Fešáci z Nobua oba Corydoras duplicareus

Autor: Jaroslav Chalupek · 8.1.2009 · Článek #254 ·

Popsat nový druh mezi několika podobnými je možné pouze na základě dokonalých znalostí jednotlivých druhů. Tak se stává že i vizuálně nápadná rybka dlouhou dobu uniká vědecké pozornosti.

Z horního přítoku brazilské řeky Rio Negro, řeky Poronga, z lokality 8 km severně od domorodé vesničky Nobua oba, roku 1995 Dr. DAVID SANDS odlišil nový od dalších tří podobných druhů a popsal jako Corydoras duplicareus.

Čas ukázal

Až do této doby byla rybka považována za barevnou formu C. adolfoi. Některé osobnosti, např. známý německý znalec a chovatel pancéřníčků Werner Seuß ještě ve své knize (vydané r. 1999) "Die faszinierende Welt der Corydoras" uvedl, že teprve čas ukáže, zda se jedná skutečně o validní druh. Asi bych neměl vznášet slova kritiky k osobě, které si hluboce vážím. Ovšem nemohu pochopit tak alibistický postoj k rybě kterou důvěrně znal. Nelze si nevšimnout tak markantních rozdílů mezi oběma druhy, zvláště během vývoje mladých - pokud je skutečně odchovával.

Z černé vody načisto

Tlamka s šesti hmatovými vousky, hlava krátce zakulacena, tělo vřetenovitého tvaru, ploutve transparentní. Břicho a boky šedavě bílé, na světle za skřelemi se zlatozeleným leskem. Přes čelo a oči širší výrazný černý pruh tvaru podkovy, na temeni zářivě žlutooranžová široká skvrna při pohledu shora tvarem připomínající písmeno V, zasahující až těsně před hřbetní ploutev. Po zádech počínaje basí hřbetní ploutve po násadec ocasu se táhne široký, sytý, sametově černý pruh, který na bocích pokrývá plochu téměř do 1/3 těla, na násadci ocasu do 2/3. Rybka dosahuje velikosti 5,5 cm, ve své domovině je obyvatelem černé vody!

Svátek, kafíčko a akvaristické štěstí

Jak jsem ke svým rybkám přišel? Při prodeji rybek na výkup si obchodník všiml mého zájmu o pancéřníčky a nabídl, že mi pomůže sehnat dovozové. Momentálně prý má v nabídce pěkné Corydoras adolfoi. Samozřejmě mne taková zpráva potěšila a ihned jsem si objednal 5 ks ke své stávající skupince.

O týden později jsem už netrpělivě očekával objednané rybky. Jak zahlédl můj tázavý pohled mezi dveřmi, zdravil mne slovy "máte to tady" a vylovil zpod pultu sáček. Zběžně jsem zkontroloval, jestli jsou rybky živé - zaplať pánbůh byly! Trochu pobledlé, velmi statné rybky velikosti opravdu pořádných XXL adolfoi jsem strčil do přepravky a uháněl radostně domů umístit do karanténní nádrže. Než se rybky zklidnily, dokončil jsem práce v rybárně a popil nezbytné kafíčko. Přece jen pro nás akvaristy je svátek donést si novou rybku - byť už dobře známou. S nastávajícím večerem přišel čas konečně si sednout před rozsvíceným akváriem a seznámit se s přírůstkem.

Musím přiznat, tenkrát jsem asi zíral s otevřenou pusou! Všech pět kousků se předvádělo kolem trsu jávského mechu v nádherně sytých barvách, jezdily po skle nahoru a dolů, jakoby se chtěly třít. Hned mne napadlo, že celkově vypadají jinak než již zmiňovaní C. adolfoi. Když jsem si odmyslel barvu, jejich robustní těla odpovídala stavbou C. burgessi. Další mé kroky vedly k literatuře - hledat, co za tím vězí. Ano, konečně na stránkách Aqualogu byli mí miláčci nalezeni! Nedávno popsaný druh - Corydoras duplicareus! Tak tohle je skutečné akvaristické štěstí. Nechtěně jsem se stal majitelem nedávno popsané světové novinky.

Přizpůsobivější než adolfoi

Netrvalo dlouho a dočkal jsem se dalšího překvapení, tentokrát jiker. Byly větší než od adolfoi, ale jen 5 ks. Objevil jsem je roztroušeně nakladené po jedné v jávském mechu. Během tehdejší sezóny došlo s delšími pauzami k dalším výtěrům, vždy s nízkým počtem jiker, nikdy jich nebylo více jak 8. Přisuzoval jsem to k velikosti a stáří rybek. Podařilo se odchovat 22 mladých. Z nich 10 putovalo do Děčína k příteli Bošinovi - to kdyby náhodu došlo k nečekanému kolapsu a o své rybky bych nešťastnou náhodou přišel. Naštěstí se tak nestalo a na odchov z F1 generace jsme oba netrpělivě čekali 2,5 roku. Od té doby rybky v našich nádržích zdomácněly a ukázaly se přizpůsobivější než jejich známý bratr C. adolfoi.

Jako většině druhů dorůstajících ne víc jak 6 cm plně vyhovují nádrže obsahu 50 - 70 litrů s dobrou filtrací, vrstvičkou jemného písku a trsu jemnolistých rostlin. Nejlépe se mi osvědčuje jávský mech, do něhož s oblibou kladou jikry. Optimální teplota je 24-26°C. Voda slabě kyselá 6,5 až neutrální pH, tvrdost od 4 do 12 dGH.

Od deseti do třiceti z jednoho výtěru

Doba pohlavní zralosti u dobře krmených ryb je kolem 14 měsíce. Po menších častějších výměnách 1/5 vody o několik málo stupňů chladnější než v nádrži se dostaví pohlavní aktivita. Celá skupinka přeruší svůj obvyklý stoický klid nebo hledání potravy ve dně a začne těkavě proplouvat nádrží. Samečci se snaží imponovat natřásáním před tlamkami samiček. Zřídka tyto svatební hry mohou trvat i několik dnů, většinou ještě tentýž nebo následující den dochází k výtěru.

Svolná samička si svého vyvoleného chytí tlamkou za prsní ploutev a ve známém slangu pancéřníčkářů "pozici T" tak setrvají okamžik kdy dojde k vypuzení spermatu a samička do "taštičky“ vytvořené ze sevřených břišních ploutviček vypustí jikru o velikosti až 2 mm. Poté odplouvá najít vhodné místo k jejímu odložení. Jak svoji životní roli bere vážně, vidíme kolik starostí dá najít to nejlepší místo pro dalšího pokračovatele rodu. Je-li jávský mech zavěšen na hrazdičce u hladiny, jsou snůšky ukládany nejen do něj, ale také za něj na sklo a nezřídka se stává, že je najdeme nalepené na stěně až nad hladinou. Z výtěru jedné samičky bývá počet od deseti do třiceti jiker.

Od nuly po 3,5 cm

Po skončení tření jednotlivé nakladené jikry, dokud je povrch lepivý, sbírám a nalepuji na stěny připravené 2,5 litrové nádržky s osmózovou vodou a přídavkem 2-3 kapek Toruminu. Jak jsem již shora upozornil, že rybka žije v černých vodách, pro správný vývoj zárodků má důležitý význam příměs huminových látek a tříslovin. Samozřejmě není podmínkou použít právě Torumin. Stejnou funkci zastanou i další u nás vyráběné přípravky nebo šikovnějšími akvaristy po domácku vyráběné výluhy. Používají se z olšových šištiček, suchého ořešákového, dubového, bukového lupení, vrbové kůry a možno též vhodit do vytíračky přímo kůru skořice.

Čerstvě nakladené jikry mají zprvu sklovitou barvu s vnitřním velkým zárodečným žloudkem, postupem času se barva mění na jantarovou. Odumřelé nebo neoplozené jikry po 4 - 8 hodinách bělají a je nutné je co nejdříve z nádržky odstranit, aby se zabránilo bujení plísní. Čtvrtý den je možné pozorovat poslední fázi embryí, jak se snaží otáčivým pohybem vyprostil z vaječného obalu. V první fázi po protržení jikerného obalu vytéká plodová voda a po chvíli vysilujícího snažení se konečně objevuje eleuterembryo.


Některé zůstanou do druhého dne vězet objemným bříškem v obalu, ale ven se většinou bez pomoci chovatele dostanou. Tvarem těla vůbec nepřipomíná rybu, ale pulce. Již lehce pigmentované tělíčko velikosti 4 mm tvoří obrovský žloutek, na něm larvička celá porostlá ploutevním lemem. Prsní ploutve jsou obrovské kulatého tvaru, protkané jemnou sítí vlásečnic. Během dalších tří dnů neschopna plavání leží na dně, dokud neztráví žloutkový váček. Čtvrtý den se rozplavou a začnou shánět první potravu. U týden starých eleuterembryí začíná ploutevní lem krnět, počínají se vytvářet nepárové ploutve. O týden později je proměna ploutví ukončena.

S růstem do velikosti 1 cm se průsvitná tělíčka včetně ploutví stále víc pokrývají černými pigmentovými skvrnkami. Ve velikosti 1,5 cm začíná pigment na bocích ubývat, na místech s budoucí kresbou se začínají tvořit sytější, stále se zvětšující oddělené shluky. Dosažením délky necelých 2 cm se skvrny spojují, mláďata nabývají zbarvení svých rodičů. V tomto věku mají některé exempláře hřbetní ploutev sytě černou, postupně se barva vytratí stejně jako u dospělců. Od svého zrození do věku 3 měsíců potěr dobře roste, dosahuje velikosti 3 - 3,5 cm. Poté se růst zpomalí.

Každý svou cestou...

I po několikaletých zkušenostech s chovem této nádherné rybky mne stále fascinuje večerní pohled do rozsvícených nádrží, ať už chovných při tření nebo na stádečko odrostlého potěru se zlatooražovými čepičkami, jak pilně dohledává ve dně poslední zbytky potravy. Způsobem života u dna jsou nádherným zpestřením každého společenského akvária.

Ze zkušenosti vím že se v každém prostředí a vodě rybky chovají jinak, neexistuje přesný recept, podle nějž by byl úspěch zaručen. Tohle je jen subjektivní postřeh z jedné malé pěstírny. Svou cestu si každý musí najít sám.