný. Je tedy jasné, proč byla pojmenována po profesorovi KALLMANNOVI, zvláště když profesor ROSEN už "svého" xiphophora má – Xiphophorus roseni (Meyer & Wischnat, 1981). Ostatně doktor MEYER také – X. meyeri (Schartl & Schröder, 1988). Možná, že to ze složitých předchozích vět úplně jasně nevyplývá, ale druhy X. mayae a X. signum patří do druhové skupiny, ze které se X. kallmani pravděpodobně vyvinul.


Protože Dr. SCHARTL je spoluautorem popisu již tří xiphophor (X. andersi, X. mayae a X. meyeri), tipoval jsem, že další nový druh bude Xiphophorus shartli. Nestalo se. Téměř o rok později (2. 6. 2004) skupina ichtyologů KALLMAN, WALTER, MORIZOT a KAZIANIS popsala hned dva nové druhy, kterým ale přiřkla jména relativně neutrální.

Prvním z nich je Xiphophorus mixei, která byla pojmenována na počest indiánského kmene Mixiů, původně žijících ve vesnicích podél Río del Sol a Río Jaltepec, což je oblast současného výskytu druhu. Druhá, X. monticolus, je údajně rozšířena v přítocích Río Coatzacoalcos a vzhledem k tomu, že "monticolus" je latinský termín, označující obyvatele hor, je pravděpodobné, že se jedná o jejich horní toky.


Pro běžného akvaristu je to jistě informace zajímavá, ale tento hon za novými druhy pro něho nemá žádný význam, protože tyto druhy jsou (alespoň podle zatím nepříliš kvalitních fotografií) svým habitem téměř shodné s X. clemenciae a X. helleri.

Nové mečovky jsou v části svého rozšíření sympatrické (žijí na stejných lokalitách) s X. clemenciae a X. helleri (ale také s platami X. maculatus a X. xiphidium). Morfometrické i chromozomální rozbory ukázaly, že oba nové druhy mají nejblíže k X. clemenciae a patří tedy do kladogramu (neboli fylogenetického stromu) mezi "severní" mečovky (zatímco X. helleri je řazena k "jižním" mečovkám).

Zmiňovaná mečovka Xiphophorus clemenciae (Alvarez, 1959) byla již od svého objevení, díky omezenému rozšíření, považována za druh zasluhující si zvláštní pozornost. Až donedávna byla známá jen ze tří lokalit v povodí Rio Coatzacoalcos. Zoogeografická studia nyní ukázala, že tento druh je poměrně rozšířený a hojný, ale omezený na náhorní plošiny v horním toku zmíněné Rio Coatzacoalcos, kde na řadě lokalit nahrazuje běžnou X. helleri. Evoluční vztahy těchto nových druhů jsou zatím diskutabilní.


Lze s úspěchem předpokládat, že "hon" na nové mečovky bude pokračovat i nadále a zanedlouho se dočkáme 30 druhů. Zvláště, když k rozšíření stávajícího počtu druhů by ichtyologům postačila prostá revize rodu (v roce 2005 bylo jen tímto způsobem popsáno 21 nových druhů živorodek).

Tato revize by ale mohla počet druhů i snížit. Některé z nich totiž již nyní nejsou obecně uznávány. Například již výše zmíněný X. roseni, ale i X. kosszanderi (oba byly popsány v roce 1981 MEYEREM a WISCHNATHEM), jsou prokazatelně spontánními mezidruhovými kříženci (roseni = couchianus × variatus; kosszanderi = xiphidum × variatus). Mají sice všechny znaky "dobrého" druhu, ale přeci jenom většina zoologů tuto evoluční cestu odmítá. Takže to vypadá, že do vytoužené třicítky druhů nezbývají dva, ale čtyři popisy.


Pokud jste se poctivě pročetli až sem, máte můj obdiv a znamená to, že vám systematika tohoto nádherného rodu není lhostejná. Pokud byste si chtěli udělat sbírku druhů Xiphophorus, máte před sebou dost práce. V ČR je zatím jediný člověk, který se jimi cíleně zabývá a ten má v současnosti (poté co se vzdal chovu plat) ve svých akváriích 11 druhů mečovek. A všechny jsou opravdu krásné.

Použitá literatura:

Kallman, K., Walter, R., Morizot, D., Kazianis, C., (2004): Two New Species of Xiphophorus (Poeciliidae) from the Isthmus of Tehuantepec, Oaxaca, Mexico, with a Discussion of the Distribution of the X. clemenciae Clade; American Museum of Natural History, New York, pp. 1–34

Meyer, M., Schartel, M., (2003): Xiphophorus kallmanni sp. n. – a new species of swordtail from Mexico (Teleostei, Cyprinodontiformes, Poeciliidae); Zoologische Abhandlungen, Dresden, pp. 59–64

Meyer, M., (1983): Xiphophorus – hybriden aus Nord-Mexico, mit einer Revision der Taxa X. kosszanderi und X. roseni; Zoologische Abhandlungen, Dresden, pp. 285–291

Morris, M., Queiroz De, K., Morizot, D., (2001): Phylogenetic Relationships among Populations of Northern Swordtails (Xiphophorus) as Inferred from Allozyme Data; Copeia, American Society of Ichthyologists and Herpetologists, Lawrence, U.S.A., pp. 65–81