Aqualog, Afrikanische Buntbarsche II

Autor: Radek Blaško · 14.3.2007 · Článek #110 ·

V roce 2003 doplnilo známé nakladatelství A.C.S. Rodgau, vydávající atlasy Aqualog, svou řadu, zabývající se cichlidami Jižní Ameriky, o druhý díl věnovaný vrubozubcovitým Afrického kontinentu a zároveň první díl věnovaný jezeru Tanganika. Kniha (plným názvem Afrikanische Buntbarsche II, Tanganjika I, Tropheus) se 192 stranami formátu A4 má pevnou vazbu a jejím autorem je PETER SCHUPKE. Autor textu je zároveň autorem všech 300 barevných fotografií a 150 barevných kreseb. Atlas je doplněn volně vloženým posterem formátu A1, zobrazujícím jezero Tanganika a výskyt jednotlivých barevných forem rodu Tropheus v něm.

V úvodu bych rád podotkl, že tento díl je koncipován odlišně od ostatních. Pokud jednotlivé díly sledujete, víte, že je v nich minimum textu a největší část tvoří samotný atlas, tvořený osmi fotografiemi různých forem a druhů na každé straně. V knize o "trofeusech" je fotografické části věnováno zhruba 46 stránek.

V první polovině knihy nalezneme texty, které nás seznamují mimo jiné s jezerem Tanganika, životním prostředím ryb, rybím společenstvem, nabídkou potravy oblasti litorálu, vodou v akváriu, její výměnou, teplotou, hustotou osídlení, zařízením nádrže, dekoračními materiály či rostlinami. Ale také se tu dočteme o zespolečenšťování "trofeusů" s jinými rybami, společenství stejných druhů, sestavování společenství z různých barevných forem rodu Tropheus, výživou v akváriích, výběrem ryb u obchodníka, nemocemi v akváriích a prevencí onemocnění. Následuje seznámení se samotným rodem Tropheus a krátký pohled na jeho vývojové linie. Je vysvětlen i původ těchto linií.

Součástí knihy jsou i dva vědecké články. Autorem prvního z nich je rakouský vědec CHRISTIAN STURMBAUER z katedry zoologie univerzity v Grazu o evoluci rodu Tropheus. Pro zkoumání evolučních procesů byl využit genom ryb a sekvence DNA. STURMBAUER takto rozdělil do linií A až G, přičemž linie A dále dělí na A1 – A4.

Druhý článek pochází z pera FRANKA SCHÄFERA o taxonomické situaci v rodě Tropheus. Zde nás autor seznamuje s jednotlivými popsanými druhy rodu, typovými lokalitami (často i se souřadnicemi GPS). Článek je zakončen jednoduchým určovacím klíčem jednotlivých druhů.

Následuje kapitola s názvem Pokus o interpretaci rozmístění linií, kde se autor (SCHUPKE) pokouší vysvětlit, proč jsou jednotlivé linie rodu v jezeru rozmístěny tak, jak jsou. Svou teorii opírá o rozdílnou výši hladiny jezera v průběhu staletí (výška hladiny se lišila až o 500 metrů).

Po této úvodní části seznamuje autor čtenáře (a to poměrně detailně) s jednotlivými liniemi i geografickými rasami v liniích obsažených. U každé linie je připojena mapka jezera, která znázorňuje rozmístění jednotlivých ras na pobřeží. Každá rasa je uvedena svou přírodní lokalitou (i na mapě jezera), dále informacemi o lokalitě, objevení, prvním importu, zbarvení a jsou zmíněny i zajímavosti spojené s danou rasou. Textové informace dobře doplňují malby jednotlivých ras, u některých doplněné i fotografií.

Celkem je v knize čtenář seznámen se 110 různými geografickými rasami rodu Tropheus, bez ohledu na jejich druhové zařazení. U dvou ras (Kabwe a Namansi) autor upozorňuje i na existenci barevných mutací. Nové objevy uskutečněné v letech 1999 – 2001 jsou navíc zdůrazněny ve zvláštní kapitole s vlastní mapkou.

Jak jsem uvedl již výše, samotná fotografická část a to, kvůli čemu si chovatelé tyto atlasy většinou kupují, začíná až v druhé polovině knihy, na straně 127. Každá rasa rodu Tropheus je zobrazena jednak barevnou malbou a (jsou-li k dispozici) i minimálně jednou fotografií.

Na atlasu mne pozitivně překvapilo, že jsou v něm obsaženy snad úplně všechny v té době známé rasy oblíbených tanganických tlamovců, patřících do rodu Tropheus. Velmi přehledné jsou všechny mapy, třešničkou na dortu je zmíněný plakát formátu A1. Uvítal jsem i zobrazení obou známých barevných mutantů. Za velké plus považuji upozornění na rozdíly v kresbě oblíbené rasy "Kirschfleck" ("Doppelfleck"), vyskytující se v oblasti kolem Bulu Point, konkrétně na lokalitách Bulu Point, Sieswe a Mabilibili. Všechny tři lokality se odlišují rozdílným tvarem svých třešňových skvrn.

Naopak mne velmi zarazilo zařazení asi nejvíce v zajetí chované rasy Bemba do linie číslo 2, ve které se nacházejí ryby zabarvené spíše do hněda (přesně hnědo-černě). Přitom alespoň v mých očích je základní zbarvení této ryby je přeci jen temně černé. Nakonec ryba je velmi často označována jako T. spec. "Black, Bemba".



Celkově hodnotím tento díl "akvalogu" velmi kladně, i když bourá zavedený pohled na celou problematiku taxonomie rodu Tropheus.