Kruté omyly začátečníka

Autor: Martin Honzejk · 26.11.2010 · Článek #340 ·

Aneb každý dělá chyby, ale jen ten, co si je přizná, je schopen je neopakovat. Takhle by se daly také nazvat moje akvaristické začátky. Asi jako většina z nás, kteří jsme mezi akvaristy nevyrůstali a začínali s akvaristikou na vlastní pěst, jsem i já ve svých začátcích udělal snad většinu chyb, které se dají při rozhodnutí se věnovat akvaristice udělat. Proto bych byl velmi rád, kdyby tento článek pomohl i dalším, alespoň některým chybám se vyvarovat, aby měli z akvaristiky také trochu potěšení a ne jen hromadu starostí s tím, jak odstranit ten či onen problém, který právě nastal. Nepředpokládám, že tento článek bude univerzálním návodem na založení akvária, kterých je na netu tolik, že ten kdo hledá informace, neví, co dříve přečíst.

Každý, kdo zakládá akvárium, by si měl nejdříve uvědomit, že neexistuje pro akvaristiku nic univerzálního, jelikož každé akvárium je jedinečný kus přírody, který tvoří svůj uzavřený biotop. Tento ekosystém je hlavně ovlivňován zásahy majitele, a to jak v chtěném směru, tak hlavně ve směru nechtěném. Směru ovlivnění nechtěnému se budu věnovat v následujících řádcích a vlastně i po zbytek tohoto článku. Proto vždy, ať plánujete (či neplánujete), nebo děláte jakýkoliv zásah do akvária, mějte na paměti fyzikální zákon, že "Každá akce vyvolá reakci" a co se týká akvaristiky - dvojnásob.

Asi jako každý, kdo se jednoho dne rozhodl si pořídit akvárko, jsem to udělal stejně blbě. Prostě jsem zašel do nejbližšího zooshopu a koupil jeden set podle toho, aby se vešel do připraveného místa. To s tím místem nebyl zas až tak špatný nápad, až na to, že padesát let starý prádelník neměl dostatečnou nosnost na udržení akvária o obsahu 45 litrů, což je něco kolem 70 kilogramů. No, nebyla to zas až tak velká katastrofa, že by se prádelník hned po napuštění akvárka rozpadnul, ale v další části článku se dozvíte, jak to ta chudinka stařičká skříňka odnesla. S dostatečnou radostí jsem vysněnou nádrž vymyl horkou vodou a už jsem sypal drcené kamení, jež jsem koupil společně se setem. To, že by se krásné kamínčí, jež bylo perfektně dvoubarevné (Black & White), mělo nejdříve proprat, mne ani nenapadlo. No, a první problém na sebe nenechal dlouho čekat. Po zasazení několika mála rostlin (jestli se dobře pamatuji tak asi pěti), jsem začal napouštět vodu. Naštěstí mne napadlo nepouštět ji zprudka, ale pomalu přes větší kámen, jež jsem dal jako dekoraci, ale i tak se veškeré nečistoty z nevypraného štěrku zvedly a vytvořily perfektně neprůhlednou vodu, jež svým vzhledem připomínala kávu s mlékem a dostatečnou pěnou na hladině. V domnění, že to potřebuje jen čas a po nějaké době si to sedne, jsem pustil vnitřní filtr, který byl ve výbavě setu i s topítkem. Směs, jenž ani náhodou svým vzhledem nepřipomínala vodu, začala dostatečně rychle proudit a já blb se zaradoval, že to alespoň pomůže k vyčištění od onoho zákalu.

Bohužel mne ani náhodou nenapadlo, že ten zákal je způsoben velmi jemnými zrnky písku. Tento písek se usadil skoro všude ve filtru, a kde se usadit nemohl, to alespoň poškrábal. Takže se to po několika málo měsících na filtru podepsalo a vypověděl svoji poslušnost.

K usazení nečistot došlo do rána, načež jsem se zaradoval a hurá cestou z práce rovnou do akvaristiky pro ryby. Jako magor jsem pobíhal od nádrže k nádrži a prodavačka měla prostě zlatej den. Na takovýho hejla zas jen tak nenarazí. Doporučovala jen samé lepší kousky, proč dávat na dno obyčejné pancéřníčky zelené, když tam můžou být rovnou pandy, v té době dostatečně ceněná novinka. No, a dostatek podobných rybek. Nakonec jsem domů odcházel se třemi pytlíky. V nich plavali od každého druhu dva jedinci, údajně vždy samec a samice. Dneska si říkám: "Jak to tak jistě mohla poznat třeba u skalár", které se nacházely v pytlíku s neonkami. Doma, podle návodu na sáčku, jsem nechal ryby přivyknout na vodu v akváriu a po půl hodince se již proháněly v akvárku. Tato radost netrvala dlouho.

Ani ne za tři dny se projevil syndrom nově založené nádrže. Prostě klasická začátečnická chyba a ryby to začaly odnášet na životě. Bohužel mezi prvními to byli neonky a krunýřovci. Zároveň s hromadným vymíráním se dostavil i velmi silný mléčný zákal, jež skutečně vypadal jinak, než když jsem napustil akvárko. Nebyl to zvířený bordel, ale mlha, za kterou by se schoval Rákosníček i s rybníkem Brčálníkem. Jako vždy jsem rovnou zamířil do oblíbeného obchodu a začal bombardovat obsluhu svým problémem. Prodavačce zajiskřila krásná modrá očka a začala doporučovat jednu lepší vodičku na úpravu vody za druhou. Zhruba za hodinu jsem odcházel z obchodu obtěžkán plnou taškou všelijakých přípravků na odstranění zákalu, na posílení imunity ryb a dalšími přípravky, které mi měly s problémem zaručeně pomoci. Pravda, byl jsem, ale naopak lehčí o několik stovek, jelikož co lahvička se zázračnou tekutinou, to minimálně stovka, ne-li dvě.

Doma jsem vše nadávkoval dle návodu a doporučení paní prodavačky, v některých případech i nějakou tu kapku navíc, dle hesla "Když to má pomoci, tak toho nesmí být málo". No, to byla ale kravina. Zákal sice lehce zeslábl, ale oslabené ryby začaly prudce dýchat a lapat u hladiny po vzduchu. V tento moment přišel kopanec nad kopanec. Kamarád, jež přišel na návštěvu, prohlásil: "To máš z toho, že tam leješ ty hrůzy, co ti prodal". Přeci jako člověk, který bydlel v domácnosti, kde se akvárko nacházelo asi před deseti lety, to musel vědět. Jeho další rada zněla jednoduše a stroze: "Vyměň vodu!". To byl ten pravý impuls k provedení největší blbosti v mých akvaristických dějinách. Prostě jsem vypustil skoro všechnu vodu co v akvárku byla a dal novou a čerstvou z vodovodu. Překvapivě se zákal z nevymytého písku až tolik nezvířil, jako při prvním napouštění. Byla to pro mne první potěšující zpráva dne. Druhou radost mi udělalo to, že voda byla zase krásně čistá. No, ale to nevydrželo dlouho. Ráno byl stav stejný jak předešlého dne.

V tuto chvíli mne napadl spásný nápad, jak pro mne, tak i pro moje ryby. Vždyť musí existovat někdo, kdo se s těmito problémy taky potýkal, nebo potýká a třeba bude vědět jak na to. Vždyť většina akvárií, co jsem viděl, byla vždy jak z křišťálu a vypadala perfektně. Vzpomněl jsem si na strejdu, u kterého jsem v dětství ryby vídal a dokonce svého času měl malou odchovnu. Jelikož sametová revoluce a události s ní spojené, rozdělily nejen Československo, ale i vztahy mezi příbuznými, jelikož politické názory mých rodičů a manželky mého strýčka nebyly v dostatečné shodě. A tak se stalo, že jsem se se strejdou nesetkal více než patnáct let. Odhodlal jsem se, že se pokusím oživit kontakt mezi našimi rodinami. Nebydlí zas až tak daleko, jen dvacet minut pěší chůze po Liberci. Navíc jsem doufal, že nenávist tetičky panuje jen vůči mým rodičům a mne ráda po letech uvidí, protože jsem v dětství býval její oblíbený synovec.

Cestou jsem koupil jako pozornost láhev dobrého pití, pugét pro tetičku a něco k zakousnutí, abych jako správně vychovaný synovec nepřišel s prázdnou. Když jsem přišel za strejdou, tak se mě dostalo nebývalého přivítání, jaké jsem ani ve snu nečekal. Tetička radostí plakala, jako kdyby se jí vrátil nezvěstný syn z války a strejda byl rád, že se v rodině někdo rozhodl věnovat akvaristice, na kterou mu již bohužel díky jeho věku nezbývaly síly. Strejda se již akvaristické činnosti nevěnoval více jak rok, ale dokázal mi poradit jako nikdo jiný. Díky víc jak třem hodinám stráveným u strejdy s tetou, jsem se dozvěděl všechno, co jsem potřeboval, abych byl schopen zachránit svoji akvaristickou kariéru a především všechny zbylé rybky.

Jakmile jsem se vrátil domů, tak jsem veškeré serepetičky na úpravu vody, co mi ta perfektní prodavačka (nikoli akvaristka) doporučila, dobře uložil do popelnice. Druhý den jsem koupil kapkové testy na rozbor vody, a to především na obsah NO látek, kyselosti a tvrdosti. Jelikož jsem celou noc místo spaní studoval zapůjčenou literaturu od strejdy, tak jsem již věděl, co mne očekává. Důkladným odkalováním a vracením přefiltrované vody přes jemné plátno, jsem se zbavil nečistot z nepropraného štěrku. Pomocí pravidelné výměny vody a pravidelným měřením hodnot vody (především obsahu NO látek) jsem zmírnil následky syndromu nové nádrže, k čemuž hodně přispělo i to, že ryby které nebyly vhodné do mého akvárka, jsem rozdal po kamarádech a známých. Paradoxně jsem ani netušil, že i oni mají doma akvárko, nebo že se akvaristice vůbec věnují. Vše se do měsíce a půl dostalo do stavu, kdy se v akvárku v poklidu prohánělo několik málo ryb navíc, než by bylo pro tuto velikost nádrže vhodné, ale nedocházelo k zákalům a hodnoty NO látek byly slučitelné s životem mých rybek. Kytičky sic žádný zázračný růst nevykazovaly, ale čas od času se objevil i nový list a zařasení bylo minimální.

Tak utíkal čas a po několika měsících jsem jako na potvoru musel odjet na třídenní školení, které se konalo na opačné světové straně naší malé vlasti než je Liberec. V poklidu jsem se ráno rozloučil se svými chovanci, dal instruktáž rodině o nenutnosti krmení, což rodina přijala s povděkem a vyrazil na Šumavu. Druhý večer po odjezdu mi zazvonil telefon. V něm se ozval zoufalý hlas mé maminy: "Co máme dělat? Teče ti akvárko!". Ve mě jak když hrkne a hned jsem začal hledat klíče od auta s tím, že jedu domů. Naštěstí kolega, jež byl se mnou, zachoval duchapřítomnost a postavil přede mne panáka a povídá: "Cesta, to jsou nejméně tři hodiny, tak už stejně nic nezachráníš.". Měl pravdu. To je nesmysl, budu instruovat rodinu po telefonu, blesklo mi hlavou.

První, co mne zajímalo, bylo, zda to teče proudem, nebo jestli to jen někde prosakuje. No, průsakem se to nazvat prý nedalo, ale zas taková katastrofa to nebyla, jelikož se jednalo spíš o pravidelné odkapávání zpod akvárka. Dnes s odstupem času si dělám srandu, že jsem jediný, kdo musel učit ryby chodit na záchod, jelikož akvárko v pravidelných intervalech několika minut dělalo malou loužičku, která se po utření do několika minut objevila znovu. Prostě jen někde ve spoji kapalo.

Instrukce po vypití druhého panáka čisté vodky, zněly až stroze a velmi jednoduše. Hadice a síťky jsou v krabici pod postelí, najděte co největší nádobu nebo kýbl a naplňte to vodou z akvárka, dejte do toho filtr, topení, kytky a odlovte ryby, kamení dáte do dalšího kýblu a vše nechte někde, kde to nevylejete. Zbytek uklidím a obstarám, až se vrátím. S těmito slovy jsem zavěsil a sáhnul po kolegově panáku, abych se byl schopen alespoň trochu vzpamatovat. Toho pití bylo večer ještě hodně, nedivte se, tohle byla srdeční záležitost a já nemohl zatím nic dělat.

Cestou domů ze školení jsem raději řídil, abych nemusel stále přemýšlet, jak to doma vypadá. Po návratu to nebylo tak děsivé, jak jsem předpokládal. Příčina průsaků se projevila hned na první pohled: horní deska stařičké skříňky se pod vahou akvárka začala deformovat a způsobila dostatečné nerovnosti na to, aby došlo tahem k povolení silikonového spoje natolik, že akvárko mohlo pomalu prokapávat. Všemu nasadil korunu plastový rámeček, kterým byla nádržka vybavena v rámci kompletace setu. Naštěstí škody na životech byly nulové a škody na majetku minimální. Ihned po zjištění stavu skutečností jsem vyrazil na nákup nového akvárka stejných rozměrů (aby mi pasoval setový kryt s osvětlením) a něčeho, čím zpevním horní desku skříňky a zároveň zvýším její nosnost. Vše se zdařilo na první pokus, akvárko bylo v akva prodejně již mimo set a bez rámečku, který by eventuálně mohl napomoci deformaci spojů. Skříňka byla omlazena pomocí zesílení horní desky o ještě jednu desku z dřevotřísky a zbudování střední nosné příčky, jež zamezila středovému průhybu.

Nové akvárko bylo založeno pomocí vody z období před katastrofou a ryby si asi nakonec jen myslely, že to byl sen a z něho je probudila jen o něco větší výměna vody než obvykle. No, další katastrofa způsobená mojí blbostí je vyřešena, problesklo mi hlavou, ale to jsem ještě neměl ani tušení, co mne ještě čeká. Na štěstí se to již nepodobalo této pohromě, ale taky to svědčí o nerozvážnosti začátečníka.

Bohužel se začala projevovat další moje chyba, kterou jsem udělal hned první den při zakládání akvárka. Pozorný čtenář si jistě již uvědomil, že to bude v souvislosti s filtrem a prvotním zákalem. (Pro ostatní jen připomenu nejdůležitější: nepropraný substrát, zákal způsobený nečistotami a drobounkým pískem, puštěný filtr.)

Ano, kdo tipuje, že to odskákal setový filtr, tak Bingo!!!!! Přesně jak jsem předpokládal - poškození způsobené poškrábáním rotorové i statorové části drobným pískem, který jsem zapomněl vypláchnout ze štěrku na dno, se podepsal na životnosti filtru a bylo jen otázkou času, kdy se zadře a vypoví službu. Jelikož se jednalo o laciný filtr, tak se nevyplatilo shánět se po náhradních dílech, ale rovnou ho nahradit něčím lepším a výkonnějším. Přes značkový interní filtr jsem skončil u externího sériového filtru pro akvária přibližně dvojnásobné velikosti než je to moje, ale šlape na výbornou a s minimální údržbou dodnes.

Další totální katastrofy se naštěstí nekonaly, spíše tak drobnosti, s nimiž se setká snad každý akvarista, jako je teploměr spláchnutý i s odpadní vodou, totální zařasení nebo dokonce stěhování, o němž jsem psal již v jiném článku. Závěrem bych chtěl upozornit, že z celého původního setu dnes zůstalo v provozu jen topítko, jelikož ostatní věci byly nahrazeny pro svoje nevyhovující vlastnosti nebo proto, že už byly dostatečně staré. Jo, a vlastně bych zapomněl - ten setový kryt i s osvětlením je již taky ve věčných lovištích. Jeho světelný výkon byl natolik nedostačující, že byl při nejbližší příležitosti nahrazen osvětlením domovýroby, která je o dost lacinější a hlavně výkonnější. Ale o tom možná v některém z dalších článků, bude-li zájem.

Pro ty, co dočetli až sem a doposud čekají na nějaké ty rady ohledně zakládání akvária, tak jsou jen tři, ale domnívám se, že jsou to ty nejdůležitější věci, které může akvarista pro svoje chovance udělat.

1. Číst a vyhledávat informace. Těch není nikdy tolik, aby se další nehodily a nepomohly k dalšímu zlepšení situace. A to i v případě, že neřeším žádný problém. On totiž může časem nastat a pak se informace najednou budou hodit.

2. Nebát se ptát. Neexistuje hloupá otázka, jen některé odpovědi nejsou tak chytré, jak by tazatel potřeboval. Asi se teď divíte, co to plácám, ale je to tak. Někdy v otázce není dostatek informací na to, aby mohli ostatní relevantně odpovědět a nepsali nesmysly. Proto se ve svých otázkách snažte uvést co nejvíce informací o problému, jelikož tím pomůžete k rychlejšímu a přesnějšímu řešení problému.

3. Nespěchat. V jedné krásné české pohádce zaznělo heslo "Co se vleče, neuteče". To pro akvaristiku platí dvojnásob. Akvaristika je o relaxaci, nikoliv o závodění kdo bude kde první. Na tohle si pořiďte rychlé auto nebo mašinu, ale ryby jsou živí tvorové a vše potřebuje svůj čas. Tak hlavně nezávoďte. Ono je totiž jedno, zda to bude hotové za týden nebo za měsíc. Hlavně, aby to člověk a ryby přežili ve zdraví.

Tak všem, co se dočkali konce, už jen popřeji hodně úspěchů a radosti z akvaristiky a přidám jeden užitečný odkaz: http://www.akvarijni.cz/...