Mohou žít ryby potmě?

Autor: Libor Šprysl · 18.11.2008 · Článek #246 ·

Za soudružského mlada jsem chodil v Praze do Městské stanice mladých přírodovědců, která byla součástí tuším Městského domu pionýrů. Pro nedostatečný zájem o činnost pionýrské organizace jsem nebyl ani v páté třídě "ošátkován", ale můj kádrový profil vždycky vylepšily mé aktivitiy v tehdejší Belojanisce. Ornitologický kroužek a akvaristický kroužek za pár kaček a celý týden bylo co dělat.

Rodiče byli v klidu, protože věděli kde jsem, co dělám a spíš mne občas museli nutit, abych chodil domů i dříve než v osm večer. Jo, to byly časy. Nejsem nijak staromilecky založený, ale mluvil jsem nedávno s kamarádem, který je absolventem stejného "ústavu" jako já. Donedávna vedl na škole kroužek mladých přírodovědců. Minulý čas používám záměrně neboť už nevede. Ne že by nechtěl. Leč rostoucí ekonomické nároky na jeho provoz napřed začaly decimovat členskou základnu a pak vzal za své i samotný kroužek. Sice byl dotován z více zdrojů, ale pořád to bylo málo. Ránu všemu zasadilo vyúčtování energie naší monopolní organizace. Jenže v akváriích je potřeba svítit, vzduchovat a topit.

Kamarád se nevzdával, a tak začal běhat po úřadech a škemrat. Konečná byla u úředníka, který celou akci zazdil zásadním argumentem. Na co se musí svítit, když pod vodou je stejně tma. A tak se dvacítka dětí ocitla bez svého kroužku, kde trávili všichni s nadšením svůj volný čas. To není příklad rozhodně ojedinělý. Poněkud paradoxně mi pak zní věty našich odpovědných, že ubývá "kvalitních volnočasových aktivit" našich dětí a proto roste jejich kriminalita, spotřeba drog a alkoholu.

Akvaristika asi není lékem na všechny boly současnosti, ale ten chytrolín z úřadu mne fakt pobavil. Mohou ryby žít potmě? No mohou. Hůř už se bude žít kytkám. Šetřit musíme dneska asi opravdu na všem. Ovšem když vzpomenu na soudruha, tak ten tvrdil, že vše co děláme pro děti, děláme pro budoucnost.

Dnešní smečky po ulicích se potulující omladiny mne utvrzují v tom, že ty volnočasové aktivity vskutku nefungují. Sice někdy pro nezájem dnešních dětí, ale v mnoha případech protože není nikdo schopen je zajistit. Rodiče dnes tráví v zaměstnání asi více času, než tomu bylo u těch mých, pokud rodině k obživě stačí jen jedno zaměstnání. A tak by určitě přivítali, kdyby jejich děti mohly chodit do kroužků tak, jako jsme chodili my.

Ne že by neexistovaly instituce, které se o děti umí postarat. Je jich dokonce dost. Jenže nedávno zveřejněná statistika ukazuje, že pokud chceme dětem naplnit volný čas, tak to stojí docela velké peníze. A to už si zase ne každý může dovolit. A tak si říkám, že by bylo potřeba nějak tomu úředníkovi vysvětlit, že sice ryby potmě žít mohou, ale...