Krevety pod drobnohledem

Autor: Jiří Libus · 27.1.2011 · Článek #348 ·

Dokument obsahuje interaktivní galerii, prohlédněte si ji na www.akvarista.cz.

... aneb existuje-li jednoduchý recept na chov a odchov sladkovodních krevet, musíme je nejdříve poznat.

Určitě se v tomto článku nechci vypisovat s nároky jednotlivých druhů krevet na kvalitu vody. Bylo by to totiž již trošku zbytečné. Ač se stále v importech objevují nové druhy krevet, většinou je otázkou velmi krátkého času, najít si potřebné informace k chovu nějakého častěji chovaného druhu.

Akvarista (krevetkář) zjistí, co si chce přivézt domů a jak mu důrazně všichni řekli, nastaví podmínky v akváriu na přesný počet °C, dGH, mS, pH, samozřejmě co nejméně N atd. To vše za pomocí nejmodernější měřící techniky, reversní osmózy a bez nadsázky kvalitních přípravků od zahraničních firem, které se zabývají krevetami a miniakvárii.

A nyní, do tohoto zaběhlého ekosystému, vloží vysněné krevetky. Pak se často stane, že krevetky uhynou a majitel neví proč, když jim dopřál vše, co si mohly přát. Konečně se dostávám k tomu, proč píšu tento článek. Mám totiž zázračný recept na chov a odchov různých druhů krevet. Sám mám zkušenosti s odchovem krevet, které mají dlouhý larvální vývoj i potlačený larvální vývoj a vždy, u všech tento recept fungoval. A musím dodat, že jediné co jsem odměřoval opravdu přesně, byla sůl na odchov larev a panacur či flubenol na hubení ploštěnek. Bohužel, jak už to bývá, ke každému cíli není ta cesta úplně jednoduchá, takže základním předpokladem pro použití receptu je krevety pochopit a poznat. V prvé řadě je potřeba krevety poznat. Poznat jejich morfologii, zvyky a proč se chovají tak, jak se chovají. V druhé řadě musíme alespoň rámcově vědět, jak žijí v jejich domovině a pak použijeme ten recept.

V tomto článku bych se chtěl věnovat především tomu prvnímu – tedy detailnímu pohledu na krevetky, který je základním předpokladem pro pochopení jejich pozoruhodného života.

Začněme u vývoje larev. Budu psát o larvách, neboť je to v našich končinách ustálený pojem. Jak jsem se ale nedávno dověděl, měl by se u krevet používat výraz juvenilové, neboť dle biologů krevety larvy nemají.
Dle typu larválního vývoje se všechny sladkovodní krevety dělí do tří skupin:

- S dlouhým larválním vývojem: Larvy (Obr. 1) mají 9–12 vývojových stádií. V prvním stádiu nemají vyvinuty pleopody (plovací nožky). Celý vývoj prodělávají larvy v mořské, méně často v brakické vodě, larvy krevet rodu Macrobrachium prodělávají vývoj ve sladké vodě. Vývoj je různě dlouhý. Asi nejkratší má Caridina gracilirostris (cca 2–3 týdny). Naopak nejdelší má Atyopsis moluccensis (cca 70 dní). Druhy patřící do této skupiny mívají obvykle velký počet (i několik tisíc kusů) velmi malých vajíček (Obr. 2).


- Se zkráceným vývojem: Larvy mají 4–7 vývojových stádií. V prvním stádiu mají pleopody jen částečně vyvinuty. Vývoj prodělávají larvy částečně pod pleopodami samice a částečně ve sladké vodě. Do této kategorie patří krevetky Caridina simoni nebo Caridina babaulti.

- S potlačeným larválním vývojem: Z poměrně velkých vajíček (Obr. 3) se již líhnou věrné kopie rodičů s plně vyvinutými pleopodami. Vajíček je obvykle jen několik málo desítek. Sem patří většina krevet chovaných v našich akváriích (všichni zástupci rodu Neocaridina a většina druhů rodu Caridina) (Obr. 4).


Jakmile je vývoj ukončen, stávají se z larev drobné krevetky, které mají více či méně podobnou stavbu těla. Tělo krevet se dělí na zadeček (abdomen), hlava a hruď jsou srostlé v celek, který nazýváme hlavohruď (cephalothorax). Poměrně zajímavou skutečností je, že krunýř (karapax), který kryje tělo krevet není tvořen jen uhličitanem vápenatým (jak se mnozí chovatelé domnívají), ale z velké části i chitinem a určitými druhy bílkovin. Zbarvení krevet se odvíjí od rozmístění pigmentových zrn v buňkách, které nazýváme chromatocyty (Obr. 5).

Z hlediska taxonomického je velmi důležitá hlava – nachází se na ní totiž hrot, který vybíhá z krunýře (rostrum) (Obr. 6). Rostrum je u každého druhu různě dlouhé a široké, má různý počet zubů na ventrální (spodní, "břišní") i dorsální (horní, "hřbetní") straně. Krevetky s dlouhým rostrem jsou například Caridina gracilirostris (Obr. 7), naopak Atyopsis moluccensis mají velmi krátké rostrum. Z drobných druhů krevet mají velké a výrazně pilovité rostrum krevetky druhu Caridina babaulti (Obr. 8). Na hlavě jsou dále umístěny oči.

Oči krevet jsou složené a vidí tím pádem velmi dobře, ale mozaikovitě (Obr. 9 a 10). Vzhledem k tomu, že hlavohruď není příliš pohyblivá, jsou oči umístěny na pohyblivých stopkách dávající některým druhům poměrně zajímavý vzhled Obr. 11). Dalšími důležitými orgány na hlavě jsou krátká a dlouhá tykadla (antenuly a anteny). Pod dlouhými tykadly je umístěn otvor, kterým krevety vylučují moč. Krátká tykadla jsou pro krevetu velmi důležitá – obsahují rovnovážné centrum, bez kterého by se krevety chovaly jako "opilé".



Zajímavé jsou také kráčivé končetiny krevet. Je jich pět párů (odtud název řádu Decapoda). U rodu Macrobrachium nesou první dva páry klasická klepeta. U rodů Atya a Atyopsis jsou klepeta přeměněna ve filtrující vějíře. Méně známou skutečností již je, že u rodů Caridina a Neocaridina jsou tato klepeta velmi podobná vějířům, ale spíše připomínají kartáčky, které jsou nasazeny na klepeta (Obr. 12 a 13). Těmito "kartáčky" krevetky obírají řasy, bakterie a prvoky, které jsou jejich hlavní potravou.


Pomalu se dostáváme k zadečku. Zadeček je u některých druhů rovný (Caridina japonica, Atyopsis moluccensis, všechny druhy rodu Neocaridina atd.) u jiných druhů je lomený (Caridina simoni, Caridina gracilirostris či všechna Macrobrachia). Na zadečku se nachází pět párů plovacích nožek (pleopod), které jsou opatřeny brvami (Obr. 14). Pleopodami umí sameček předávat spermatofory samičce, samička jimi umí míchat spermatické buňky s vajíčky a nosí na nich nalepená oplodněná vajíčka. Ocasní vějíř je tvořen ploutvičkovými končetinami (uropody) a telsonem. Vytrhnutí telsonu bylo často používáno jako rychlá a bezbolestná smrt v dřívějších dobách k usmrcení raků určených k jídlu. Telson je totiž napojen na hlavní centra nervové soustavy krevet.

Pro lepší přehlednost jsem zařadil obrázek s vnější stavbou těla krevet (Obr. 15).

Skončil jsem u popisu těla krevet, takže psát o jejich životě celkově by bylo spíše na knihu než na krátký článek do časopisu nebo na web. Nicméně tato morfologie je dle mého názoru prvním krokem k poznání života krevet.

A teď, abych se dostal k tomu receptu. Je to poměrně prosté. Ve chvíli, kdy zjistíme, jak vše okolo krevet funguje, použijeme akvaristickou intuici. Nevím, zda každý chápeme stejně význam slova intuice, ale mnohokrát se mi již osvědčilo neřešit zbytečně chemii atd., ale prostě stačí cítit s tím ekosystémem za sklem.