Za divy korálového Sharm el Sheikhu – I.

Autor: Roman Rak · 4.9.2008 · Článek #233 ·

Návštěvou egyptského Rudého moře v oblasti korálových útesů Sharm el Sheikh jsem si splnil svůj dávný sen. V osmdesátých letech teď už minulého století jsem se coby gymnazista aktivně potápěl ve Svazarmu. Studium v zahraničí, pracovní povinnosti a spousta jiných osobních i profesních "vyšších" zájmů mne neumožnily dále pokračovat v tomto úžasném sportu.

Po dvacetileté přestávce jsem vyrazil loni koncem října, kdy v Praze začalo ne zrovna vlídné počasí, do teplé oblasti Rudého moře. Měl jsem tehdy jediné přání: změnit prostředí, v teple načerpat novou energii, odpočinout si a aspoň na pár dní (bohužel jen 8 – více mi rozběhnutý projekt v práci nedovolil) zapomenout na uspěchaný každodenní shon povinností v práci i občanském životě.

V cestovní kanceláři jsem chtěl jako každý zájezd do Hurghady, ale protože jsem přišel sotva deset dní před odletem - pochopitelně bylo vyprodáno. Naštěstí! Znalý průvodce holdující potápění mi ale poradil, abych, pokud chci vidět živý a ještě turisty ne příliš devastovaný svět pod vodní hladinou, zamířil od Hurghady značně na sever - do Akabského zálivu, který odděluje Sinajský poloostrov od Saudské Arábie.

Zde na východním pobřeží Sinaje leží vyhlášené potápěčské lokality Sharm el Sheikh, Dahab, Nuweiba a úplně na severu izraelský Eliat. Během posledních 5-7 let zde vyrostla nová luxusní turistická střediska, kde kromě několika výletů do pouště, na horu Sinaj či do šíleně vzdálené Káhiry lze čas trávit především u vody a pod její hladinou.

Z uvedených lokalit jsem zvolil nejjižnější Sharm el-Sheikh (http://en.wikipedia.org/... ), od kterého se ještě jižněji rozkládá podmořská i pobřežní přírodní rezervace Ras Mohammed National Park (http://en.wikipedia.org/... ), bující rozmanitým životem plným nejrůznějších živočišných a rostlinných druhů. Mys Ras Mohamed, od kterého vlastně začíná Arabský záliv, je omýván velmi silnými mořskými povrchovými i hlubinnými proudy, jež přinášejí obrovské množství životadárného planktonu směrem od jihu Rudého moře. Tam kde je potrava, tam to žije. V plném smyslu slova na každé úrovni potravního řetězce.

Proč je Rudé moře nazýváno rudým?

Původní název Rudé moře je znám již z dob Herodota, pět století před naším letopočtem. Není nikterak doloženo, jak název vlastně vznikl. Slovutní řečtí historikové se odvolávají na původní název Eritrejské moře. Přídavné jméno eritrejský v řečtině znamená rudý a podle legend vzniklo od mytického krále Erytrose.

Vědečtější odůvodnění uvádí, že barva Rudého moře je v některých oblastech dána mimořádným výskytem přemnožené rudé řasy Trischodesmium erythraeum (http://microbewiki.kenyon.edu/... ) ve specifických podmínkách. Tento výskyt není však v současné době tak častý.

Nejpravděpodobnější verzí vzniku jména je rudě zbarvené pobřeží Rudého moře, jehož primární příčinou je vysoký obsah oxidů železa v horninách.

Konečně na místě

Po pětihodinovém letu z Prahy přistáváme na novém mezinárodním letišti v Sharm el Sheikhu, které je po letišti káhirském druhým největším egyptským vzdušným přístavem. Teplo a pomalý, nikam nepospíchající až ignorantský klid místních úředníků napovídá, jak bude vypadat tempo nadcházejících dní naší dovolené. Do pasu dostáváme nezbytné vízum pro pobyt, k tomu platíme dolarový poplatek a jsme z dosahu letiště.

Další kontroly nás čekají před vstupem do hotelového areálu, kdy musíme my i naše zavazadla projít bezpečnostním detekčním rámem, zda nepřinášíme výbušninu. Před recepcí stojí ozbrojená cizinecká policie se samopaly. Účely těchto kontrol mají svůj hluboký smysl, protože právě v Sharm el Sheikhu před několika málo lety došlo k jednomu z nejbrutálnějších teroristických útoků, při kterých zahynuly nebo byly zraněny desítky zahraničních turistů - http://en.wikipedia.org/... .

Hotelové moře a pláže

Po příjezdu do hotelu jsem odložil batožinu a hned jako malý kluk utíkal na pobřeží, abych viděl moře a korálovou plošinu, která byla pod hotelovou zahradou. Mé pocity byly skoro stejné jako v dětství, kdy jsem poprvé v Bulharsku s rodiči viděl moře.

Útesová plošina je svým způsobem pro koupání neobvyklé a hlavně nevhodné. Totiž – je hluboká něco mezi 0,5 až 1 metrem (v závislosti na přílivu a odlivu, který není v Rudém moři nikterak veliký) a pro jeho členitost a ostrost výběžků (byť mrtvých korálů) se přes ní nedostanete do volné vody. Musíte si najít lávku (tvořenou jakýmsi pontonovým mostem) a přes ni pohodlně přejít k hluboké vodě, na hřbet korálového útesu. A tady bývá hloubka zpravidla minimálně 6-8 metrů, a korálový svah padá prudce do hlubin. Lávky bývají od sebe vzdáleny 1 až 2 (někdy i více) kilometrů po pobřeží. V některých místech bývají menší pláže (bez korálů), s kamenitým či písečným podložím, kde je vhodný přístup i pro děti, jak jsme u moře zvyklí.

Již doma či v cestovce při výběru hotelu musíme mít právě na zřeteli, zda plánovaný hotel má svou vlastní pláž. Mnoho hotelů je mimo pobřeží a dostat se k vodě znamená překonat větší vzdálenost, což při vyšších teplotách nemusí být nic příjemného. Měli bychom myslet především na to, jaké aktivity u moře budeme preferovat – zda cachtání v mělkých vodách, plavání, šnorchlování či potápění. K egyptskému moři bezesporu patří boty do vody, jinak riskujeme poranění nohou o ostré objekty. Obuv nás chrání i před sluncem rozžhaveným pískem či oblázky, po kterých bosky nedokážeme dlouho chodit.

Tolerance do půl metru

Jakmile v masce a se šnorchlem strkám hlavu pod hladinu, mé nadšení nebere konce. Během prvních 15 minut šnorchlování rozpoznávám skoro 60 % mořských ryb, které znám z domácích mořských akvárií a má radost neustále narůstá. Objevují se další a další druhy a já si připadám, že plavu v jednom obrovském reefovém akváriu.

Pode mnou se rozprostírá tmavě modrý svět, plný života v důsledku podmořských proudů, které stoupají, klesají či rotují podél svahu a jež s sebou přinášejí plankton či jinou potravu. Hrana korálového útesu (viz. schéma) je zajímavá pro šnorchlování, ale musím být velmi opatrný, aby nás vlny, které mohou být za větru velmi silné, nenahnaly na ostré korály. Z hlediska pozorování bohaté podvodní říše je ideální hloubka do deseti metrů, kde je ještě poměrně hodně světla, ponory s potápěčskou výbavou nejsou nikterak náročné a dá se zde ještě velmi dobře fotit.

Má přítomnost obyvatele tichého světa nikterak nevyrušuje a ti si klidně plavou kolem mne. Snad jedině, když se přibližuji na vzdálenost půl metru nebo se prudce pohnu, důstojně se obracé, mění směr a odplouvají dále. To, co doma chováme v nádrži v jednom, maximálně několika exemplářích, tady plave v hejnech o stovkách ryb. Jak na povel se sapíni schovávají do korálů, aby vzápětí znovu vykukovali ven. Větší ryby, zvyklé na turisty, plavou stále v užších a užších kruzích a očekávají něco k snědku.

Prostor bývá velmi členitý a nacházejí se zde poměrně často i tzv. korálové věže, jež vyrůstají ze směru otevřeného moře. Každá lokalita má specifické světelné podmínky, různou dynamiku proudů. To je třeba znát nejenom při potápění, ale i pěstování či chování živočichů, kteří se pak vyskytují v mořských nádržích.

Koketování s podvodní fotografií

Již první ponor ve mně vzbudil nutkání fotit pod vodou. Celou tuhle nádheru nějak zadokumentovat, vyzkoušet, jaké to je. A tak jsem se rozhodl na místě k základní výbavě na šnorchlování přikoupit levný podvodní fotoaparát. Na egyptských tržištích i v hotelech je jich spousta. Ty v hotelu jsou pochopitelně několikanásobně dražší než na ulici. Ale na to přijdete většinou až tehdy, když špatně nakoupíte. Nedočkavost se nevyplácí, pohodlí zázemí hotelu a bezstarostnost nákupu je lákavá.

Jedná se spíše o hračky pro turisty a docela dobrý zdroj obživy pro místní kšeftaře. V podstatě jsou ale k dostání jen dva druhy levných fotoaparátů s podvodním pouzdrem a na kinofilm. Ty první jsou na jedno použití, ty druhé mají otvíratelné vodotěsné pouzdro, lze vyměňovat kinofilm a některé z nich mají dokonce blesk!

Pořídil jsem si ten druhý. Byl jsem nesmírně šťasten, že se mi podařilo cenu vyhádat méně než na polovinu původní, v přepočtu asi 500 Kč a k tomu další dva náhradní filmy s citlivostí 400 ASA. Mé nadšení ale vychladlo později, kdy jsem zjistil, že filmy jsou dva roky prošlé… Nicméně po vyvolání u Škody v Praze a po následné digitalizaci to zase až tak na závadu nebylo. Musíte se ale smířit s tím, že zrnitost takto pořízených fotek je poměrně velká a s digitálem to nemá nic moc společného. Na dobré si zvykneme velmi rychle. Ale vzhledem k tomu, že jsem to bral jako experiment, byl jsem docela spokojen.


Znova jsem si připomněl, jakým pokrokem jsou digitální fotoaparáty se svou možností náhledu na vyhotovený snímek. Umíte si asi představit, jaké jsem měl pocity, když jsem vyfotil asi 12 kinofilmů a musel jsem se smířit s tím, že fotky z nich uvidím až po návratu v Praze? S novým fotoaparátem, v prostředí, které je úplně cizí, pro focení neznámé? A tak jsem experimentoval.

Snažil jsem se při potápění na nádech fotit v malých hloubkách, maximálně do tří metrů, kde je ještě poměrně hodně světla. Základní starostí bylo se přiblížit k fotografovanému objektu co nejblíže, protože jednoduché podvodní fotoaparáty jsou širokoúhlé, a při tom objekt nevyplašit. Při splývání na hladině, s rovně nataženými pažemi před sebou, ve kterých jsem držel fotoaparát, to docela šlo.

Horší bylo, když jsem viděl nádherné velké pomce, papouščí ryby, kanice, velké bodloky, barakudy, čtverzubce či klipky pod sebou, v hloubce kolem 7-8 metrů. Sice na nádech k nim připlavete, ale pokud člověk není vysloveně trénovaný freediver, jež pod vodou vydrží několik minut, máte prostě smůlu. Doplavete ke svému objektu, ale už nemáte zpravidla dostatek vzduchu, aby jste si "usadili" do nějaké klidné polohy a počkali si na ten správný vrcholový okamžik snímku.

V praxi to většinou dopadalo tak, že rybky, jakmile jsem k nim připlaval, se elegantně obrátily, zamávaly mi ploutvemi a já viděl, jen jak se vzdalují ze zorného pole fotoaparátu. A to už jsem musel zase pospíchat k hladině se znova nadechnout. Zkuste si doma při focení ve své nádrži udělat dobrý snímek se zatajeným dechem a čekat minutu, než najdete ten správný pohled a podmínky na snímek. A to jste v klidu, bez jakéhokoliv pohybu, nádrže je pevně vymezená svým poměrně malým prostorem. V otevřeném prostoru moře to je zase o něčem úplně jiném.

Království za světlo

Světlo je pro fotografa životně důležité a rozhoduje o celkovém výsledku snímku. Pro podvodní fotografii to platí dvojnásob. V říjnu v Egyptě se začíná stmívat již kolem páté odpoledne. Sharm el Sheihk leží na východním pobřeží Sinaje. Potápíme-li se poblíž pobřeží, je lepší být ranním ptáčetem. Hned po poledni se na pobřežním útesu začíná pod hladinou stmívat, protože pod vodu pronikající paprsky jsou stíněny okolními vysokými útesy. Nejlepší světelné podmínky jsou proto dopoledne, fotíme-li bez blesku.

Vyzkoušel jsem si, že v hloubce kolem 4-5 metrů a hlouběji, pokud chcete mít přirozené a syté barvy, je při detailních snímcích nutné používat vestavěný blesk. Ten to při vzdálenosti do jednoho metru od objektu zvládal docela dobře.

S přibývající hloubkou se ze světelného spektra rychle vytrácí červená složka, a tak jsou snímky do modra. Pomocí grafických editorů tento nedostatek lze v tomto případě poměrně jednoduše odstranit – stačí opět přidat červenou složku spektra. I toto má však své omezení a tak není nad to pořídit snímek kvalitně již v přírodních lokalitách.

Jako akvarista jsem si všimnul hned dvou jevů, které známe doma z akvárií. S výjimkou nočních živočichů je největší aktivita ryb ráno, kdy panuje čilá sháňka po potravě. Na první pohled to je mumraj, chaos, který nemá žádný smysl. Ve skutečnosti ale zde panuje pevný řád. V průběhu dne se aktivita shánění potravy uklidňuje, ryby přecházejí do pozvolnějšího rytmu a k večeru se chystají na odpočinek, vyhledávají úkryty a připravují se na spánek. Vitalita živočichů je o poznání menší než ráno, což je lepší na focení – objekty se pohybují pomaleji. Na druhé straně je to ale horší se světelnými podmínkami, takže musíme blíže k hladině.


Ideální světelné podmínky jsou ráno, kolem osmé deváté hodiny, kdy ve vodě není ani moc turistů s výjimkou těch, kteří si chtějí před snídaní zaplavat.

Druhým milým překvapením, které není až tak ničím neobvyklým, je teritoriálnost některých druhů ryb – klaunů, pomců, pomčíků, bodloků apod. I v té obrovské rozlehlosti mořských vod najdeme několikacentimetrové klauny na té samé sasance jako včera, takže to je téměř stejné, jako když přijdeme ráno ke svému akváriu.

Takhle nějak postupně vzniká osobní vztah k určitému živočichovi. A nepodařil-li se nám včera snímek určité lokality s dominantou teritoriálního živočicha, můžeme se v určitých případech vracet na původní místo, které je ale vždy něčím jiné, i když to původní svým způsobem zůstává. Atmosféra snímků je živá, ale přesto všechno těžko opakovatelná.

V této chvíli se se čtenáři rozloučím, abychom se za nedlouho mohli vrátit k pokračování v této reportáži, povídání o šnorchlování a potápění, o ostaních zábavných i méně zábavných zážitcích, které k cestování bezesporu patří.

Odkazy:
http://en.wikipedia.org/...
http://en.wikipedia.org/...
http://en.wikipedia.org/...
http://en.wikipedia.org/...
http://en.wikipedia.org/...
http://www.osel.cz/... (Trischodesmium erythraeum)