Autor: Jan Burzanovský · 6.10.2009 · Článek #281 ·
Dokument obsahuje interaktivní galerii, prohlédněte si ji na www.akvarista.cz.
Poslední letní týden letošního roku nejen pro mou maličkost znamenal na prvním místě ten fakt, že zase uběhl rok a máme tu další akci v pražské Botanické zahradě UK v Praze 2, Na Slupi. Oproti dvěma předešlým letům jsem tentokrát nebyl na tomto díle nijak fyzicky zainteresován, o to více jsem si hodlal ale užít program hlavního dne – soboty, od rána až do pozdního odpoledne.Již brzké sobotní ráno jasně modrou, prosluněnou oblohou naznačovalo to, že den bude hezký a ve sklenících Botanické zahrady zvlášť. Oproti letům minulým jsem zde hned po příchodu zaznamenal změnu v místě vstupu. Letos nebyl hlavní vchod k expozicím v Apsidě. Vstupné se platilo u hlavní pokladny a na výstavu se vcházelo přes ústřední skleník. Vstupenka byla univerzální a tak si jednotliví návštěvníci mohli prohlédnout nejen zásadní akvaristické expozice, ale i zbytek pro veřejnost přístupných skleníků.
Program byl oproti letům minulým pestřejší. Tentokrát se nejednalo "pouze" o šampionáty chovatelskémo umu některých vybraných skupin rybek, ale i o přednášky. Pro mne onen bonusový program byl zajímavý o to více, že jeho středobodem nebyl nikdo jiný, než moje modla přes divoké populace rodu Pterophyllum - sám Heiko Bleher neboť od dob Humboldtových a Nattererových nikdo tak neprobrouzdal Amazonii, jako on.
Výstavu tak, jako každým rokem pořádal pražský spolek Akvárium zal. 1899, tentokrát v úzké spolupráci s oběma našimi diskusářskými kluby a jak tomu bylo i v předešlých pěti letech pravidlem s Českou halančíkářskou společností. Letos zde kralovaly soutěžní expozice dvě – "Český šampionát chovatelů terčovců 2009 s mezinárodní účastí", pořádaný Československým klubem chovatelů terčovců za asistence Českého klubu chovatelů terčovců………
a "6. mezinárodní výstava halančíků".
Kromě toho zde bylo možné shlédnout i ukázkové expozice terčovců,
více než tři metry dlouhé akvárium s prohánějícími se malawskými cichlidami,
expozici několika divokých populací skalár,
a v Apsidě stojan s našimi všemožnými studenovodními živočichy.
Ti, kteří měli zájem o nákup všemožných akvaristických pomůcek a krmení si i zde mohli přijít do sytosti na své v "Botanice" již zavedených prodejců (Jirka Sýkora, Koblasovi, Suchánkovi, Zdeněk Voleman).
Nechyběla ani pestrá nabídka akvaristické literatury jinak e-shopu www.akvarista.cz a u Pavlových sousedů byla i nabídka nejnovějšího magazínu Aquaristik.
Současně s otevřením skleníků v sobotu v 9 hodin ráno začal i přednáškový program, situovaný do k těmto účelům perfektně vybavené učebny v druhém mezipatře hlavní budovy Botanické zahrady.
Tuto část programu otevřel a řídil předseda spolku Akvárium zal. 1899 RNDr. Roman Slaboch.
Zájemci mohli jako první shlédnout přednášku Petra Horáčka o letošní výpravě (především za halančíky) do Tanzánie.
Úderem desáté dopolední přišla na program první přednáška presidenta mezinárodní jury soutěže terčovců Heiko Blehera. Mohli jsme zde shlédnout perfektní fotografie i videosnímky toho, jak to chodí při lovu terčovců. Jednalo se především o lokality na přítoku Amazony Jutaí. Jak jsem již předzamenal, Heiko Bleher je v tomto směru skutečnou personou č. 1. Do Amazonie, kde od svých sedmi let i dlouho žil, jezdí na lov okrasných rybek již téměř šedesát let.
Přednáška o terčovcích skončila někdy okolo půl dvanácté a po půlhodinové přestávce přišla řada na pro mne zlatý hřeb dne – přednáška o divokých populacích skalár, notně okořeněná Heikovými osobními zkušenostmi, názory a samozřejmě jak jinak i jeho známou argumentací ohledně umělého množení druhu Pterophyllum altum. Co jsme během té hodiny a půl shlédli a uslyšeli se zde do několika řádek popsat nedá. To se prostě musí vidět.
Po druhé přednášce H.Blehera a následné přestávce začalo v přednáškovém sále oficiální vyhlášení vítězů šampionátu terčovců, které řídili představitelé Československého klubu chovatelů terčovců pánové Zdeněk Voleman a Miro Hanzel. Letošního šampionátu v Botanické zahradě UK se zúčastnilo celkem dvacetčtyři soutěžících z pěti států (patnáct chovatelů z ČR, pět ze SR, dva italové, němec a jeden chovatel z Vietnamu), v soutěži bylo celkem devadesát dva nádherných exponátů. První místo v celkovém pořadí získal Jozef Pejša za jednoho ze svých plošně červených jedinců, na druhém se umístil Karel Ospalý a třetí příčku obsadil Udo Thraen, soutěžící z Německa. Dalčí ceny v jednotlivých kategoriích pak převzali pánové Jan Kudrna (ČR), Peter Federič (SR), Nguyen Duc Binh (Vietnam) aj. Po udělení všech výher přišlo na program poděkování těm, kteří se zasloužili přímým podílem na tomto šampionátu – diplom a upomínkový balíček od sponzorů převzal Heiko Bleher, Francesco Denitto (posuzovatel z Itálie), Milan Váchal, Kersten Opitz a Milan Pokorný z Českého klubu chovatelů terčovců a dále následovalo poděkování všem sponzorů, hlavnímu pořadateli akce v Botanické zahradě - spolku Akvárium zal. 1899 (ani si nikdo nevzpomněl, že náš "nejstarší" vlastně letos oslavil své stodesáté výročí od založení, já ale nezapomněl a tak mi bylo potěšením svou gratulaci osobně vyjevit RNDr. Slabochovi a Ing. Krčkovi ještě než jsem se s Botanickou zahradou rozloučil) a nakonec ještě Kerstenu Opitzovi za špičkové tlumočení přednášek H.Blehera.
Jelikož se tato část programu trochu protáhla oproti předpokládanému harmonogramu, po krátké přestáce následovala poslední přednáška dne, "Halančíci" od Marka E. Eberleho. Den to byl vskutnu hektický a jelikož jsem si hodlal nafotit co nejvíce rybek a čas letěl velice neúprosně, s lítostí jsem tuto přednášku oželel a upaloval stíhat další program, který jsme si naplánovali s přáteli z cichlid fór a poté ještě nafotografovat co nejvíce oněch vystavovaných nádherných zástupců obou skupin ryb než bude sobotní výstavní den zakončen. Ve finále jsem si ještě neodpustil zaběhnout "zkontrolovat" opět o další rok starší nádherné exempláře peruánských skalár (jsou to největší skaláry, které jsem kdy viděl) v akváriu Botanické zahrady a mrknout se na letos obzvláště bohatě kvetoucí lotos. Pak už jsem se rozloučil s těmi přáteli, kteří ještě na půdě Botanické zahrady setrvávali a pln těch nejpozitivnějších emocí jsem se odebral na cestu k domovu.
