Péče o zdraví

Autor: Jiří Havránek · 29.6.2007 · Článek #140 ·

Dokument obsahuje interaktivní anketu, hlasujte na www.akvarista.cz.

Přinášíme vám další ze série článků, zabývajících se souhrnem rad a postupů, vhodných zejména pro začátečníky. Tentokrát se dostáváme k méně příjemným stránkám akvaristiky, nemocem. Nikdo z nás se jim nedokáže vyhnout, i ti nejzkušenější chovatelé čas od času s nějakou bojují – akvárium je koneckonců živý organismus a nemoci k životu jednoduše patří. Shrňme tedy alespoň ve stručnosti to nejdůležitější, co dělat, pokud možno ještě předtím, než vůbec nemoci propuknou...

Nemoci způsobuje předlouhá řada virů a bakterií. Běžnými souputníky ryb je i mnoho různých parazitů – prvoci, motolice, hlístice či žábrohlísti. A nesmíme zapomínat ani na plísně a houby. Taková sbírka různých "škůdců" se běžně vyskytuje na (a v) těle snad každé zdravé ryby.

Pokud má ryba dobré životní podmínky (odpovídající teplota, pH, tvrdost, nízké koncentrace škodlivých látek, pravidelná výměna vody, omezování stresu…), je dobře a kvalitně krmena, má solidní genetickou výbavu (to lze ovlivnit tím, že jedince, kteří prodělali nějakou nemoc vyřazujeme z chovu), zkrátka je v dobré kondici, dokáže se sama snadno ubránit a většina nemocí se jí vyhne. Nic nového – jako u lidí.

1) Prevence chorob

Takže nejlepší způsob léčení nemocí je prevence! Kromě jiného i proto, že vlastní léčba není vůbec jednoduchá a v řadě případů bývá neúčinná (zvláště pak, začneme-li s ní, až když je nemoc v plné síle). Zdraví našich ryb záleží v první řadě na podmínkách, které jim vytvoříme a na několika málo zásadách, které se vyplatí dodržovat. Protože ryby těžko mohou provést úklid akvária v případě, že se jejich životní podmínky začnou zhoršovat, záleží na chovateli, aby akvárium spravoval, jak náleží. Snadno se řekne prevence, ale jak taková prevence vypadá?

Nakupujte rozvážně
Přerybnění akvária je nejčastější začátečnickou chybou. V počátečním nadšení začátečník velmi snadno podlehne pokušení koupit každou rybu, která se mu líbí či kterou měl vysněnou. Další velkou chybou, navazující na výše uvedené, je, že koupí rybu, aniž by věděl jak vyroste nebo znal podmínky, které je potřeba pro její chov vytvořit. Z původně malinkaté roztomilé rybičky se pak v padesátilitrovém akváriu tísní kapitální sumec zvící 30 cm.

V přerybněném akváriu se velmi snadno hromadí škodlivé látky ve vysokých koncentracích, hlavně sloučeniny dusíku. Ryby nemají potřebný klid, protože o sebe "zakopávají", voda je "vydýchaná", podobně jako je "vydýchaný" vzduch, sejde-li se větší množství lidí v jedné místnosti. Abychom byli o něco příkladnější: představte si soužití šesti lidí s dětmi v garsonce. Jistě je to možné, ale dokážete si představit, jak se budou cítit?

Karanténa
Velmi častým zdrojem nákazy jsou nové kusy nebo rostliny, vysazené přímo do akvária. Ryby je vhodné umístit na několik týdnů (minimálně dva, optimálně šest) do zvláštní karanténní nádrže. Rostliny je dobré před vysazením do akvária opláchnout v roztoku hypermanganu nebo jiné dezinfekci.

Nemocné jedince ze společné nádrže včas odlovte a izolujte v karanténě. V karanténní nádrži se vám budou i podstatně lépe aplikovat léčiva. Nejen proto, že bývá výrazně menší, ale neměla by obsahovat žádné dekorace, rostliny ani jiné ryby, takže léčba je mnohem efektivnější a účinnost léčiv není ničím "bržděna".

Dezinfekce
Používané pomůcky (síťky, odchytové zvony, stěrky na řasy, ale třeba i teploměr) pokud možno nepřenášejte mezi jednotlivými nádržemi bez předchozí dezinfekce. Vždy a důsledně dezinfikujte pomůcky, které přišly do styku s nemocnou rybou nebo byly použity v karanténní nádrži. Jako naprosté minimum byste měli tyto pomůcky alespoň důkladně opláchnout horkou vodou. V případě, že manipulujete s pro vás vzácnými druhy, je samozřejmě lepší dezinfikovat pomůcky např. v roztoku hypermarganu.

Omezování stresu
Stres a šok nesvědčí rybám úplně stejně jako nesvědčí člověku. Snažte se proto vyvarovat náhlých změn v prostředí akvária. Náhlá změna intenzity osvětlení, skoková změna teploty či chemismu vody, klepání na sklo, nešetrné přelovení a celá řada dalších "drastických" zásahů může vést k propuknutí chorob.

Potrava
Pestrá a bohatá strava, chtělo by se říci přímo "správná výživa", je základem dobrého zdravotního stavu vašich chovanců. I když krmíte výhradně sušenou potravou, je vhodné pravidelně střídat různé značky. Nejen, že se tak rybám strava "nepřejí", ale každé krmivo má trošku jiné složení a zajistíte tím rybám širší spektrum vitamínů, minerálů a vůbec všeho, co můžete běžně slýchat v televizních reklamách na "lidské" jídlo.

Nezapomeňte na okřídlené pravidlo, že rybě je nejpřirozenější a bude jí vždy chutnat nejvíce zase ryba. Nemějte tedy svým miláčkům za zlé, když někdy uloví svého menšího spoluobyvatele. Chybu hledejte u sebe – v nevhodném zkombinování druhů nebo nedostatečném krmení živým či mraženým krmivem.

Velmi důležité je nepřekrmovat. V praxi to znamená krmit raději vícekrát denně v menších dávkách, které je osádka akvária schopna pozřít v několika málo minutách. Říkává se, že co ryby do 20 minut nespořádají, mělo by se okamžitě odsát. Nahromaděné zbytky vedou ke zvýšení obsahu "odpadních" látek, nadměrnému růstu řas a ke znečištění akvária.

Parametry vody
Dlouhodobě nevhodné parametry vody vedou k postupnému oslabování obranyschopnosti rybího organismu a dříve či později k propuknutí nemocí. Dbejte proto na správné hodnoty teploty, pH, tvrdosti, dostatečný obsah kyslíku a co nejnižší obsah škodlivých či jedovatých látek (amoniak, dusitany, dusičnany, měď…).

Je velmi důležité udržovat parametry vody v druhově odpovídajících mezích, tzn. v případě společenské nádrže chovat společně ryby, které jsou zvyklé na shodné podmínky. Že to zní příliš obecně a jasně? A nemáte třeba náhodou pospolu živorodky zvyklé na tvrdší a zásaditější vodu s drobnými tetrami, vyžadujícími naopak spíše vodu měkčí a kyselou? Nebo snad endemitní africké tlamovce s jihoamerickými cichlidami a tetrami? Ne, že by to nemohlo fungovat, jen mějte na vědomí, že eskymák sice přežije v rovníkové části Afriky a černoch naopak v Grónsku, jen jim nebude tak hej jako by jim bylo "doma".

Péče o akvárium a harmonogram údržby
Vzhledem k tomu, že akvárium je jen malým výsekem přírody, je pro udržení biologické rovnováhy v něm důležitá pravidelná údržba. Na zhoršující se podmínky v akváriu velmi citlivě reagují plži. Při zvýšeném obsahu škodlivých látek zůstávají zalezlí v ulitách, polehávají po dně a přestávají "rejdit" po nádrži. Takže kromě jakési úklidové čety jsou i spolehlivým indikátorem úrovně znečištění akvária, který se vyplatí bedlivě sledovat.

Níže navržený harmonogram údržby si jistě každý postupně upraví podle potřeb konkrétní nádrže, ale obecně platí.

Denně kontrolujte:
- ryby a ostatní obyvatele nádrže, zda jsou všichni a v dobrém stavu (nejlépe při krmení)
- odsátí zbytků nespotřebované potravy (pokud došlo k překrmení)
- technická zařízení, zda fungují správně, odstraňujeme nečistoty u nasávání filtru, jestliže by omezovaly jeho funkčnost
- teplotu, zda se pohybuje v potřebném rozmezí
- stav vody (není-li zakalená nebo neklesla-li hladina)

Jednou za jeden až dva týdny
- odstranění odumřelých listů rostlin
- u menších akvárií částečnou výměnu vody spolu s odkalením nádrže; u větších nebo méně zarybněných nádrží stačí i méně často
- probírku rychle rostoucích rostlin - omlazení porostu
- kontrolu chemismu vody - než se stabilizuje prostředí v akváriu

Dle potřeby:
- vyčistěte, příp. vyměňte filtrační náplně
- vyčistěte vzduchovací kameny
- zkontrolujte stav a funkci techniky (vzduchové čerpadlo, osvětlení, topné tělísko, …)
- odstraňte řasy ze skel a techniky, omyjte krycí skla
- zkontrolujte chemismus vody (u zajetého akvária)
- očištění vnějších skel (provádějte až nakonec, po údržbě vnitřku akvária)

2) Choroby

I přes veškerou péči se občas stává, že v akváriu propukne choroba. Může být ve vodě ukrytá dlouhodobě latentně, může přijít s potravou – nejen živou, ale i mraženou či sušenou, může přijít i "ze vzduchu" (to zpravidla znamená, že jste nedodrželi výše uvedené zásady a choroba propukla díky oslabení ryb dlouhodobě nevhodnými podmínkami v nádrži). Pak je v první řadě důležitá správná diagnóza. Zde hraje výraznou roli zkušenost akvaristy, přičemž mnohé z chorob se navzájem kombinují a přesné určení je nejlépe nechat na zvěrolékaře.

Na http://www.fishbase.org/ je možné najít informace o chorobách, ke kterým je konkrétní ryba nejvíce náchylná (po zadání a zobrazení ryby hledejte v sekci "More information" odkaz "Diseases").
Velmi podrobné popisy chorob s průběhem onemocnění, klinickými příznaky a konkrétními postupy jejich léčení lze nalézt na http://www.aquar.cz . Často vyhledávaný a rovněž poměrně spolehlivý rádce, doplněný o fotografie, je umístěný na stránkách firmy Sera http://www.sera.cz/...

Pro naše účely si pro začátek popišme dvě choroby, které často akvaristy trápí a které lze snadno diagnostikovat a léčit i bez pomoci zvěrolékaře (v případě, že byste měli zájem i o pokračování v podobném duchu, vyjádřete se dole v anketě).

Bakteriální rozpad ploutví
Nemoc způsobuje řada bakterií, které se běžně podílejí na procesu rozkladu biologického materiálu všude kolem nás. Jedná se o Shewanella (Pseudomonas) putrefaciens, Aeromonas sorbia či Pseudomonas sp.

Onemocnění rozpoznáme celkem snadno podle změny chování ryb, bělavých či stříbrošedých povlaků na ploutvích a na těle, v pozdějším stádiu choroby pak i podle slepených, roztřepených či jakoby "ohořelých" ploutví. Můžeme si být jisti, že tohoto jedince napadl některý z výše uvedených parazitů a na narušeném povrchu těla se mohou navíc snadno uchytit plísně.

Z komerčních léčiv lze na bakteriální rozpad ploutví doporučit například BACTOPUR, na pozdější stádium BACTOPUR DIRECT, dále univerzální, leč účinné léčivo ESHA 2000 nebo TERAP AB od Aquaru. Jistě existuje celá řada dalších přípravků, jejich úplný výčet však není předmětem tohoto článku. Při aplikaci těchto léčiv striktně dodržujte výrobcem doporučené dávkování. I tak není úplně od věci si před započetím léčby pročíst důkladně příslušná témata ve zdejší diskusi. Tam lze se zkušenějšími kolegy i konzultovat jak správnost diagnózy, tak možnosti dalšího postupu při léčbě (odkazy ke konkrétním tématům naleznete níže).

Jako velmi účinná léčebná metoda se chovatelům gupek osvědčilo standardní SAVO. Zde je ale třeba více než kdy jindy varovat, že není vhodné s touto chemikálií příliš experimentovat. A rozhodně by bylo dobré se řídit již ozkoušenými recepty zkušenějších kolegů. Následuje jeden z nich.

Doporučená koncentrace je 1 ml / 50 l vody. Dávkuje se nejlépe injekční stříkačkou do proudu vody vytékající z filtru, čímž dojde k rychlému rozptýlení dezinfekce po celém objemu nádrže. Po aplikaci začnou ryby usilovně plavat, jeví známky otravy chlórem a shlukují se u hladiny. Po 2-3 hodinách chlór z vody vyprchá a ryby se chovají normálně (takže není třeba po aplikaci měnit vodu). Již druhý den nebývá po chorobě ani památky a ryby mají krásně napnuté ploutve bez známek napadení. Pouze u těžkých případů je třeba léčbu opakovat druhý nebo i další den.

Velmi důležité je včas nákazu rozpoznat a začít léčit. Tato léčba má bohužel katastrofální vliv na "hodné" nitrifikační baterie, takže se v následujících dnech po aplikaci mohou objevit zákaly vody, podobně jako po založení akvária. Stejně tak uvedenou koncentraci špatně snášejí některé rostliny, takže před aplikací do hojně zarostlé nádrže je třeba jednat velmi opatrně. No a v neposlední řadě je důležité mít na zřeteli, že doporučený postup pochází z dílny gupkařů a že jiné ryby mohou reagovat na uvedenou koncentraci jinak, buď mnohem citlivěji nebo naopak nedostatečně. Takže, OPATRNĚ!

Krupička
Patrně nejčastější, na druhou stranu jedna z nejlépe léčitelných a nejsnáze odstranitelných nemocí. Způsobuje ji parazit - nálevník Ichthyophthirius multifinis. Je to jeden z největších nálevníků, napadá kůži a žábry. Na těle a ploutvích ryb se objeví až 1mm velké bílé tečky, připomínající krupici – odtud také název nemoci. Ryby jsou neklidné, otírají se o dno a dekorace v akváriu. Napadené části tkáně odumírají a v pozdějších stádiích zpravidla dochází i k druhotnému zaplísnění. Silně napadení jedinci mívají zrychlené dýchání a přestávají přijímat potravu.

Parazit se rozmnožuje mimo ryby, vytvoří cystu a během několika hodin (6-8) se vylíhne ohromné množství nových nálevníků (stovky až tisíce), kteří znovu napadají ryby. Proto je krupička nesmírně nakažlivá – a proto v případě jejího zpozorování nemá smysl odlovovat napadené ryby zvlášť do karantény. Léčit je třeba komplexně celou nádrž, ve které se choroba vyskytla, tedy i zdánlivě zdravé ryby. K tomu, aby se krupička rozšířila, stačí jediná kapka kontaminované vody nebo smočená síťka. Nezasáhne-li se včas, hrozí velké ztráty.

Před zavlečením se lze účinně bránit karanténou v rozmezí 1 - 5 týdnů v závislosti na teplotě vody. Právě za tuto dobu proběhne celý vývojový cyklus parazita. Nemá-li podmínky k přežití, vyhyne. V opačném případě se choroba projeví a my máme možnost se s ní vypořádat, aniž bychom ohrozili naše miláčky ve společném akváriu. S léčbou krupičky se nevyplácí otálet a proto při jejím výskytu zahájíme léčbu již při prvních příznacích. K léčení lze přistupovat dvěma způsoby:

– Použít trypaflavin, přípravky na bázi malachitové zeleně a nebo jiné přípravky určeny na tuto nemoc. Zpravidla znamenají rychlejší průběh léčby, ovšem může být pro některé druhy ryb riskantní – nejčastěji se uvádí krunýřovci, konkrétně pak importovaná a vzácná "Lka".

– Za pomoci kuchyňské, ideálně nejodizované, soli. Svým způsobem jde o šetrnější léčbu vzhledem k osazenstvu akvária. Průběh léčby je však pomalejší a při výraznějším napadení parazity nemusí být účinný. Díky dlouhodobě zvýšené salinitě a teplotě vody mohou začít strádat také rostliny – i na to je třeba se připravit.

Při léčbě se ve skutečnosti zbavujeme jen parazitů vylíhlých z cyst a hledajících hostitele. Ti nepřežívají při teplotách nad 28 °C. Zvýšíme teplotu v akváriu na cca 30 °C po dobu minimálně tří dnů. Pokud chováme například terčovce nebo máme z jiných důvodů standardní teplotu v akváriu kolem 30°C již při vypuknutí krupičky, jedná se patrně o její zmutovanou verzi. V takovém případě zvýšíme teplotu o další 2-3°C.

Vzhledem k výše popsanému životnímu cyklu parazita je zřejmé, že ztráta viditelné krupičky z rybek neznamená, že máme vyhráno. Je vhodné ponechat zvýšenou teplotu v akváriu a koupele opakovat ještě nějaký čas od viditelného vymizení příznaků (někteří chovatelé doporučují i 2-3 týdny). Pokud parazity podceníme a nedoléčíme krupičku stoprocentně může se stále vracet.

Pro lepší orientaci v nastíněné problematice doporučujeme začít studiem příspěvků ze zdejší diskuse. Všechna zmiňovaná témata již byla, resp. stále jsou probírána a doplňována poměrně vyčerpávajícím způsobem:

Krupička
téma 19866
téma 25421
téma 31773
téma 14803
téma 4673
téma 31779
téma 26940
téma 25124

Bakteriální rozpad ploutví
téma 17865
téma 27748
téma 1076
téma 9824
téma 35260
téma 40556

Savo
téma 25137

Trypaflavin
téma 12089
téma 11940
téma 1482

Karanténa
téma 47419
téma 46528
téma 19224

Použitá literatura:

Dick Mills – Vaše akvárium (Prúdy 1994)

Ivan Krouský – Bakteriální rozpad ploutví (článek z blíže neidentifikovaného časopisu)

Ines Scheurmannová – Sladkovodní akvárium (Vašut 2001)

http://www.fishbase.org/

http://www.aquar.cz.

http://www.akvarista.cz
Obrázky:
http://www.fishbase.org/