Botanická zahrada Praha 2010

Autor: Roman Rak · 31.10.2010 · Článek #335 ·

Dokument obsahuje interaktivní galerii, prohlédněte si ji na www.akvarista.cz.

Výstava akvarijních ryb v pražské botanické zahradě Na Slupi 16 završila již tradiční trojúhelník výstav Plzeň-Rychnov-Praha, které teď probíhají na sklonku každého léta.

Ta letošní výstava konaná ve dnech 16.-19.9., byla pořádána spolkem Akvárium zal. 1899, Českou halančíkářskou společností, Klubem chovatelů raků a v neposlední řadě Botanickou zahradou PřF UK Praha, bez jejíž podpory by nebylo možné získat tak nádherné a důstojné prostory.

Botanická zahrada okouzlí každého návštěvníka svým výstavním prostorem a přirozeným světlem.

Autor: Karel Krček

Tematicky byla výstava zaměřena na živorodky – letos konkrétně na rody Xiphophorus a Poecilia, skaláry a halančíky. Kromě výstavy ryb se zároveň jednalo o soutěže a mistrovství, která v Botanické zahradě Praha mají již dlouholetou tradici. U živorodek bylo v rámci 11. Mistrovství Evropy Xipho-Molly 2010 prezentováno 72 kolekcí. Na již 7. mezinárodní výstavě halančíků si návštěvníci mohli prohlédnout přes 200 kolekcí těchto ryb a v nádržích pro mistrovství skalár plavalo téměř sto zástupců rodu Pterophyllum. Skalárům v reportáži moc pozornosti věnovat nebudu, protože zde nejvíce fotil Honza Burzanovský, který dal snímky k dispozici na internetovém fóru Českého cichlid klubu http://ceskycichlidklub.eu/... , společně se svými komentáři a upozorněními na velmi zajímavé ryby.

Poecilia latipinna, sameček, „dalmatin“.

Autor: Karel Krček

Chovné páry živorodek byly hodnoceny podle "Mezinárodního standardu živorodých ryb, jejich chovných forem rodů Xiphophorus a Poecilia (Molly)", zkráceně podle ISXM 01. Ryby byly tradičně rozděleny do 6ti skupin: Xiphophorus helleri, X. maculatus, X. variatus, Poecilia sphenops, P. latipinna a P. velifera. Nejvíce kolekcí (33) přivezli němečtí kolegové z IGMX, české barvy hájily ČMSXM (16 kolekcí), IRIS Plzeň (6) a AKV Praha (2). Polští akvaristé se tentokrát pro termínovou kolizi výstav nezúčastnili a nedostatečnou komunikační schopnost SZCH (Slovenský svaz chovatelů) zachránil I. Vyslúžil, který přivezl 15 kolekcí. Absolutním vítězem 11. MEXM 2010 (i závěrečného kola tohoto mistrovství v Praze) se stal Dr. Matthias Trauzettel (IGMX/D) se svými Xiphophorus maculatus – "Mickey Mouse" s lyrovitým oploutvením. Nejúspěšnějším čechem byl Josef Felt (IRIS Plzeň) s X. variatus, delta.

Vybarvení některých živorodek je často srovnatelné s nádhernými barvami papoušků. Na snímku Xiphophorus variatus.

Autor: Roman Rak

Letošní v pořadí již 7. výstava halančíků České halančíkářské společnosti přinesla velmi dobrou kvalitu vystavovaných ryb a při 212 výstavních kolekcích jsme měli možnost vidět 119 druhů halančíků, v různých populacích a poddruzích. Tento počet je úctyhodný, zvlášť když si uvědomíte, že první výstava před 7 lety byla sice početnější co do počtu akvárií, ale velmi chudá co do množství druhů. Tehdy základ chovů halančíkářů tvořily především druhy Aphyosemion australe, Aphyosemion striatum, Chromaphyosemion bivittatum, Fundulopanchax gardneri, Fundulopanchax sjoestedti a několik druhů jihoamerických vějířovek. V tomto směru je neocenitelný přínos České halančíkářské společnosti (ČHS), která dokázala a umožnila za pouhých sedm let svoji aktivitou dostat české halančíkáře na evropskou a světovou úroveň.

Nádherný pár halančíků Fudulopanchax sjoestedti Niger Delta.

Autor: Václav Homolka

ČHS také letos dokončila obměnu výstavních korpusů, stojanů a akvárií, a podle hodnocení a názorů zahraničních účastníků, se jednalo o jednu z nejlepších výstav v Evropě tohoto roku, a to jak do prostředí Botanické zahrady, výstavním korpusem, počtem druhů, tak především výbornou kvalitou vystavovaných ryb. Toto hodnocení si čeští halančíkáři odnesli i loni, při loňské výstavě, a z toho je jasné, že i názor k letošní výstavě není náhodný.

ČHS také jako první klub v Evropě vytvořil systém hodnocení a posuzování, který se opírá o základ, který vytvořili živorodkáři pro posuzování svých výstav, což přispívá k potlačení subjektivního hodnocení posuzovatelů a větší objektivnosti výsledků výstavy halančíků.

Halančíkům prostory botanické zahrady opravdu sluší a tak se předvádějí ve své plné kráse. Na snímku Chromaphyosemion bitaeniatum Lagos.

Autor: Václav Homolka

Na vlastní výstavě dominovali čeští chovatelé v kategorii Nothobranchius, kde s přehledem vládl Petr Kovář se svými kolekcemi, v kategorii Chromaphyosemion pak bodovali Karel Růžička a Petr Bojanovský. V kategorii halančíkářských "diamantů" pak suverénně vyhrál Jiří Čuda s kolekcemi rodu Diapteron, a v kategorii Fundulopanchax pak opětovně překvapil plzeňský chovatel Jiří Dufek se svými kolekcemi Fundulopanchax sjoestedti a Fundulopanchax fallax CI 98.

Z množství výstavních kolekcí, početnosti druhů a vysokého zájmu při nedělní dražbě vystavovaných ryb je zřejmé, že zájem o halančíky začíná růst a čím dál tím více akvaristů a akvaristické veřejnosti objevuje tyto ryby a jejich barevnost, krásu a zajímavost.

Mnozí akvaristé jsou přesvědčeni, že halančíci patří vůbec k nejnádherněji vybarvené skupině akvarijních ryb. Je opravdu se vždy na co dívat. Na snímku Fundulopanchax fallax CI 98.

Autor: Karel Krček

V čem byla letošní výstava jiná?


Letošní akce měla i několik novinek, týkající se rozsahu a pojetí. Předně, výstava se plošně rozrostla oproti předchozím létům o polovinu jednoho z bočních skleníků (v zimním období je zde přípravna semenáčků pro venkovní prostory botanické zahrady), takže halančíkáři měli svůj vlastní, kompaktní prostor pro prezentaci svých rybek.

Novinkou bylo 20 nových, stolitrových akvárií, která byla věnována ukázkově zařízeným nádržím v patronaci Vivária Mělník, ZOO Braník, Akvarista.cz, České halančíkářské společnosti (ČHS) a Filipa Petrovického. Zde se návštěvníci mohli setkat s trendy zařizování společenských a biotopních nádrží. Nádrže byly originálně osázené jak rostlinami, tak i vhodně zvolenými druhy ryb, které u návštěvníků vyvolávaly nadšení. Bylo se opravdu na co dívat a co fotit.

Pro změnu jedna z výstavních sto litrových nádrží.

Autor: Václav Homolka

Prostředí skleníků botanické zahrady je neopakovatelné díky dennímu světlu, ve kterém ryby získávají zcela jiné (přirozené) barvy než ve většině domácích nádrží s umělým osvětlením. Například modré cichlidky Ramirezovy Mikrogeophagus ramirezi zde díky intenzivnímu slunečnímu osvětlení shora zářily neuvěřitelnými barvami (které nebylo jen tak jednoduché vyfotit). Nádrž s "ramirezkami" obývali ještě pancéřníčci vousatí (Scleromystax barbatus) a plaché akarky zlatohlavé (Nannacara aureocephalus).

Cichlidka Mikrogeophagus ramirezi Blue Neon patří k akvarijním rybkám, která se velmi těžko fotí bleskem zepředu. Horní přirozené světlo ve skleníku umožnilo pořizovat nádherné snímky. Ale i tak žádné ze snímků se nevyrovná skutečné kráse, kterou může lidské oko spatřit v denním světle.

Autor: Václav Homolka

Překvapením byl droboulinký potěr kardinálky čínské (Tanichthys albonubes), ve společenství hejna rodičů. I někteří ostřílení akvaristé si v první chvíli mysleli, že v nádrži kromě dospělých kardinálek je i hejno maličkých neonek modrých (Paracheirodon simulans). Podobnou strategii (tj. vystavovat dospělé ryby s mladými) zvolil Filip Petrovický i ve své druhé nádrži, kde k vidění byly duhovky diamantové (Melanotaenia praecox) – opět ryby, jejichž modravý lesk a červené lemování ploutví vynikají pouze za denního světla.

Výstavní nádrže byly přehlídkou nejen ryb, ale i zajímavých a dostupných materiálů jako je substrát, dekorační kameny či dřevo pro zařizování jak rostlinných nádrží (a la Amano), tak i spíše biotopních nádrží "líného" akvaristy neboli nádherných nádrží s nízkou náročností na údržbu. K tomuto trendu tíhly praktické nádrže Vivária Mělník. Tým Tomáše Kučery prezentoval v jedné ze svých výstavních nádrží i zajímavé a neobvyklé živorodky Limia nigrofasciata, Limia perugiae, Limia dominicensis, Poecilia salvatoris, Xiphophorus nezahualcoyotl. Dalším překvapením byla prezentace studenovodní nádrže s hejnem ryb česky nazývaných zako japonský (Zacco platypus). Tyto rybky dorůstají 20 cm a snášejí teplotu vody v rozpětí 10 – 22 °C.

U nás ne zatím zcela běžná a známá studenovodní rybka zako japonský (Zacco platypus).

Autor: Roman Rak

Akváriím ZOO Braník dominovaly především krajinné motivy a nejednoho návštěvníka upoutala nádrž "stolových" hor oblasti Jižní Asie, kde bylo vtipně využito zkamenělé dřevo a dvě velká hejna razbor klínoskvrnných (Trigonostigma heteromorpha) a parmiček pětipruhých (Puntius pentazona), které se držely v odlišných sloupcích vodního prostoru. Nádrž doplňovalo ještě pár sekavců příčnopásých (Pangio kuhlii). Velkou pozornost poutaly i malé razborky (Microdevario kubotai, Danio margaritatus, Boraras merah) v nádrži druhé, doprovázené krevetkami z centrálního Vietnamu.

Parmička Puntius pentazona se hravě držela v hejnu ve spodní části nádrže, zatímco horní část patřila hejnu rozbor klínoskvrnných.

Autor: Roman Rak

V nádržích Pavla Mžourka (AKVARISTA.cz) dominovala především ukázka technologie dávkování CO2, které je dnes u mnohých rostlinných nádrží často nepostradatelné, stejně jako nezbytné substráty, silné osvětlení i praktické vnější filtry s velkým objemem.

Jiným slovy, bylo se na co dívat a každý návštěvník si tam našel to své. Čtenář si může udělat představu z fotografií přiložených zde v Galerii. Nutno podotknout, že pohled na sebelépe vydařené fotografie se ovšem nikdy nevyrovná dojmům z reálného prostředí, takže pokud chcete vidět příští výstavu na vlastní oči, jste vítáni.

Expozice Zoo Braník, jíž dominovaly červenooké Nematobrycon lacortei.

Autor: Roman Rak

K poslední pražské výstavě uspořádané v denním světle mně dovolte uvést ještě jednu zásadní poznámku. Opět bylo prokázáno, že tento způsob osvětlení podává barevnost a lesk ryb nejlépe. Tato skutečnost je v kontrastu s chybným rozhodnutím mezinárodní organizace zastřešující chovatele šlechtěných pavích oček - IKGH (za českou stranu jej inicioval Mgr. A. Perger a za Slovensko Ing. M. Stieranka). Podle něho musí být gupky posuzovány pouze pod umělým osvětlením.

Další novou částí byla výstava raků a krabů, které prezentoval Klub chovatelů raků, vedený Petrem Difkem v úzké spolupráci s Veronikou Koubalovou. V nádržích bylo i několik druhů, které se běžně v prodejní síti nevyskytují a ani u nás neodchovávají. Někteří vzrůstem (a pochopitelně i barvou a chováním) impozantní jedinci museli být umístěni do stolitrových nádrží, zatímco zbytek exponátů plynule navazoval v sekci malých nádrží s Xipho-Molly.

Celkový pohled na hlavní výstavní prostor.

Autor: Karel Krček

Po dohodě s organizátory této výstavy a upřesnění možností na obsazení nádrží bylo Klubem chovatelů raků rozhodnuto, že budou vystaveni raci a krab, kteří se nechají zakoupit v obchodech a od chovatelů, ale i raci, kteří se chovají velice ojediněle a někteří vůbec ne. Z raků, které se nechají koupit byly vystaveny velké americké druhy (Procambarus clarkii – červená forma, Procambarus clarkii – modrá forma, Procambarus clarkii – bílá forma, Procambarus alleni, Procambarus sp. Marble).

Z menších, tzv. trpasličích druhů pocházejících z Ameriky bylo možné mezi vystavovanými exempláři spatřit Cambarellus patzcuarense - přírodní formy, Cambarellus diminutus, Cambarellus tetanus a Cambarellus montezumae. Australské raky zastupoval Cherax quadricarinatus.

Cherax quadricarinatus.

Autor: Karel Krček

Na výstavě mohli návštěvníci vidět unikátní velikost raka Cherax quadricarinatus, jež dosahoval úctyhodných 30 cm. Jedná se tak o raka, kterých u nás v této velikosti není moc (možná se jedná o jediného).

Zároveň tam byly vystaveny tzv. invazivní druhy raků, kteří se vyskytují v naší přírodě, ale je potřeba jejich výskyt co nejvíce potlačovat (jsou totiž roznašeči račího moru, který má za následek hynutí našich raků na tuto nemoc). V nádržích bylo tak možno spatřit invazivní druhy, a to rak signálního (Pacifastacus leniusculus) a raka pruhovaného (Orconectes limbus) z chovu P. Difka.

Vzhledem k této skutečnosti chov invazivních raků je pouze demonstrativní a jejich množení tak nepřichází v úvahu.

Dále tam byl vystaven i rak (Procambarus sp. Marble) který jako jediný se rozmnožuje partenogeneticky (rozmnožuje se bez přítomnosti samce – samci se nevyskytují).

Somanniathelphusa pax. Tak kdo by si se mnou dal alespoň jedno kolo zápasu?

Autor: Roman Rak

Také stojí za to připomenout představení kraba druhu omanniathelphusa pax, který se vyskytuje ve Vietnamu a jedná se o sladkovodního kraba. Po řadě let se jej podařilo přes jednoho dovozce získat do chovu Petra Difka. V tuto chvíli je již realizován i odchov tohoto vzácného kraba. Ale mláďata v době výstavy nemohla být vystavena z důvodu jejich velikosti (mladí měli pouze 1 cm). Jedná se o jediný odchov těchto krabů v ČR.

Doufáme, že i tato malá ukázka těchto korýšů na výstavě pomůže k rozšíření chovatelů.

Procambarus clarkii, modrá forma.

Autor: Roman Rak

Letos nechyběla ani mořská nádrž, stejně jako nádrž s velkými cichlidami. Perličkou výstavy byly v leknínovém bazénu stálé expozice botanické zahrady přemnožené cichlidy Amphilophus citrinellus a Hemichromis bimaculatus, které akvaristé-pořadatelé výstavy po dohodě s panem ředitelem botanické zahrady v počtu několika kusů vylovili a umístili do výstavního akvária.

Výstavní mořská nádrž.

Autor: Václav Homolka

Letošní novinkou bylo i několik desítek velkoformátových fotografií z přírodních biotopů i akvárií, které byly umístěny ve spodní části skleníku a oddělovaly zástěnou výstavní prostor od zázemí pro vystavovatele.

Čtyřdenní oficiální část výstavy byla zpestřena vyhlašováním vítězů jednotlivých kategorií, sobotními neplacenými přednáškami České halančíkářské společnosti, a to P. Nováka (Výživa akvarijních ryb s akcentem na živé krmivo) a M. Reicharda (Nothobranchius v přírodě). Velký zájem byl o nedělní burzu halančíků, na kterou se sjeli chovatelé z celé naší republiky a okolí. Podobným způsobem byla vystavujícími společnostmi rozprodána i část osázení výstavních nádrží.

Petr Novák při své přednášce o výživných hodnotách živého krmení.

Autor: Roman Rak

Na výstavu do Botanické zahrady v Praze chodím vždy rád. Nejenom pro výstavu samotnou, její zhlédnutí, když už je vše připraveno, ale především pro celkovou atmosféru, která začíná v době její přípravy a následně při uklízení. Je to totiž příležitost setkat se s podobně „postiženými“ a v klidu (obvykle při manuální práci) si o mnohém popovídat. Takže se vyměňují a v dobrém smyslu slova konfrontují zkušenosti, stejně jako se spřádají plány nové. Všichni se pak těší na výstavu jako na akci, kde se může hodně poklábosit.

Tak ten upovídaný pán (Jirka) vlevo v pruhovaném tričku před několika lety prodal mé ženě "hodného" raka – viz následující text.

Autor: Karel Krček

Račí intermezzo


U mne "výstavnictví" začalo před několika lety, kdy jsme se s manželkou přišli jednou o víkendu podívat na výstavu. "Tak, a chci raka do toho velkého akvária v obýváku", pravila nekompromisně má žena, když viděla, že tu jsou na prodej. Začal jsem se kroutit, stejně jako už několik let (zatím úspěšně) u velkých afrických tlamovců, které se prostě nehodí do rostlinné nádrže. "Nejenomže mi nechceš koupit žlutou ani tu modře pruhovanou rybu, teď ani malého klepítka, o kterého bych se sama starala". "Ne, raka nekoupíme, jsou zlí, ničí rostliny, žerou ryby", trval jsem na svém. Vypadalo to na pláč.

A v tom se ozval kamarád Jiří, který celou debatu se zájmem prodávajícího vyslechnul a vystartoval v ten správný okamžik. "Mladá paní, ne všichni raci jsou zlí. Já je mám tady okouklé, někteří mají i hodnou povahu. Pojďte se podívat, nějakého Vám vybereme …". Obchodní trik na malé děti zabral a mně podrazil nohy (od kolegy akvaristy, fuj).

No což, přinesli jsme domů klepítka. Za pár měsíců povyrostl a měl asi 60 mladých. A Ti, když taky povyrostli, začali kosit listy echinodorů jak žito. Každé ráno na hladině plavalo kolem dvaceti listů. Připomínalo to bezohledné mýcení deštného pralesa. "Vidíš, je to jak v té pohádce o drvoštěpovi. Na rozdíl od Tebe mají raci rozum. Aspoň tam bude světlo a uvidíme ryby".

I u skalárů se bylo na co dívat. Pravdou je, že mnohé návštěvníky upoutaly především nádherně rostlé a velké alty.

Autor: Václav Homolka

Obrnil jsem se trpělivostí a čekal, co bude dál. Netrvalo to dlouho a do nádrže jsme přelovili asi 60 už několikacentimetrových "ramirezek", které jsme mezitím odchovali v malé nádrži. U Ireny to byly prvé ryby, kdy viděla, jak se o ně rodiče vzorně starají, dokonce ani samy občas nejí. Péčí byla nadšená.

Ramirezky začaly ale ze dne na den prudce ubývat. Jednoho večera jsme byli svědky, jak rak malou spící ramirezku nabodl na klepeto jako na oštěp a začal ji za živa konzumovat. "Raci musí okamžitě pryč, na tohle se nemůžu dívat", sama bleskurychle rozhodla má choť.

A tak jsme skoro tři týdny lovili do nejrozmanitějších pastí raky a roznášeli je svým kamarádům a projektovým kolegům v zaměstnání. Za chvíli na každém druhém stolku v "open space" kanceláři bylo akvárko a někteří podnikavci pořádali račí souboje, na které si pracovní týmy i sázely. Další kamarádi si odnesli domů "hodné raky" do svých nádrží a už za pár dní se žena dozvídala, co všechno kde provedli. A tak období fascinace raky skončilo.

Cichlidka Mikrogeophagus ramirezi Blue Neon v denním světle.

Autor: Karel Krček

Pozitivem bylo a je, že Ireně se zalíbily výstavy a začala mít pro ně pochopení. To je další příjemná věc, čím může manželka akvaristy příjemně překvapit. Postupně dokonce sama nabídla, že maličkým potěrům v době mé nepřítomnosti bude připravovat "artémku" a krmit. Akvaristika postupně ovládla celou rodinu.

Něco ze zákulisí


A proč píši o pochopení pro výstavy (a jiné akvaristické akce?). V životním cyklu výstavy jsou 4 dny, kdy je výstava otevřena pro veřejnost, jen nepatrnou částí všech příprav a akcí kolem. Počínaje od promyšlení témat výstavy, přes nalezení spolehlivých a zodpovědných realizátorů, vystavovatelů, soutěžících apod. uteče hodně vody, než se výstava začne fyzicky ve výstavních prostorách realizovat. To platí pro takovouhle akci obecně, Botanická zahrada v Praze není žádnou výjimkou a těch několik nenápadných akvaristů, kteří stojí v pozadí celé této činnosti, si každý rok sahá na dno svých sil a často ulevuje i svým peněženkám.

K přípravným akcím patří koordinace s Botanickou zahradou, přesvědčování soutěžících a neustálá komunikace s nimi, výběr a opět získávání kvalifikovaných hodnotitelů, přípravy nových nádrží a stojanů (od projekce až po jejich materiální realizaci), řešení, kam všechno tohle (ideálně bez nákladů) uložit mimo období samotné výstavy, logistika "návozu" a stavby výstavy (kdo, kdy co bude stavět a připravovat), jaké ryby kam přijdou, zajistit, aby se vystavované exempláře druhově neopakovaly apod. Samozřejmě to je i o úřadech (Ochrana životního prostředí, městský úřad, veterinární správa), jak zabezpečit v řeči IT "Disaster Recovery Planing", tj. co s případnými uhynulými živočichy, náhradními nádržemi, vodou, apod.

"Bylo nás pět". Důležité je správně rozhodnout, kolik a jakých nádrží stavět na základě přihlášených ryb do soutěží a na výstavu. Roman Slaboch (Sorex, v modrém tričku uprostřed) už za ta léta budování výstav spolehlivě ví, co kam patří.

Autor: Roman Rak

Jen tato úvodní kaskáda byrokratických příprav, které žádný návštěvník nevidí (a jsou mu pochopitelně úplně lhostejné) zabere běžně poctivé dva měsíce. Ale ani potom tato práce nekončí. Je potřeba nasmlouvat veterinární dozor pro přejímku živočichů, potvrzení a prohlášení od zahraničních chovatelů o bezinfekčnosti jejich chovů, zajištění kafilerních boxů a jejich zpřístupnění určeným organizátorům, vytvoření "suchého" zázemí pro hodnotitele a později pro chovatele a mezinárodní návštěvy. Je nutno zajistit občerstvení, restauraci, ubytování, atd., atd.

K tomu ještě propagace a medializace, letáky, weby, pozvánky. Komunikace se sdělovacími prostředky, novináři a reportéry, zajištění správně načasované publicity na správný okamžik, aby se na výstavu přišlo podívat co nejvíce lidí.

To všechno se musí stihnout včas. Hodnocení soutěžních ryb začíná den před otevřením výstavy, takže instalace nádrží musí začít s takovým předstihem, aby se ryby navezly alespoň 24 hodin před samotným hodnocením a měly čas se z transportu "vzpamatovat", zvyknout si na nové prostředí, pěkně se vybarvit.

Takhle postupně rostou výstavní nádrže.

Autor: Roman Rak

K té době musí být nádrže kompletně připraveny a správně vytemperovány, stejně jako skleníky (v době přípravy výstavy, ještě než se začalo topit, byla pro zajímavost teplota v noci uvnitř výstavních prostorů kolem 12-14 °C).

Fyzická realizace výstavy


Stavba výstavy začínala už v sobotních ranních hodinách (otevření pro veřejnost bylo ve čtvrtek následující týden). Přibližně ve stejnou dobu, jako se otevírají brány rychnovské výstavy, která těsně předchází akci v botanické zahradě.

Vynosit fundus (stojany a nádrže) pro halančíky a živorodky ze sklepa, kde je uložen od loňského roku. Stejně tak nádrže poskládané v lepenkových krabicích, krycí skla, lišty, rozvody vzduchu, elektřiny, atd.

Ne všechno se však vejde do malé sklepní místnůstky pod tropickým skleníkem. Větší, stolitrové nádrže, které se používají pro exhibice terčovců nebo skalárů, stejně jako příslušné stojany a veškerá související akvaristická technika se přivážejí. Naložit a zase vyložit, to samé po ukončení výstavy. Každá nádrž projde rukama několikrát.

Vše vynosit, rozbalit, umýt, postavit na stojany, napustit vodu. Dokončit "kapotáž" nádrží, tj. přikrýt je zepředu a seshora, aby se skryla technika. Nechalo by se dlouho, dlouho vyprávět, co to znamená fyzicky připravit výstavu od soboty až do jejího otevření.

Některé nepoddajné detaily je občas nutné poladit i kladivem. Pavlovi Mžourkovi práce s gumovým kladivem vyhovovala a oproti hodinám strávených údržbou portálu AKVARISTA.cz to byl vyslovený relax.

Autor: Roman Rak

Umytí jedním člověkem stovku nádrží nebo jejich napuštění trvá nějakou dobu. Naštěstí vždycky někdo pomůže nebo vystřídá. Změna druhu práce je žádoucí, jinak je to "na zblbnutí" a velmi pomalu to ubíhá. Práce ve skupince je vždycky zajímavější a člověk se dozví i spoustu zajímavých informací.

Každý klub - jeho členové - se primárně věnuje své části výstavy. Nakonec si ale stejně všichni pomáhají, protože lidí není nikdy dost a termín výstavy se neúprosně blíží. Čím blíže k zahájení, tím více lidí by bylo potřeba.

Je to taky o důvěře, spolehlivosti, schopnosti dokázat držet svůj slib mezi členy pořádajících spolků.

Ing. Jiří Guziur alias Moucha při napouštění nádrží pro skaláry.

Autor: Roman Rak

Překonávání negativních trendů posledních let


Klubové akvaristické akce, které zpravidla vrcholí pořádáním pravidelných, každoročních výstav mají u nás dlouholetou tradici. Dnešní, věčně uspěchaná doba, plná moderních technologií, paradoxně jakoby pořádání výstav nepřála.

Je to o početnosti členské základny, nadšení a elánu jejich členů a příznivců, o užitečných kontaktech a taky (hlavně) o finančních prostředcích.

Členské základny historicky silných klubů zestárly, nových členů zase až tak rychle nepřibývá jako v minulých letech. Tento jev platí i v zahraničních klubech, není to jen specifikum ČR. Kromě elánu a vytrvalosti jsou pro přípravu výstavy nutné i fyzické síly. V některých klubech si proto jejich členové platí brigádníky –
"stěhováky a stavitele", kteří s akvaristikou sice nemají nic společného, ale tu fyzicky nejnáročnější část výstavy připraví a pak zase uklidí (a samozřejmě také i něco rozbijí).

A tady se dostáváme k finanční stránce věci. Například letošní nové stojany pro výstavní nádrže byly investicí za více než 60 tisíc Kč. A to už je částka, která dalece přesahuje příjmy z členských příspěvků. Je nutné zaplatit i poháry pro soutěžící, občerstvení a ubytování pro zahraniční vystavovatele, soutěžící či přednášející, obnovu starších nádrží, zařízení atd.

Zrcadlení.

Autor: Roman Rak

Vstupné návštěvníků nemusí každý rok pokrýt "provozní" a "investiční" náklady pořadatele. Stačí, aby nepřálo počasí, aby propagace nebyla dostatečná nebo aby se před Botanickou zahradou opravoval tramvajový svršek - jako letos, apod. To vše se promítne do návštěvnosti. Jak praxe ukazuje, nejefektivnější reklamou jsou televizní šoty v hlavním večerním zpravodajství v první den výstavy. Jakákoliv jiná (placená) reklama je pro kluby nedostupná nebo málo efektivní.

A jak z toho ven? Teoreticky to vypadá vždy velmi jednoduše: přilákat co nejvíce mladých akvaristů do zájmových klubů v dobrém smyslu slova, zvýšit aktivitu stávajících členů (ne jen několika tahounů), dbát na důsledné vybírání členských příspěvků.

A ani to není jednoduché, protože jde jen "o zájmovou činnost". Jak se říká – "slib neuškodí" nebo "slibem neublížíš". V praxi to ale vypadá jinak. Mnoho z nás slíbí, že určitě přijde a pomůže, vezme si dokonce samostatně něco na starost. Jenže pak (v lepším případě) se omluví, protože "musí" jet na chatu, nákupy atd. Na lidi, kteří svůj slib dodrží, pak připadne podstatně více práce a na celé výstavě odpracují mnohem, mnohem více, než byl "jejich závazek". Jsou to navíc často desítky hodin, které "neplánovaně" pocítí nejen jejich rodiny.

Nematobrycon lacortei se od Nematobrycon palmeri odlišuje jasně červeným okem.

Autor: Roman Rak

Zahrádkářské kluby, které se musí starat o společné cesty, oplocení, moštárnu apod. to řeší jednoduše – na svých členských schůzích si odhlasují povinný počet brigádnických hodin na hlavu každého "přítele-zahrádkáře" a i cenu jednoho půldne (potažmo hodiny). A když dotyčný svůj závazek nesplní během roku, tak prostě zaplatí neodpracované hodiny podle předem dohodnutého tarifu. Je to jen o tom, že v zájmových spolcích by měli lidé býti opravdu se zájmem nebo si aspoň uvědomit realitu a nákladnost pořádaných akcí a jelikož jsou členy zájmové skupiny (z které taky něco těží, získávají), musí taky něco investovat.

Není to stěžování, povzdech, jen konstatování suché reality, faktů.

Další možností příjmů akcí je zpoplatnění výstavních či soutěžních nádrží, prodejních míst, sponzorství, neustálé zvyšování atraktivnosti výstavy pro laickou veřejnost (a tím i návštěvnosti), zpoplatnění sborníků výstavních přednášek, tištěných výstavních průvodců atd.

Tohle vše je na zamyšlení jak členům pořádajících organizací (obecně), tak i řadovým akvaristům a návštěvníkům akvaristických akcí. Možností je hodně – ale vždy to znamená najít někoho, kdo by si část výstavy či určitou aktivitu vzal na sebe na svou plnou zodpovědnost (pochopitelně v koordinaci s ostatními), dotáhnul ji do konce a neucukl při prvních potížích.

Večerní atmosféra výstavy. Rybky se podstatně lépe fotí, protože již není tolik světelných odrazů.

Autor: Roman Rak

Se zajímavým nápadem přišel sám ředitel botanické zahrady Ing. Ladislav Pavlata, který víceméně náhodně navštívil přípravu výstavy v noci, kdy už bylo téměř vše hotovo, a osázené nádrže s rybkami svítily do nocí potemnělých skleníků. Propadnout takové atmosféře není těžké, to zná každý akvarista (a fotograf). A tak vznikla myšlenka, nápad, prodloužit výstavní dobu až do pozdějších večerních hodin, po vzoru nočních expozic muzeí, hradů a zámků kostelů, apod., které jsou v poslední době v Evropě velmi oblíbené. Nápad zajímavý, ale vyžadující praktické a neunáhlené zvážení všech pro a proti.

Zkrátka akvaristická výstava – to je projekt se vším všudy a se všemi projektovými "rozpory" – pevný termín, omezené finance a zdroje, požadavek na co "nejvyšší kvalitu" aby se výstava líbila a příští rok přišlo ještě více lidí.

Boční skleník byl letos vyčleněn pro potřeby halančíkářů. Račte vstoupit dál!

Autor: Roman Rak

Fascinace halančíky


Letos jsem si udělal záměrně více času na halančíkáře, se kterými jsem strávil při focení a povídání o halančících dlouhé hodiny. O informace se mnou podělili Karel Brückler, Pavel Berounský a Petr Šupal. Pánové, díky moc, bylo to super! Samozřejmě, že si rád popovídám o Africe, která mne svým způsobem nadchla, stejně tak o rybách, expedičních zážitcích. Člověk by hned zase někam vyrazil. Pochopil jsem "různé tajné zkratky" za latinskými jmény druhů ryb, které napovídají o národnosti expedice, čase i lokalitách, dozvěděl se mnoho zajímavého o odchovu a chovu halančíků.

Aplocheilus lineatus. Na tomto a následujících snímcích jsou záměrně zobrazeni halančíci - "nehalančíci", které je možné v nádrži chovat a rozmnožovat jako běžné akvarijní ryby, tj. není nutné období sucha.

Autor: Roman Rak

Netušil jsem, že i u halančíků je někdy problém krmení malou, drobnou živou potravou, menší než artémie, a s odchovy některých vzácných druhů, kterým se v zajetí jen velmi těžce daří. Nevím proč, vždycky jsem si myslel, že jsou to "dost agresivní" rybky, živící se velkým hmyzem a tudíž by neměl být problém s jejich odchovem. Zdání klame. U halančíků dvojnásob, protože tady lze snadno nalézt i rybky vhodné do společenského akvária, které nemají nezbytnou "suchou periodu" pro vývoj jiker a dožívají se i několika let! Prostě těch mýtů, bájí a pověstí kolem halančíků je i mezi akvaristy mnoho a svým způsobem pořád škodí této kouzelné akvaristické specializaci. Na některé halančíky se nechá z pohledu chovu a odchovu nahlížet jako třeba na jihoamerické tetry (především rodů Aphyosemion, Chromaphyosemion, Epiplatys, Aplocheilus, a ryby z euroasijského regionu).

Epiplatys hildegardae Samoye.

Autor: Roman Rak

"Tohohle si musíš vyfotit. Možná jej už nikdy nikdo živého neuvidí!" – tohle jsem od kolegů slyšel poměrně často. Stejně tak byla slyšet ruština, němčina, angličtina a dokonce malajština. Pražská výstava halančíků je mezi světovými halančíkáři opravdu pojem i v mezinárodním měřítku. Málokde na světě je vidět pohromadě tolik druhů těchto nádherných ryb.

Tím, že jsem byl na výstavě vlastně několik dní, mohl jsem prezentovanou kolekci projít hned několikrát, podle toho, kde se halančíci zrovna neschovávali, kam momentálně správně svítilo slunce nebo podle toho, kde se ryby v úžasných podmínkách skleníkového prostředí zrovna třely.

Aphyosemion primigeniumn GEB 88-11.

Autor: Roman Rak

Kdo zkoušel v prostředí Botanické zahrady Na Slupi fotit, ví, jak je to těžké. Dokonce bych řekl, že to je pro fotografa až nepřátelské prostředí. Světelné odrazy, malé nádrže, ve kterých se rybky přesto (nebo právě proto) dokáží mistrně schovat nebo aspoň postavit do té fotograficky nejnevhodnější pozice – před hranu nádrže, vzduchovací nebo topnou či filtrační techniku. Živorodky nedokáží postát na místě, protože nádherné závoje je nutí k neustálému plavání. Jednobarevné, zejména červené formy ryb bez zjevné textury na těle zmatou jakoukoliv automatickou zaostřovací techniku, takže nezbývá než fotit na absolutní "manuál" (tedy včetně ostření). Podobným problémem je i hloubka ostrosti, kde je skoro až nemožné do jednoho ostrého prostoru dostat oko ryby a její nádherné, závojové, především ocasní ploutve.

Aphyosemion pascheni festivum HLM 99-23 Nkolbonda.

Autor: Roman Rak

K nezapomenutelnému osobnímu zážitku pro mne bylo setkání i se známým a uznávaným botanikem Mgr. Václavem Větvičkou, který si našel čas podívat se na zdejší každoroční výstavu rybek a povyprávět a svých botanických i politických zážitcích za poslední dobu.

Letošní výstava už dávno skončila ale můžeme se těšit na další výstavu příští rok. Dle mého počtu to už bude 23. výstava v historii spolku Akvárium zal. 1899. Rozhodně to bude opět příjemný zážitek!

Chromaphyosemion bivittatum CI 98 Funge. Dalších více jak sto fotografií nádherných halančíků naleznete v samostatné, poslední galerii.

Autor: Roman Rak

Na přípravě této reportáže se podíleli organizátoři a zástupci jednotlivých vystavujících akvarijních spolků a klubů, za což jim patří velké poděkování, stejně tak Ing. Karlovi Krčkovi, Václavu Homolkovi a Petru Šupalovi za poskytnutí fotografií z jejich archívu.

Nashledanou příští rok!

PS1: V reportáži, resp. v galerii bylo zpracováno několik stovek fotografií. Popisky ryb jsme konzultovali s vystavovateli. Kdyby se přeci jenom vyskytla nějaké chyba v názvosloví, děkujeme za upozornění a přesnou identifikaci, zejména u halančíků.

PS2: Jako bonus přinášíme čtenářů v přiloženém pdf-ku podkladové materiály Petra Nováka pro jeho přednášku na téma "Živé krmení", která proběhla v průběhu výstavy. Tento materiál je nutné chápat jako pracovní teze, které neprošly žádnou zvláštní grafickou či jazykovou korekturou. Je v takové podobě, jako jej dostali posluchači přednášky. petr-novak-prednaska-ziva-krmiva.pdf

Dokument vytištěn z portálu AKVARISTA.cz (www.akvarista.cz). Použití článku pouze pro soukromé studijní účely.
Jakékoliv šíření článku nebo i jeho části je zakázáno.