Octopus vulgaris Cuvier, 1797

Synonyma: Octopus americanus; Octopus rugosus; Polypus vulgari

Další česká a lidová označení: chobotnice obecná

Výskyt: Na našich podmořských výpravách v Chorvatsku (a nejen tam) často potkáváme chobotnice. Jejich latinský název Octopus pochází z řečtiny a znamená osm noh. Ve Středozemním moři žijí dva druhy chobotnic: chobotnice pobřežní (Octopus vulgaris) a poměrně vzácná chobotnice dlouhoramenná (Octopus macropus), která oproti prvnímu druhu má delší ramena a je sytě tmavočerveně zbarvená s bílými skvrnami. Upřednostňuje skalnatý, členitý terén s velkým množstvím úkrytů, najdeme ji u podmořských stěn, stejně tak na písčitém dně či na podmořských loukách, kam se vydává za potravou. Chobotnici obecnou nalezneme v mořích mírného až tropického pásu, kde je rovněž velmi rozšířena.

Máme-li štěstí, uvidíme, jak chobotnice elegantně pomocí chapadel leze po mořském dnu, nebo lehce a důstojně, reaktivním pohybem odplouvá z ohroženého místa. Většinou ji však nalézáme umně skrytou v nejrůznějších úzkých otvorech, kde sotva vidíme hlavu nebo nějaké to chapadlo. Úkryt poznáme podle prázdných schránek různých měkkýšů, korýšů apod., kterými se živí a jsou rozhozeny v okolí vchodu do jejího obydlí.

Velikost až 200 cm.

Obecný popis

Chobotnice jsou neobyčejně zajímaví tvorové s převládající noční aktivitou. Můžeme je ale spatřit při troše štěstí i ve dne. Nemají žádnou kostru či pevnou schránku. To jim umožňuje se protáhnout až neuvěřitelně úzkými otvory, za kterými se umně schovává před predátory, jako jsou murény apod. Jedinou pevnou částí chobotnice je tvrdý zobák (podobný, jako známe u papoušků), kterým dokáže rozlousknout tvrdé schránky živočichů, jimiž se živí. Nepohrdnou však ani rybou. Často můžeme pozorovat, jak si chobotnice zatarasuje vchod do svého obydlí různými kameny či úlomky korálů a staví si jakousi vchodovou zeď.

Chobotnice má tři srdce! Dvě pohánějí krevní oběh k žábrám, třetí pak po celém těle. Krev chobotnice obsahuje na měď bohatý protein hemocyanin, jež slouží k transportu kyslíku krevním oběhem. U obratlovců se pro přenos kyslíku používá hemoglobin, jež pro změnu obsahuje železo. V podmínkách chladu a nízkého parciálního tlaku kyslíku rozpuštěného ve vodě je přenos kyslíku pomocí hemocyaninu pro chobotnici efektivnější. Hemocyanin je rozpuštěn v krevní plazmě, což způsobuje modrou barvu krve.

Chobotnice mají zvlášť dobře vyvinuty hmatové buňky. Přísavky chapadel jsou vybaveny chemoreceptory, takže chobotnice nejenom hmatově cítí, čeho se dotýká, ale zároveň cítí, jak to „chutná“. Další zvláštností jsou dva orgány – tzv. statocysty, umístěné poblíž mozku. Ty zajišťují chobotnici neustálou orientaci v prostoru. Jsou navíc propojeny s očima, takže oční štěrbina je za každé situace v horizontální poloze.

Proti predátorům se chobotnice brání primárně třemi základními způsoby. Úkrytem, maskováním, tak aby nebyla viděna nebo byla viděna a zároveň považována za něco jiného, než je právě chobotnice. K sekundárním obranným technikám (tj., když už je spatřena a rozeznána „nepřítelem“) patří rychlý únik z nebezpečné oblasti nebo vypouštění barviva do vody jako dýmovnice. Některým chobotnicím dokonce mohou odpadnout chapadla, podobně jako ještěrce nebo scinkovi ocas. Upadnuvší chapadlo slouží k odvlečení pozornosti útočníka, zatímco chobotnice uniká. Jiné chobotnice díky své obrovské obratnosti a zároveň schopnosti měnit (přizpůsobovat) barvy dokáží napodobovat útočníky jako jsou perutýni, mořští hadi a úhoři, takže v důsledku jsou „hrozivější“, než oni sami.

K „maskování“ jsou používány specializované buňky na povrch těla, jež mohou měnit barvu, průhlednost a odrazivost světla. Změnu zbarvení těla chobotnice používají i pro komunikaci s ostatními příslušníky svého druhu, stejně tak jako varování, před blížícím se nebezpečí. Ke kamufláži se též navíc používá svalů v pokožce, jež dokáží změnit texturu povrchu, takže chobotnice vypadá jak chaluhy nebo hrbolatý povrch skalisek.

Vypouštěním hustého inkoustu černé barvy se chobotnice dokáže útočníkovi ztratit. Barvivo inkoustu je tvořeno melaninem, což je běžné pigmentové barvivo, jež u lidí určuje barvu vlasů či pokožky. Inkoust je navíc pro některé druhy útočníků nepříjemně pod vodou zapáchající, takže od útoku jsou odrazováni i tímto způsobem. To je typické např. pro citlivé žraloky.

Chobotnice jsou velmi inteligentní a o jejich inteligenci bylo již nemálo napsáno. Rozhodně patří k nejinteligentnějším bezobratlým. Je prokázáno, že tito samotářští živočichové mají krátkodobou i dlouhodobou paměť. Rozvoj dlouhodobé paměti je bohužel limitován nízkým věkem, kterého se chobotnice dožívají. Málokterá chobotnice se totiž dožívá 12-18ti měsíců. Předmětem odborných diskuzí je otázka, odkud se mladičké chobotničky učí, jelikož jejich kontakt s rodiči je velmi krátký, trvá sotva 1 měsíc a po té matka zahyne.

Nervový systém chobotnic je vysoce komplexní a distribuovaný. Pouze 1/3 je lokalizována v mozku. Zbývající 2/3 nervové soustavy jsou rozmístěny po celém těle a proto chapadla mohou být zcela autonomní. Mozek chobotnice vysílá k chapadlům jen základní signály na „vyšší“ řídící úrovni. Další detailní řízení na nižší úrovni probíhá přímo v chapadlech.

Mistrem v napodobování je indomalajská chobotnice Thaumoctopus mimicus, která právě díky specifické nervové soustavě dokáže úžasně napodobovat platýse, mořské hady, perutýna, a to jak co do tvaru, pohybu tak i barevnosti.

V laboratorních podmínkách bylo prokázáno, že chobotnice dokáží rozeznávat různé tvary a vzory. Jsou nesmírně vynalézavé a hravé. V mořském akvárium Salzcburg můžeme spatřit chobotnici, která si chapadly dokáže otevřít zavařovací lahev se šroubovacím uzávěrem, jež obsahuje malého kraba nebo jak si hraje s umělohmotnou dětskou kačenkou do vany, kterou si jedním chapadlem pouští po proudu, druhým ji dále chytne a znovu postaví na začátek “startovací” dráhy. Ne tak nedávno zase jiná chobotnice v akváriu v kalifornské Santa Monice vypustila svou nádrž a vyplavila část budovy místního akvária. V noci, ze zvědavosti svým chapadlem dokázala zevnitř otevřít výpustný ventil nádrže. Je známo mnoho případů, kdy chobotnice zničila své vlastní akvárium, nebo přelezla velmi úzkým prostorem do sousední nádrže, kde hledala potravu. Jsou známé a zadokumentované případy, kdy chobotnice lezly na paluby rybářské lodi, kde kradly ulovené kraby.

Nádrž: Nádrž o minimální velikosti 1 000 litrů pro nejmenší jedince, s dostatkem úkrytů. Potemnělé osvětlení, jelikož se jedná o živočicha s převažující noční aktivitou.

Správné osvětlení a přiměřené množství úkrytů je důležité, jinak se chobotnice dokáže schovat takovým způsobem, že ji žádný divák neuvidí.

Někdy se do nádrží dávají různé sklenice, aby si pozorovatelé uvědomili, jak malým prostorem dokáží chobotnice prolézt. Máme-li štěstí takovouto scénu pozorovat, žasneme nad tím podobně jak nad loďmi postavenými v lahvi.

Nádrž musí být dobře zabezpečena proti úniku, protože ja již bylo zmíněno, dokáže se protáhnout velmi malou štěrbinou. Zatížení krycích skel je proto samozřejmostí. Již mnoha chovatelům se stalo, že chobotnici našli druhý den v sousední nádrži, kde způsobila masakr; nebo taky na suchu.

Samozřejmostí je technické zabezpečení nádrže před vypuštěním. Inteligentní a při tom zvědavá chobotnice umí otevřít i ventil, chapadly odšroubovat zabezpečení závitem!

Chobotnice mají velkou sílu, a proto musí být zabezpečeny všechny potenciální úniky před odsunutím, nadzvižením či otevřením.

Rovněž je nutné zabezpečit všechny přepadové výpustě či sání ochrannými mřížkami, jinak je chobotnice ucpe chapadlem.

Samozřejmostí je velmi výkonná filtrace.

Náročnost: Chobotnice obecně nepatří do nádrží amatérských mořských akvaristů. Jedná se o velmi zajímavého živočicha s neobvyklým chováním a velmi vysokými nároky na chov a proto ji lze spatřit ve specializovaných veřejných akváriích nebo nádržích vědecko-výzkumných institucí.

Poznámky k chovu

Chováme samostatně v nádrži, s dostatečným množstvím úkrytů, jinak chobotnice je silně stresována. Všichni ostatní obyvatelé nádrže při chovu v zajetí slouží jako potrava.

Doporučuje se chov pouze jednoho jedince, neboť chobotnice mezi sebou v malém prostoru jsou silně agresivní mimo dobu páření.

Krmíme korýši, mlži, plži, ryby, olihněmi, sépiemi. Po nějaké době se chobotnice naučí jíst z ruky. Zkonzumuje velké množství potravy, takže vodu je nutno intenzivně filtrovat, aby nedošlo k biologickému znečištění.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Zajímavé je rovněž rozmnožování chobotnic. Při páření samec zasune tzv. hektokotylové rameno do pohlavního otvoru samice a zanechá tam schránku se spermiemi. Následně pak samice chobotnice pobřežní klade 100 – 500 tisíc vajíček do bezpečných míst, jako jsou skalní rozsedliny, jeskyně apod. Vajíčka jsou uspořádána do bělavých protáhlých hroznů. U jiných druhů chobotnic se snůška pohybuje též v řádu statisíců vajíček. Samice hlídá snůšku, dokud se nevylíhnou mláďata o velikosti 3 mm. Během hlídání samička zajišťuje nepřetržitý proud vody, který omývá vajíčka a přináší životudárný kyslík. Vajíčka se vyvíjejí přibližně měsíc, než se z nich vykulí potěr, tzv. larvy. Po celou tuto dobu chobotnice nejí.

Po vykulení při teplotě vody 21 stupňů Celsia potěr žije volně ve vodě a živí se planktonem následujících 47-54 dní. V této etapě vývoje jsou mláďata velmi zranitelná, protože jejich predátorem může být kdokoliv, jež se živí planktonem a drobnou stravou pohybující se v otevřeném vodním prostoru. V dalším období mláďata žijí již bezpečně při dně. V té době už umějí plavat reaktivním způsobem.

Jakmile se z vajíček začínají líhnout malé chobotničky (v larválním stádiu), matka chobotnice umírá. Není to však způsobeno vyhladověním, ale genetickým naprogramováním. Smrt je způsobena sekrety endokrinních žláz, jež jsou aktivovány. V experimentech bylo dokázáno, že pokud jsou tyto žlázy chirurgicky odstraněny, chobotnice může žít dalších několik měsíců, než skutečně zemře hlady.

Rozmnožování chobotnic v umělém prostředí je velmi problematické, přesto jsou zaznamenány již první úspěchy na specializovaných pracovištích.

Další informační zdroje:

http://www.youtube.com/... - v přírodě
http://www.youtube.com/... - taktéž podvodní snímky
http://www.youtube.com/... - Octopus vulgaris v nádrži
http://www.youtube.com/... - inteligence chobotnice obecné - unikátní záběry

Bonus: Chobotnice a jejich vlastnosti

http://www.youtube.com/... - video ze života chobotnic
http://www.youtube.com/... – Mimic octopus simuluje mořského hada
http://video.google.com/... – napodobování platýse, perutýna, mořského hada
http://www.youtube.com/... - kamufláž a jak to funguje - unikátní záběry
http://www.youtube.com/... - vývoj mladých chobotnic - unikátní záběry
http://www.youtube.com/... - chobotnice žere žraloka - unikátní záběry!
http://www.youtube.com/... - dítě a chobotnice
http://www.youtube.com/... - únik malým otvorem
http://www.youtube.com/... - otevírání nádoby, aby se dostala ke krabovi
http://www.youtube.com/... - lov ryby chobotnicí