Příbojové cichlidy jezera Tanganika – tribus Eretmodini

Autor: Radek Blaško · 16.8.2007 · Článek #147 ·

Zástupci tribu Eretmodini, do kterého náleží 3 rody mající dohromady 4 druhy a jednu nepopsanou vývojovou linii, obývají příbojové zóny jezera Tanganika. Pro svůj život se tyto ryby přizpůsobily redukcí plynového měchýře, která jim umožňuje bez hnutí ležet na podkladě. Přidáme-li k tomu velmi zajímavé vzezření rybek (připomínající klauna) a mnoho lokálních barevných ras, k tomu ne příliš velký vzrůst a zajímavé rozmnožování, jedná se o ideální chovance nejen tanganických specialistů. Širšímu rozšíření mezi chovateli snad brání jen jejich vyšší cena (způsobená poměrně nízkou plodností a ne příliš častým třením).

Jak to vše začalo

V roce 1895 uspořádala britská vědecká společnost Royal Society výzkumnou cestu východoafrickým jezerům. Součástí expedice byla i zastávka a průzkum jezera Tanganika. V rámci tohoto průzkumu byly naloveny rybky, které své lovce ihned zaujaly svým habitem. Jednalo se o ryby později popsané jako Eretmodus cyanostictus (jak již bylo zmíněno jednou, dnes do tribu Eretmodini náleží celkem 3 rody, které mají dohromady 4 druhy a jednu nepopsanou vývojovou linii).

Několikrát jsem již zmínil slovo tribus. Nevím, jestli všichni čtenáři budou vědět, co toto slůvko znamená. Odpusťte mi tedy malou odbočku: tribus není žádnou taxonomickou jednotkou, kdybychom toto slůvko "poangličtili" na tribe a vyhledali ve slovníku, našli bychom, že se jedná o "kmen". Tribus se používá u skupin živočichů, které jsou velmi rozsáhlé pro usnadnění třídění. Do tribů se dávají druhy, které vycházejí ze společného předka, mají podobné vlastnosti a chování.

Zástupci tribu Eretmodini obývají jezero Tanganika, konkrétně jeho pobřežní příbojové zóny. Pro život v oblastech velmi silného proudění vody jsou ryby přizpůsobeny redukcí plynového měchýře, který za normálních okolností ryby nadnáší. Tato redukce umožňuje rybě dosednout na podklad (nebo se například skrýt na dně mezi kameny).

Průběh tření

Nejradostnějším okamžikem chovu jakéhokoli živočicha je pro chovatele období, kdy se jeho chovanci začnou rozmnožovat, rybky třít. Jelikož průběh tření je u všech zástupců skupiny totožný, popíšu jej ještě před tím, než se podíváme na "zoubek" jednotlivým druhům.

Základní pozice během tření jsou u zástupců skupiny příbojových cichlid identické s ostatními, nejen africkými, tlamovci. Ovšem konečné fáze se, alespoň u většiny zástupců skupiny, od ostatních afrických tlamovců liší. Ale o tom až později.

Když tedy na naše chovance přijde touha a oba partneři jsou svolní k činnosti, která vede k zachování rodu, začnou se oba partneři točit do kruhu. V rámci otáčení samice vypuzuje jikry, které ihned hbitým pohybem ukládá do tlamky. Jikry jsou žluté vejčitého tvaru, jako u ostatních afrických tlamovců a poměrně velké.

Poté, co samice uchopí jikru, přesune se do oblasti genitálií samce, který v ten moment započne s vypouštěním mlíčí. Nezpozoroval jsem žádné jikrné skvrny na řitní ploutvi, tak jak jsou běžné např. u zástupců malawských zástupců rodu Metriaclima, ani skvrny na břišních ploutvích, jak je známe např. u zástupců rodu Opthalmotilapia. Můžeme tedy usuzovat, že pohyb samice směrem ke genitáliím samce, spojený s nasáváním mlíčí, je činností čistě intuitivní a v rybách hluboce zakořeněnou.

Tyto tři kroky se několikrát opakují, až dojde k úplnému vykladení samice. Údaje o plodnosti a dalších fázích inkubace zmíním jednotlivě u každého druhu.

Eretmodus cyanostictus BOULENGER, 1898
Touto rybou celý příběh příbojových cichlid započal. Tlamovec modroskvrnný byl prvním chyceným zástupcem skupiny. Popsán byl BOULENGEREM v roce 1898 na základě jedinců odchycených v roce 1895 J.E.S. MOOREM.


Eretmodus cyanostictus dorůstá do standardní délky (tedy velikosti měřené od rypáku, po násadec ocasní ploutve) 7-10cm. Jeho ocasní ploutev je zakulacená. Anglické pojmenování tohoto druhu je "Tanganyikan Clown", tedy tanganický klaun. Toto označení, které se vžilo pro celou skupinu, je odvozené od charakteristického výrůstku na hlavě, který připomíná klaunský nos. Zuby tohoto druhu jsou lopatkovitého tvaru a předpokládají druh přijímané potravy, kterou jsou řasy a drobní živočichové žijící v nich. V jezeru obývá tlamovec modroskvrný proudivé zóny v jižní třetině jezera.



Při rozmnožování vyklade samice celkem 14-24 jiker (průměrně 17ks), o které sama pečuje 8-10 (průměrně 9) dní. Po této době většinou jikry předá samci, který dokončuje inkubaci dalších 12-14 (průměr 13) dní. Píši většinou, protože výzkumem bylo dokázáno, že samice je schopná donosit jikry po celou dobu inkubace sama.

V umělých podmínkách výzkumných akvárií toho bylo docíleno odlovením samce, v přírodě k tomuto jevu může dojít, pokud se samec stane obětí nějaké větší cichlidy. Údaje o rozmnožování tohoto druhu pochází z pozorování zahraničních autorů přímo ve vodách jezera Tanganika.

Eretmodus spec. "NORTH"
Tato ryba je zmíněnou jedinou nepopsanou vývojovou linií v celém tribu. První, kdo zmínil jisté pochybnosti, že by všechny populace v rodě Eretmodus měly náležet do jednoho druhu, byl v roce 1996 VERHEYEN. Akvaristům tuto myšlenku přednesl KONNINGS v roce 1998 ve své známé knize Tanganyika Cichliden in Ihrem Natürlichen Lebesraum. A konečně třetím autorem, který vyčleňuje severní populace rodu Eretmodus do zvláštní linie, je RÜBER - učinil tak v roce 1999.

Důvody, které pány vědce k tomuto oddělení vedly, jsou tři. Jeden morfologický, druhý geografický a třetí genetický. Morfologickým důvodem je více podvěšená tlamka severních populací oproti populacím jižním. Geografické vyčlenění autoři vysvětlují obýváním stejných lokalit jako zbylé populace tribu (zatímco E. cyanostictus se na svých lokalitách vyskytuje vždy sám). Za nejpodstatnější považuji třetí, genetický důvod. Vědci totiž při zkoumání mitochondriální DNA pro cytochrom b objevili drobné odlišnosti ve stavbě této nukleové kyseliny (mezi jižními a severními populacemi).

Původně jsem chtěl pro předvedení míst, která obývá Eretmodus spec. "NORTH" v jezeru Tanganika, použít obdobnou koláž jako u E. cyanostictus. Bohužel, severních populací je mnohem více (obývají severní dvě třetiny pobřeží jezera) a mapka rychle ztratila na své přehlednosti. Předkládám tedy pouze „holou“ mapku s dovětkem, že v roce 1998 byly známé populace vyznačeny tmavými kroužky, zatímco předpokládaný výskyt dalších populací je označen zelenými puntíky.

Počty jiker, které samice během tření vyklade, jsou velmi podobné údajům tlamovce modroskvrnného (průměrný počet odchovaných mladých 22 kusů – maximum 44ks), celková délka inkubace 22 dní (20-24 dní). Co mě ale při psaní práce zaujalo, byly odlišné inkubační doby u jedinců chovaných v českých nádržích, oproti údajům udávaným u E. cyanostictus v přírodě. Konkrétně se mi podařilo zjistit, že samice o jikry pečuje 13 (12-14) dní a samec pouze 8,5 (7-10) dne. Ovšem pro jakékoli závěry v podobě statistického zhodnocení jsem měl k dispozici velmi malý statistický soubor.

Spathodus erythrodon BOULENGER, 1900
Jedná se o historicky druhého popsaného zástupce tribu Eretmodini. Dorůstá k osmi centimetrům standardní délky, ocasní ploutev je, stejně jako u ostatních zástupců, zakulacená. Hlavu má spíše šičatou. Zuby jsou kopinatého tvaru, což značí, že zástupci rodu Spathodus budou přijímat více živočišnou stravu.

V jezeru je Spathodus erythrodon rozmístěn v severních dvou třetinách jezera. Na této ploše bylo v roce 1998 známo pět ras. Čtyři z nich můžete vidět v koláži, fotografie páté se mi bohužel nepodařilo sehnat. V České republice je tento tlamovec chován, bohužel bez bližšího označení přírodních lokalit.


U rozmnožování tohoto druhu jsou literární údaje velmi podezřelé, řekl bych, že více než cokoli jiného, autoři pouze opsali délky inkubace a počet jiker od Eretmodus cyanostictus. Bohužel ani mně se nepodařilo od úspěšných chovatelů zjistit, jak to s rozmnožováním je.

Spathodus marlieri POLL, 1950
Tlamovec Marlierův je poměrně nedávno popsaným zástupcem tribu. Zároveň je to druh, kolem kterého se točí nejvíce otázek. Tento tlamovec totiž do tribu Eretmodini příliš nezapadá. Ale o tom až za chvíli.

Tato ryba patří k největším ve skupině, dorůstá k deseti centimetrům standardní délky. Ocasní ploutev je jako u všech ostatních zakulacená. Druh je charakteristický svým výrazným tukovým hrbolem na hlavě. V přírodě se vyskytuje pouze v nejsevernějším cípu jezera, kde byly v roce 1998 známy dvě rasy. Jedna z oblasti Magara a druhá od Nyaza Lac.



To už se dostávám k rozmnožování, které je právě tím aspektem, který tuto rubu staví mimo ostatní zástupce skupiny. Podle všeho se totiž jedná "jen" o maternálního tlamovce (tedy o jikry a mladé rybičky pečuje pouze samice). Sám jsem byl v kontaktu s jediným úspěšným chovatelem těchto rybek, který z pěti tření odchoval 53 rybiček (průměr 10,6 na jedno tření). Počet mladých byl od 4 do 24 kusů od jedné samice. Bohužel údaje o délce inkubace nemám, protože chovatel z důvodu racionalizace odchovů samice "vyklepává".

Tanganicodus irsacae POLL, 1950
Tento tlamovec, popsaný stejně jako předešlý v roce 1950, je nejdravějším zástupcem tribu. Jeho zuby jsou kopinaté, špičaté. Dorůstá do sedmi centimetrů standardní délky, ocasní ploutev je kulatá. Ve vodách jezera je tento druh takřka kosmopolitně rozšířen (až kousek pobřeží na jihu), tvoří zde 11 různých geografických forem.

Tento zástupce tribu je opět biparentálním tlamovcem. Samice odloží až 30 jiker (v průměru 22) a o ty pečuje nejprve 12 (v průměru 10) dní sama a poté dalších až 14 (11 v průměru) dní samec.

Chov v zajetí

Chov těchto zajímavých cichlid je možný ve dvou základních stupních. Buď chov v párech, které se samy vybraly ze skupiny mladých rybek, druhou možností je chov ve skupinách. Rozhodneme-li se pro chov ve skupinách, měla by mít tato skupina alespoň 10 jedinců, protože všichni zástupci tribu se velmi rádi pošťuchují. Nádrž pro tento způsob chovu by měla mít objem alespoň 200 litrů, v případě, že ke skupince "eretmodinů" do nádrže plánujeme umístit i jiné cichlidy, volíme nádrž ještě větší.

Rozhodneme-li se pro chov v párech, které se vybraly ze skupiny mladých ryb, měla by mít plánovaná nádrž objem alespoň 100 litrů. Do akvária tohoto objemu můžeme umístit i několik dalších ryb.

Zařízení nádrže

Nádrž je vhodné zařídit jako pro africké cichlidy (velkou inspiraci lze načerpat zde v Nádržích návštěvníků: http://www.akvarista.cz/... Sám jsem použil jemný bílý křemičitý písek jako podklad a jako dekoraci lávové kameny, které slouží i jako úkryty.

Samozřejmostí bude technické vybavení v podobě topítka a filtrace, která je ideální přes biomolitan (používám v závislosti na velikosti nádrže i několik filtračních hlav, na které nasadím houbu tohoto modrého molitanu). Voda použitelná k chovu je zásaditá, polotvrdá až tvrdá. V jezeru má voda hodnoty (podle lokality a ročního období): pH 8,46-9,11 a vodivost 330-690 mikroSiemens.

Shrnutí

Zástupci tribu eretmodini mají vyvinutou poměrně vysokou vnitrodruhovou agresivitu (mnohem vyšší než u "šnekových cichlid", ale menší než u "petrochromisů", nebo "trofeusů") a jsou agresivní i vůči ostatním zástupcům tribu. Vzhledem k agresivitě považuji za ideální chov v párech ve společnosti jiných tanganických cichlid (často se využívá společnost zástupců rodu Tropheus).

Eretmodini nejsou typickým herbivory. Často při spásání řas pozřou mnoho larev hmyzu. Největším býložravcem je Eretmodus cyanostictus. Ke krmení použijeme jako zákad stravu bohatou na rostlinnou složku (vločky se spirulinou, špenát…), ale doplněné o stravu bohatou na balast (žábronožka, cyklop). Krmíme několikrát denně v malých dávkách.

Použitá literatura:

Blaško R, 2006: Afričtí tlamovci tribu Eretmodini se zaměřením na Eretmodus cyanostictus – aspekty chovu a odchovu v akváriích. Bakalářská práce. FAPPZ, ČZU v Praze (v tomto zdroji jsou uvedeny zdroje k použitým mapkám a fotografiím v koláži).