Autor: Libor Šprysl · 5.3.2008 · Článek #189 ·
Evropská unie je instituce, která leží mnohým v žaludku z různých důvodů. Jistý dogmatismus vyvolává smích, spory i problémy v mnohých odvětvích našeho života. Sporů a problémů je hodně, smíchu už méně. Momentálně se asi hodně lidí otřáslo nad návrhem zákona o omezení chovu chráněných živočichů. Nervozní jsou nejvíce hadaři, želvaři, ovšem dopad zákona je podstatně větší, ač si to ještě hodně lidí neuvědomuje. A to jsem si myslel, že akvaristiky se to tak moc dotýkat nebude.MŽVP se sice nechalo slyšet, že se jedná především o chov šelem a poloopic. Ovšem především. Příznivci všech plazů už bijí na poplach, protože budou první, jichž se navrhovaný zákon dotkne. A to už dnes se tito chovatelé perou s odbory životního prostředí a Českou inspekcí životního prostředí. Leckteří balancují na hranici zákona.
Mnohé želvy v jejich chovech mají "potíže" s prokázáním původu a tak chovatelé trnou, kdy je kdo udá. A to lze v mnoha případech hovořit o záchovných programech různých druhů plazů, jejichž dovoz k nám ani není možný vzhledem k velmi omezenému výskytu na domovské lokalitě.
Trochu se obávám, že byť oprávněná, nebude petice proti zákonu nic platná. A co je horší, velmi snadno se zákon může dotknout i nás akvaristů. Hodně sumců je již dnes mezi chráněnými živočichy, mnozí se ze své domoviny nesmí vyvážet. Ovšem jsou tu také některé gudejky a další živorodky, z nichž mnohé jsou pravděpodobně živé jen v akvarijních chovech. Zatímco v přírodě mizí, zmizely, nebo se vyskytují jen ve velmi omezených populacích.
A tak se snadno může stát, že EU najde nějaké rybky, jejichž chov v domácích nádržích prostě zakáže, neb jsou vzácné. Neobstojí totiž argumentace, že díky domácím chovům se šetří divokými dovozy devastované divoké populace, či dokonce lze přispět k reintrodukci ohroženého druhu zpět do domoviny. Tato argumentace je totiž alibistickým politikům úplně ukradená. Pochybuji, že premiér naší vlády má akvárium či klec s papouškem a k chovatelství nějaký vztah.
Navzdory podivnému zacházení s různými zákony se dá předpokládat, že zákonodární zaklínači se budou chovat velmi nevyzpytatelně. Lobisté si s nimi dělají, co chtějí - jak je třeba vidět na zákonu "o norování", který je jedním z nejdéle schvalovaných zákonů. Nejhorší je, že zákazy (zákony) jsou vždy zájmovou sférou. Toho či onoho, té či oné skupiny.
S hrůzou si vždy vzpomenu na přednášku Hynka Dařbujána, který nám vyprávěl o tom, jak funguje mechanismus schvalování zákazu dovozu mořských živočichů do zemí EU. Dochází tu k takovým paradoxům, že učité korály, které jsou na jedné lokalitě velmi hojné, se dováží z lokality, kde jsou téměř na vyhynutí a naopak. A rozhoduje o tom jakási komise EU, v níž skuteční odborníci prakticky zastoupení nemají.
Paradoxně v této situaci jsou velkou komplikací v celoevropském rozměru - tedy i u nás - různí zelení ekoaktivisté, kteří se už v mnoha zemích dostali do vlád. Význam mají sice pramalý, ale nedá se bez nich vládnout. Proto jim větší strany v relativně triviálních problémech ustupují. Podle hesla, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, dojde snadno ke schválení naprostých nesmyslů. Pokud dostane zákon o chovu chráněných živočichů ten nejobludnější rozměr, nebude nic platné, že se naši chovatelé naučili rozmnožovat, třeba jako jediní na světě, živočichy, které v přírodě potkáte stěží.
Možná proto také do pražské ZOO dovezli gaviály nyní, protože za rok to třeba půjde těžko. Nechci předjímat ty nejhorší stavy, jen doufám, že kousek zdravého rozumu politikům Pánbůh ráčil zachovati...