Autor: Jiří Havránek · 9.2.2007 · Článek #98 ·
Autor textu: John T. Fitch, Překlad: Jiří HavránekBěhem posledních několika měsíců se mi podařilo poškrábat si poměrně hojně vnitřní stěny akvária. Muselo se to stát při čištění řas - asi nebudu sám, komu se takové věci dějí. Protože škrábance jsou viditelné převážně v jednom směru – horizontálně, jsem si skoro stoprocentně jistý, že nemohly být udělány mou starou umělohmotnou stěrkou. Jedinou možnou příčinou tak zůstává nová magnetická stěrka, kterou používám pro stírání tenké vrstvičky řas ze skla. Při tom totiž dochází k pohybu ze strany na stranu. Pak už stačí jen nabrat trošku písku ze dna, ten se dostane mezi sklo a stěrku a škrábance jsou na světě.
Jméno kódu: cerium
Rýhy jsou vidět pořád, při denním světle, když v akváriu svítím, jen v noci je situace lepší. Jistě není třeba zdůrazňovat, že mě tato situace uváděla do dosti nešťastných stavů, a tak jsem se rozhodl hledat cestu, jak se škrábanců zbavit. Od sklenáře, který akvárium vyráběl, mi bylo doporučeno použít "serium". Myslel použití tohoto chemického prvku na akvárium "seriózně"?
Nedalo mi to, zkusil jsem pár autoopraven a od jednoho ochotného manažera se dozvěděl, že tudy cesta vede. Tedy pokud škrábance nejsou příliš hluboké a neucítíte je, když po nich přejedete nehtem. V tom případě je můžete přeleštit ceriem.
Stačilo chvíli brouzdat na internetu, abych se dozvěděl, že oxid ceria se ve formě zvláště jemného prášku používá pro leštění diamantů a drahých kamenů. Pro jistotu jsem si ještě ověřil, že není toxický - pro mě ani pro mé ryby a našel obchod, kde jsem relativně levně koupil 1/2 libry (asi 0,2 kg, autor odkazuje na tento internetový obchod: http://www.facetingmachines.com/... – pozn. překl.).
Obrnit se trpělivostí a připravit na tenisový loket
Když Bill, jeden z mých zeťů, přijel s rodinou na Vánoce, nachystal jsem mu malé překvapení. Jak můžete vidět na obrázku, vypustili jsme více než 50 procent vody z akvária, což bylo akorát pro to, abychom dosáhli na nejnižší škrábance. Na hladinu jsme položili plastový sáček a páskou ho přilepili ke sklu, aby prášek nenapadal do vody. Mohli jsme si tedy s tím dát víc práce, nějaký prášek nakonec v nádrži přeci jen skončil. Koupil jsem gumový a leštící kotouč na vrtačku (ta má jentaktak pasovala do akvária, doporučuji předem ozkoušet). Pak už jsem jen smíchal trošku oxidu ceria s vodou a mohlo se začít s leštěním.
Modrou barvou jsem označil největší škrábance (bílé šmouhy nejsou škrábance) a začal řídit opravné práce. Po hodině tvrdé dřiny se nestalo vůbec nic. Už jsem to chtěl definitivně vzdát, ale Bill se po krátké přestávce pustil znovu do práce. A světe div se, po čtvrthodince leštění byla najednou spousta škrábanců pryč. Když už jsme věděli, že škrábance půjdou pryč, nechali jsme zbytek práce "na zítřek". Ale byli jsme naprosto spokojeni s představou, že po několika dalších hodinách tvrdé práce a, pravda, získání "tenisového lokte" se zbavíme i zbývajících škrábanců.
Abych vás nemystifikoval, samozřejmě jsem úplně zapomněl udělat fotografie původních škrábanců. Obrázek na začátku článku je jen malinká část po prvním dni tvrdé práce.
Fáze silikon
Čirý silikon má údajně stejný index lomu jako sklo. Tudíž se s jeho použitím mohou zbývající, oxidem ceria prakticky nezlikvidovatelné, škrábance zcela zacelit a stát neviditelnými. Když jsem se na internetu dočetl tyto informace, rozhodl jsem se pro další pokus. Samozřejmě mnohem jednodušší a méně náročný než leštění.
Opět jsem vypustil 50 procent vody. Na obrázku vidíte Billa, jak žiletkou roztírá silikon přes zbývající škrábance. Po této titěrné práci jsme silikon přes noc nechali vytvrdnout a pak ho opatrně odstranili z míst, kde přebýval. Přišel čas na otestování naší práce.
Napustil jsem do nádrže vodu, zhasnul v kuchyni i obýváku a zkoumali jsme škrábance. Byly tam, potvory! Buď jsme je nedokázali patřičně vyplnit, nebo měl silikon jiný index lomu. Kdo ví? Idea silikonu v každém případě selhala a nezbylo než se vrátit zpět k fázi oxidu ceria. Tedy opět vypustit vodu a položit na hladinu plastikový sáček (tentokrát s mnohem důkladnějším připevněním ke sklu – do vody se nedostalo ani zrnko prášku).
Následovala další hodina tvrdé práce, po které ale konečně přestaly škrábance být vidět. Obrázek ukazuje přibližně stejnou část akvária, jako úvodní fotka. Jak můžete vidět, sklo je naprosto čisté (s výjimkou zbytku prášku). Umyli jsme prach a napustili nádrž. Pokud zbyl nějaký škrábanec, není prakticky vidět. Vyhodnotil bych tento projekt jako velmi úspěšný. A... magnetická stěrka na řasy šla do stoupy. Odteď čistím zase starou dobrou umělohmotnou stěrkou.
P.S. Jeden ze čtenářů Aquatic Plant Digest navrhoval, že práce by šla rychleji od ruky, kdybychom nejprve použili hrubší brusivo a oxid cerium až následně na doleštění. Odkazoval se na to, jak amatérští hvězdáři dělají čočky. Rob Kulakofsky, majitel obchodu, který mi cerium prodával, doporučuje: "Pro jiný než leštěný povrch doporučuji následující postup. Trošku diamantového prachu zrnitosti 3000 smíchat s olivovým olejem a použít na odstranění škrábanců. Pro hrubší škrábance možná budete potřebovat nejprve zrnitost 1200 nebo i 600. Ale jediné, čím docílíte dokonale leštěného povrchu, je oxid ceria." V každém případě je hodně složité dokonale odstranit zbytky hrubšího "brusiva" před tím, než začnete leštit, zvláště v malém prostoru akvária, bez možnosti stěny důkladně opláchnout.
Obrázky byly pořízeny v prosinci 2001 a lednu 2002 digitálním fotoaparátem Nikon Coolpix 995.
Volně přeloženo se souhlasem autora z originálu: http://www.fitchfamily.com/...