Ludvík Štětina – Na to si musí přijít každý sám

Autor: Hynek Just · 20.4.2007 · Článek #122 ·

Pokud se zabýváte tanganickými cichlidami do hloubky, na jeho jméno jste nemohli nenarazit. Odchovává druhy, které se ještě jiným chovatelům "udělat" nepovedlo, bere to dokonce jako jistý druh adrenalinu... a tak i díky němu na našem trhu přibývají postupně nové a nové druhy. Ti, kdo se o obyvatele jezera Tanganika až tak nezajímají, budou znát Ludvíka Štětinu alespoň jako autora článků a dlouhodobého přispěvatele do někdejšího ATFka.

Stojíme v odchovně tanganických cichlid, která má jméno minimálně po celé republice. Přesto, kdysi v minulosti se zdálo, že se proslavíte spíše jako chovatel papoušků... kudy tedy vedla cesta?
To otec choval papoušky a drobné exoty. Mně by se to líbilo také, ovšem zahrada nebyla tak velká, tak jsem si řekl – musím se vrhnout na něco, co můžu mít v domě.

Takže čistě racionální rozhodnutí vás přivedlo k rybkám?
V podstatě ano, i když rybičky jsem měl odmalička. Tedy konkrétně během základní školy, pak jsem na střední i vysokou šel mimo, takže nějaký čas ryby nebyly.

Máte přírodovědné vzdělání?
Dělal jsem zemědělku – ekonomickou fakultu konkrétně. Tam jsem se seznámil s Hynkem Dařbujanem nebo Pepou Chmelařem. Oni studovali sice agronomickou fakultu, ale poznali jsme se v akvaristickém kroužku, který tam fungoval, takže nějaké ryby jsem tam už zase měl. Dá se tedy říct, že mě to v podstatě nikdy nepustilo, jen někdy nebyly technické možnosti na to mít akvárium.

Objevovat se dá stále

Odjakživa jste byl jako akvarista vysazený na Afriku?
No tak na základní škole jsem samozřejmě zkoušel všechno. Ale potom, po vysoké, když jsem začínal znovu, tak to byly hlavně ryby z jezer Malawi a Tanganika. U Malawi jsem vydržel pár let, tak něco mezi třemi a pěti, pak už jsem se začal věnovat plně jen Tanganice. Dneska už asi dvacet let dělám jen Tanganiku.

Řekl byste tedy čistě srdeční záležitost?
No racionální základ to určitě nemá. Tanganické druhy, které chovám, jsou komerčně dost nezajímavé. Z tohoto pohledu se dá říct, že některé druhy, které tu mám, vyloženě blokují nádrž. Pokouším se je rozmnožit a třeba to vůbec nejde, nebo mají po letech pár mladých...

Chovatelstvím se tedy v současnosti neživíte?
Ne, teď už pár let ne. Jsem pracovník ministerstva zemědělství. Dělám dotační politiku Evropské unie. Pěstírna si samozřejmě musí vydělat na provoz, to dotovat nelze, ale jestli se vůbec dá hovořit o čistých použitelných penězích, tak ty jsou celkem minimální.

Ale byly časy, kdy jste měl chovatelství jako hlavní obživu...
Zkusil jsem se tím živit, šest let, po revoluci, od roku 1990 do 1996. S Afrikou to tenkrát šlo. Dělal jsem to, co mě baví, ale byl tam trochu problém. V té době, zejména v první půlce devadesátých let se celá společnost někam vyvíjela a já byl zalezlý ve sklepě. Mezi lidi jsem samozřejmě chodil, ale postrádal jsem ten běžný pracovní styk. Takže se mi stalo, že jsem třeba přišel někam do společnosti, lidi se o něčem bavili a já netušil, o čem je řeč. Tak jsem si začal říkat, že je asi něco v nepořádku.

Nicméně, kdo začal podnikat na začátku devadesátých let a "přežil" je, tak má dnes dost silnou pozici. Takže to byla ideální doba pro začátek podnikání, nebo ne?
To ano, ale zase to není tak jednoznačné. Když jsem byl doma a chtěl se tím živit, tak jsem přeci jen musel mít druhy, které byly komerčně zajímavé. A které mě zas až tak moc třeba nezajímaly. Jak se dají bez problému nadělat tisíce mladých, tak to pro mě ztrácí trochu přitažlivost. To, co mě baví a co mám dnes, jsou ryby, od kterých odchovám třeba jen pár mladých, nebo se mi je vůbec nepodaří rozmnožit. Ale o to je to zajímavější.

Snažíte se vždy zachovat maximum potomků? Praktikujete například vyklepávání jiker z tlamek samiček?
Jsem zastáncem spíše přírodní cesty. Nemám tedy například žádné "umělé tlamky". Samičkám vezmu z tlamek mladé většinou až ve fázi, kdy už jsou to rybičky s téměř nebo úplně stráveným žloutkovým váčkem a pouštím je rovnou do nádrže..

Existuje nějaká meta, ke které by se chovatel Tanganiky měl a chtěl dostat?
Nemám vyloženě konkrétní metu. Ale vždycky se dá objevit něco, co jsem ještě neměl. Nemusí to být jen ryba, která by byla těžká, nebo neodchovatelná, ale ryba, která mě zajímá a se kterou ještě nemám zkušenost. Třeba takové, o kterých mi někteří kolegové říkají: "Proč to tady máš? Vždyť ti to jen blokuje nádrž!".

Moře mě příliš neláká

Byl jste se někdy podívat přímo na místa, ze kterých pocházejí rybky, které chováte?
Nebyl. Mám trochu obavu se tam vydat ze zdravotních důvodů. Mám za sebou tři operace páteře a v Africe je to přece jen trochu nebezpečné. Když tam byl Hynek Dařbujan před pár lety, tak mi říkal, abych s ním jel, ale potom jsem si to rozmyslel. Ty tisícikilometrové přesuny buší a po kdovíjakých silnicích by asi moje záda nevydržela. A že bych se musel nechat operovat někde v Africe, po tom zrovna netoužím...

Ani do jiného bitotopu akvarijních rybek jste nikdy nezavítal?
Úžasný zážitek byla například cesta do Egypta v roce 1995 - to jsem dělal ještě také mořské ryby. Ten první ponor, když jsem viděl kolem sebe plavat ryby, které mám doma v akváriu, to jsou momenty, na které člověk nikdy nezapomene.

S mořskou akváristikou jste tedy zaexperimentoval a pak ji opustil?
Mě moře zas až tak moc nebere. Máloco z toho se dá rozmnožit. A ve většině případů je člověk závislý na importovaných rybách a živočiších. Leckdy třeba přišla zásilka a v ní byly mrtvé ryby. Ale i když se mi je tu podařilo aklimatizovat a pak třeba prodat dál, tak jsem za ně nemohl ručit, protože jsem nevěděl, jaké jsou. Další věc je ta, že je dřív lovili kyanidem, takže ryby pak měly poničená játra, ledviny atd. – doufám, že dnes už se to takto nepraktikuje. Bylo tam tedy víc věcí, které mě na moři příliš nelákaly. Jsem spíš chovatel. Potřebuji si něco přivézt, pak kolem toho rok nebo dva lézt a snažit se to rozmnožit.

180 marek za rybu

Čeho si ve vaší odchovně v současnosti ceníte nejvíc?
Za největší klenot považuji asi Xenotilapia papilio Tembwe. Mám tu už své odchovy. To jsou ryby těžké v tom směru, že se špatně transportují, šokují, dalo by se říct, že je to ryba, na kterou se člověk křivě podívá a ona chcípne.

Takže to chce cvičit pohledy...
Přesně tak. U těchto ryb mi trvalo asi tři roky, než jsem přišel na to, jak na ně. Řádově se mi jich už podařilo odchovat asi stovku. Oni mívají jen pár mladých, pět, deset, maximálně dvacet. U nás je, alespoň co je mi známo, protože my chovatelé tanganiky o sobě víme, ještě nikdo jiný nerozmnožil. Tohle je přesně ten pocit vnitřního úspěchu, chovatelského, kdy si člověk dokáže, že se přeci jen něco naučil, něco umí.

Dlouhodobě se dá říct, že na co sáhnete, to se vám povede?
Ne, to rozhodně ne. Jsou určitě druhy, které jsem chtěl rozmnožit a nerozmnožil. To má asi každý akvarista. Nebo se možná někdy pokouším o druhy, které ani v akvarijních podmínkách množit nejdou. Ale stále mě přitahuje to zkoušet.

Experimentujete hodně s vodou? Upravujete si ji osmózou, nebo nějak jinak?
Ne. Přesto, že jsme v centru Benešova, mám na zahradě vrt s vlastní vodou. To je pro mě dost důležité, protože jinak bereme vodu z Želivky, a ta je poměrně měkká. Dřív jsem ji taky používal, ale na Afriku není vhodná. Docházelo ke kolísání pH, voda se musela pufrovat solemi, aby pH nekolísalo... Tak jsem zaexperimentoval, nechal si udělat vrt a studnu a měl jsem štěstí.

A dál už vodu nijak neupravujete?
Jen ji nechávám odstát v zásobníku, co mám v místnosti nad nádržemi. Tam se jednak ohřeje a pak také zvedne pH, tím, že vzduchuji.

Tak se dá zvednout pH?
No je třeba si uvědomit, že ve studni je bezkyslíkaté prostředí. Přímo z ní mi teče pH 7-7,2, což je tak spodní hranice pro ryby, které chovám. Napustím ji do zásobníku, den do ní vzduchuji a druhý den má pH 8, což už je hodnota stabilní.

A jak často měníte vodu v nádržích? Máte v nich krásně čisto...
Podle zarybněnosti, v průměru tak jednou za 14 dní. Ale já ji měním skoro až na dno, na pár centimetrů - když měním frontózám, tak jim z vody koukají hřbety. Mám odzkoušené, že s tou vodou ze studny si to mohu dovolit.

Jaký největší karambol se vám jako chovateli přihodil?
To asi zažije každý. Že zkrátka přijdou okamžiky v jeho činnosti, kdy říká "já se na to vykašlu".

A vy jste si to někdy řekl?
Já jsem to také zažil. V době, kdy přicházeli Tropheus moorii Murago...
Jen pro představu, v Německu mi nabízeli mladé, ve velkoobchodě, chtěli 180 marek za jednu rybu. Dnes je to ryba za 150 korun zhruba. Ještě půl roku poté se Muraga prodávali mezi 80-100 markami za malou rybu. Byly to F1, takže ani ne importy. Já jsem si od dvou chovatelů vezl ryby, které ještě neměly uzavřená břicha, ještě neměly strávený žloutkový váček. Za tyhle mrňavé kusy jsem tenkrát dával 50 DM. Dohromady jich bylo padesát, takže si lze lehce spočítat, kolik jsem za ně dal. Přivezl jsem je, všechny přežily, rostly, měly už rok, začínaly se třít a asi po 14 měsících jsem si do této skupiny něco přitáhl z rybníka s živým krmením a dvě třetiny z nich mi uhynuly. Tak to byl jeden z těch momentů, kdy jsem měl chuť s tím praštit.

Krmíte živým? I býložravé tlamovce?
Krmím živým – i býložravé tlamovce, tvrdím, že je to nejlepší krmení, i když samozřejmě může být nebezpečné.

Dokázal jste je nakonec namnožit?
Z toho zbytku se mi to naštěstí povedlo.

A dodnes je máte?
Ne, nemám. Mívám ryby vždycky jen pár let, pak vidím něco nového, co jsem ještě neměl, tak něco dám pryč a přivezu si nové. Nemám žádné, které bych měl v podstatě celých 20 let.

Znáte e-magazín www.akvarista.cz?
Párkrát jsem na něm byl... narazil jsem na něj přes vyhledávač, když jsem něco hledal. Takže jsem si tam chvilku početl. Takže se nemůžu vyjadřovat podrobněji ke struktuře webu atakdál. Ale plánuji se k tomu dostat. Jen nemám moc času, protože chodím do práce a když přijdu, je pořád co dělat. Všechno to tu udržuji sám.

Co byste vzkázal čtenářovi tohoto magazínu?
Je fakt, že postupem času, jak do akvaristiky víc a víc pronikám, tak si leckdy připadám jako větší diletant, než když jsem s tím začínal. I když je to poznání paradoxní, tak je to asi přirozené a logické, že s okruhem znalostí a zkušeností se rozšiřuje i okruh problémů. Na to si ale musí přijít každý sám.

Děkuji za rozhovor!