Pterophyllum scalare (3/4)

Autor: Jan Burzanovský · 12.1.2007 · Článek #88 ·

Chovatelské formy

Tak jako mnozí z vás, i já se již řadu let zabývám chovem rybek Pterophyllum scalare, resp. chovem různých chovatelských forem a mutací tohoto druhu. Jak je vám zajisté známo, koncem osmdesátých a především pak v devadesátých letech se doslova roztrhl pytel s novými tvarovými, hlavně však barevnými mutacemi a formami těchto ryb.

Jak jsem se postupně s různými formami skalárek seznamoval, zjistil jsem, že ohledně jejich vzájemného rozlišení a kvalitního pojmenování u nás vládne určitý chaos. I dal jsem se do pátrání, jak si s touto problematikou dokázali poradit v zahraničí, a následně zjistil, že nijak. Tam je chaos v tomto směru daleko větší. Jistě se už někdo z vás setkal i s několika různými názvy jedné barevné formy. Stejně tak se zase jinde používá jeden název pro několik navzájem barevně značně odlišných forem. Takovýto stav dodnes vládne nejen u našich výkupců, ale i u jejich dodavatelů a odběratelů, o maloobchodní síti nemluvě.

Tato situace mne přivedla k pátrání, téměř až detektivnímu, zda-li se již někdo někde někdy seriózně touto problematikou nezabýval. V průběhu práce na systému, který jsem se následně rozhodl vypracovat, se mi z několika stran dostaly do rukou materiály autorsky bohužel neidentifikovatelné, jež pochazejí původem z Německa (přátelé z Moravy zaslali dokonce překlad téhož do polštiny).

Nicméně tyto materiály, na kterých je zobrazeno celkem devět "barevných" verzí chovatelských forem Pterophyllum scalare, jsou plně poplatné době přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a jejich obsah odpovídá tehdy jediné, vynikající monografii H. J. Paepkeho, vydané v roce 1979. Od těch dob se však mnohé změnilo a tehdejší materiály nejsou již stoprocentně všeobjímající. Alespoň ne tak, aby se z nich dalo dále vycházet. Po prostudování této monografie jsem zjistil, že tudy cesta nevede.

Další monografické publikace, které byly vydávány především v Německu v průběhu posledního desetiletí na téma rodu Pterophyllum, opět nesplnily to, co jsem od - pro naši kapsu značně drahých dílek doufal očekávat. Jejich příliš obecná a zjednodušená odbomá úroveň mne jen utvrdila, že je nutné jít cestou vlastní.

Tvarové mutace

Zpočátku jsem váhal, zda chovatelské formy tohoto druhu rozdělovat podle jejich tvarových odlišností nebo podle barev či vzoru tmavých skvrn. Jak jsem se postupně propracovával do hloubky problému a sbíral jednotlivé informace, začalo se mi jevit, že určujícím faktorem, podle kterého se budu nakonec řídit, bude zbarvení těla rybek.

Během první etapy studia různých populací v chovech mých přátel a známých jsem došel k poznání, že všechny barevné skupiny mohou disponovat prakticky všemi nám dodnes známými tvarovymi mutacemi. U skaláry amazonské, resp. jejich chovatelských forem, je dnes tedy známo celkem šest mutací tvarů těla či ploutví rybek.

Na prvním místě jsou to tzv. delta skaláry. Zde se jedná o rybky s mírně odlišnou stavbou těla, než jsme tomu zvyklí u běžných známých populací chovaných v našich akváriích. Delty mají vysoké tělo a krásně rostlé vysoké ploutve. Toto je zatím zaznamenáno pouze u černých a u zlatých skalár. U zlatých skalár se myslím mohu domnívat, že se zde jedná původně o "odpad" od černých rodičů. Každý, kdo někdy choval a odchovával čemé skaláry, mi dá za pravdu - v každé populaci je alespoň minimální procento zlatých jedinců.

Další tvarovou mutací je tzv. diamant (nebo také perla). Zde se jedná o zvrásnění pokožky boku rybky do jakýchsi varhánek. Supiny takovýchto rybek při správném nasvícení září jakoby rybka byla pokryta diamantovým prachem. Tuto mutaci jsem zatím zaznamenal u forem čtyrpruhých, albínů, zlatých, světlejších mramorových a koi.

U zbylých čtyř tvarových mutací se jedná o tvary hřbetních, ocasních a řitních ploutví. Zde rozeznáváme především rybky s ploutvemi relativně krátkými úzkými (většina běžně chovaných jedinců). Z těchto rybek byly vyšlechtěny skaláry dlouhoploutvé s ploutvemi až dvakrát delšími. Dále jsou zde skaláry širokoploutvé, ze kterých byli vyšlechtěni jedinci závojoví. Díky různému křížení jsou v našich chovech dnes populace, kde od jedněch rodičů pocházejí mlád'ata taková i onaká, ale i populace naprosto čistých tvarových linií, kdy jsou po závojových rodičích jen závojoví potomci. Tyto čtyři typy ploutví jsou možné u všech barevných forem, které jsou zmíněny v pozdější části tohoto pojednání.

Poté co jsem se takto utkal s první částí této problematiky, začal jsem se věnovat práci na utřídění značného množství materiálu. Zpočátku jsem rybky rozdělil do základních devatenácti barevných skupin, osobitě charakteristických pro ten který určitý vzor či zbarvení rybky. Postupem času v rámci zjednodušení a co největší srozumitelnosti jsem toto zredukoval na jedenáct základních skupin, do kterých jsem umístil podle shod v barvách a znacích všech mně do dneška známých třicet tři odlišných chovatelských forem Pterophyllum scalare.

Skupina I. – čtyřpruhé

Do této skupiny jsem zařadil dvě barevné formy. Predevším se zde jedná o základní čtyřpruhou - tzv. obyčejnou, neboli přírodní. Přírodní, jak jsem dnes pevně přesvědčen, však spíše v úvozovkách - po devadesáti letech neustálého chovu a prošlechťování ji tak lze označovat již těžko. Mnozí starší akvaristé, kteří měli dříve možnost právě přírodní rybky chovat, mi dají jistě zapravdu, že se již naše běžné čtyřpruhé rybky od těch z přírody liší nejen barevně, ale i z pohledu stavby těla.

Základní barva těla je spíše bělavá než stříbrobílá, čelo a hřbet žlutohnědé až žluté, vertikální pruhy tmavohnědé, mezipruhy u čtyřpruhých jsou téměř neznatelné. Rybky jsou chovány ve značně širokém spektru sytosti zbarvení těla a mnohými chovateli i výkupci bývají tmavší a sytější jedinci označováni jako rybky tzv. kouřové.

Druhým zástupcem zařazeným do první skupiny je právě skalára čtyřpruhá kouřová. Pravý kouřový jedinec vypadá na první pohled jako rybka černá. Pokud se však na tyto rybky podíváte na dobrém světle, nebo pokud jsou rybky přirozenou cestou většinou z důvodu stresu vybledlé, jasně uvidíte na ploše boku těla výrazně tmavší čtyři vertikální pruhy. Zde se jedná o skutečně kouřové čtyřpruhé skalárky.

Skupina II. – bílé

Druhá skupina patří rybkám, které by neměly mít na celém povrchu těla jedinou tmavou skvrnku. Prvním zástupcem této skupiny jsou rybky bílé doslova jako mléko, maximálně s podílem několika nažloutlých skvrnek na čele a na hřbetě.

Druhý zástupce této skupiny je skalára stříbrná, v zahraničí též nazývaná platinová. U nás jsem zatím tuto formu nezaznamenal.

Dále sem patří klasický albín s červeným okem, posledním zástupcem druhé skupiny je nejčerstvější novinka pocházející z jihovýchodoasijských pěstíren - skalára červenohlavá. Rybka je celá bílá, tak jako základní zástupce skupiny, s krvavě červeným čelem a přední částí hřbetní partie.

Skupina III. - černé

V této skupině je jediný zástupce - rybka celoplošně čistě černá. Narozdíl od veškerých kouřových forem jsou tyto skaláry i v momentě úleku, kdy vyblednou, na bocích zbarveny jednolitě bez jakékoliv skvmy či pruhu.

Skupina IV. – duchové

Nejčetnější skupina se šesti zařazenými formami. První čtyři místa zaujímají klasičtí duchové. Duch průsvitný je formou rybek, jejichž tělo působí velice esotericky, jako by bylo průhledné. Často u těchto rybek můžeme pozorovat i části kostry nebo některé tělesné orgány. U všech těchto jedinců je tudíž vidět červené žaberní víčko. Některé části těla rybek mohou mít nažloutlý nádech.

Dalším zástupcem je pravý opak prvého - duch tmavý (někdy také jmenovaný jako šedý či hnědý). Toto je nejvíce chovaný klasický zástupce své skupiny. Základní barva těla je jakoby šedohnědá, čelo a přední partie hřbetní a řitní ploutve má výrazný tmavý lem, v zadní části těla před ocasním násadcem bývá patrná tmavá klínovitá charakteristická skvna.

Na třetím místě je duch oranžový. Barva boku a počátku ploutví je naoranžovělá, čelo a hřbet, mnohdy i zadní partie těla mívají tmavé nahnědlé skvmy.

Čtvrtým zástupcem je duch růžový (někdy vzácněji také fialový). Boky těla rybky jsou narůžovělé, čelo, hřbet, přední partie hřbetní a řitní ploutve jsou zbarveny hnědě, před násadcem ocasní ploutve je bud' klínovitá hnědá skvma nebo více menších hnědých skvrn.

Předposledním zástupcem této skupiny jsou skaláry červené. I když naši chovatelé v poslední době již "vyčistili" a definitivně ustálili tuto donedávna poněkud spornou formu tak, že rybky jsou již celé krásně lososovitě červené, u většiny jedinců, které můžeme již běžně sledovat, se přesto projevují znaky zařazující tyto rybky do skupiny duchů.

Tzv. špinavá červená skalára na první pohled vůbec jako červená nevypadá. Boky těla jsou spíše než červené stříbrorůžové, v břišní partii rybek bývají patrné stříbřité skvrny (většinou dvě až tři), čelo a přední část hřbetní a řitní ploutve mají klasický duchovitý tmavý lem. U takovýchto rybek bývají červeně zbarvena hlavně mlád'ata do věku tří až pěti měsíců, ale pouze pokud jsou krmena kvalitní stravou. Krmíme-li rybky obyčejnými granulemi či především suchým krmivem, odbarví se původní červená do žluta.

Posledním zástupcem této nejčetnejší skupiny jsou skaláry modré - jedna z nejnovějších a u nás zatím velice vzácně chovaných forem. Plocha těla rybky oplývá různými odstíny modré, čelo, hřbet, přední partie hřbetní a řitní ploutve mají klasicky tmavý lem. Před ocasním násadcem bývá opět tmavá klínovitá skvrna. Tak, jako se domnívám, že červené skaláry byly původně vyšlechtěny s největší pravděpodobností z duchů růžových (pochopitelně křížením s dalšími formami), tak i modré skaláry mají svůj původ nejspíše v duchovi tmavém.

Skupina V. – dvojbarevné

Toto je opět skupina jednoho jediného zástupce - skalárky nazývané bicolor. Zde se jedná o jedince s předními dvěma třetinami až třemi čtvrtinami těla zbarvenými stříbrobíle a zbytkem zadní partie těla černě. V zahraničí za tzv. poctivého bicolora bývají považovány hojně i rybky s výrazně patrným prvním a mnohdy i druhým tmavým vertikálním pruhem, které často mívají i nahnědlé čelo a hřbet. Čistou formou jsou však jedinci pouze černobílí, s čistým rozhraním těchto dvou barev, začínajícím na špičce hřbetní ploutve a končícím na špičce ploutve řitní.

Skupina VI. – flekatí leopardi

Šestá skupina je skupinou jedné z nejstarších chovatelských forem - leopardů. Leopard je rybkou se základní barvou těla stříbřitou, posetou většími tmavými flíčky, které svým vzhledem připomínají tvary dobře známých kočkovitých šelem. Jednotlivé flíčky bývaji zpravidla ve velikosti oka rybky, některé se však slévají ve větší celky. Základní forma se, podobně jako je tomu u čtyřpruhých, vyskytuje v odstínech různé světlosti a sytosti barev. Tmavší jedinci jsou ceněni pochopitelně více než světlé populace.

Druhým zástupcem je leopard kouřový. Zde je situace obdobná jako je tomu u čtyřpruhých kouřových skalárek. Opět jsou rybky jakoby černé, při zesvětlení boku těla mívají krásně patrné leopardí skvny.

Skupina VII. – mramorové

Základní typ je klasický obyčejný mramorový skalár, pravděpodobně jedna z nejstarších barevných forem. Základní barva těla je stříbrobílá. Boky těla jsou poseté drobnými podlouhlými skvrnkami, slévajícími se i v různě velké celky do té míry, že silně připomínají černobílý mramor. Základní typ světlý mramor (obyčejný) by neměl mít větší podíl barvy černé v bílé než je 50 procent. Tmavě bývají zbarveny i některé paprsky hřbetní, ocasní a řitní ploutve, různě přerušovaně, nebo i od kořenů paprsků až k jejich koncům. Čelo a hřbet, pokud jsou vůbec zbarveny, jsou pouze slabě nažloutlé či nahnědlé.

Na druhé místo této skupiny připadá poměrně vzácně chovaný mramor tmavý – rybka s mnohem větším podílem tmavého zbarvení, než je 50 procent. Často se v tomto případě můžeme setkat i s jedinci téměř černými s občasně prosvítajícími světlými místy. Tato forma díky množství pigmentu mívá často až do červena zbarvené čelo, hřbet a dokonce často i přední partii hřbetní ploutve.

Posledním zástupcem sedmé skupiny je poměrně často vyhledávaná forma tzv. Gold kop (Gold head) - zlatohlavý. Zde jde o rybky barevně totožné se základním typem skupiny, avšak s čelem a hřbetem výrazně zlatooranžově zbarveným.

Zbylé čtyři skupiny budou popsány v příštím, závěrečném díle tohoto pojednání (pozn. red.)...

Použitá literatura
viz. ČLÁNEK: Pterophyllum scalare (1/4)
(Uveřejněno v magazínu Akvárium-Terárium r. 2001;č. 7 & 8)