Tropheus annectens Boulenger, 1900

Výskyt: Jezero Tanganika.
Tropheus annectens nalezneme ve střední části východoafrického jezera Tanganika. S oblibou obsazuje mělké, silně prosluněné partie jezera. To má ve své střední části a severní polovině charakter mírně se svažujícího štěrkového dna s množstvím balvanů, které jsou v menších hloubkách bohatě porostlé kobercem zelených řas. Právě tato skutečnost je důvodem výskytu početné populace ryb Tropheus annectens, jenž si na zdejších řasách pochutnávají.

Obdobně, jako u ryb Tropheus brichardi, i annectens je proti opeřeným dravcům neustále číhajícím nad hladinou jezera chráněn důmyslným krycím zabarvením. Díky svislému pruhování na bocích jsou i na mírně zčeřené hladině při pohledu shora ryby prakticky neviditelné.

První zástupce Tropheus annectens byl uloven a popsán Boulengerem v roce 1900 poblíž Kalemie.

Velikost až 20 cm.

Obecný popis

Kolem taxonomie ryb tropheus panuje velmi nepřehledná situace. V různých odborných článcích a publikacích je Tropheus annectens považován za samostatný druh, do kterého spadá i Tropheus polli, takže by se na první pohled mohlo zdát, že jde o identickou rybu s rozdílným druhovým označením. Bohužel tato informace je zase v jiným informačních zdrojích vyvracena, přičemž argumentem je skutečnost, že Tropheus polli byl doposud nalezen pouze ve východní části jezera, především pak v oblasti poblíž Bulu Point, zatímco Tropheus annectens se vyskytuje na obou březích jezera, kde je také mnohem více rozšířen. Tropheus polli je navíc znám pouze v jedné barevné variantě, oproti Tropheus annectens, jenž má několik barevných forem.

Pravdou ovšem zůstává, že obě popsané skupiny ryb mají identickou morfologii.

Ryby mají charakteristicky vidlicovitě vykrojenou ocasní ploutev (na rozdíl od ostatních druhů Tropheus) s do špičky vybíhajícími krajními paprsky. V řitní ploutvi napočítáme pouhé 4 trny (oproti běžným pěti až sedmi trnům ostatních druhů Tropheus).

Samci jsou nepatrně větší než samice a mají celoplošně tmavé zbarvení. U dominantních jedinců toto jednolité zabarvení nabývá na intenzitě. Jejich břišní ploutve jsou protáhlejší.

Samice dorůstají menších rozměrů, jsou viditelně světlejší s výrazným pruhováním na bocích.

Co do velikosti se Tropheus annectens řadí mezi "obry" a ve vzrůstu nemá mezi ostatními rybami tropheus konkurenci. V jezeře běžně dorůstají velikosti až 20 cm.

Samci v jezeře obsazují poměrně rozsáhlá a stálá teritoria, zatímco samičky se s mladými samci sdružují do početných skupin.

V současnosti jsou známy a popsány následující populace Tropheus annectens:

- Moba
- M'toto
- Karilani
- Kyeso
- Kavala-Kongole
- Kekese
- Luagala

Nádrž: K chovu ryb Tropheus annectens je stejně jako v případě Tropheus brichardi nutné velké akvárium, jehož objem by neměl být menší než 500 litrů. Je to dáno velkou vnitrodruhovou agresivitou ryb.

Nádrž by měla mít co největší plochu dna. Výška akvária není rozhodující.

Dno by měla tvořit tenká vrstva plaveného říčního písku, jehož zrnka nemají ostré hrany. Ryby velmi často písek nabírají do tlamky a přenášejí na jiná místa nádrže. To je ostatně velmi častý jev u velkého množství cichlid z jezera Tanganika i Malawi. Mimoto jsou drobná zrnka písku rybami polykána. Tato skutečnost má pozitivní vliv na trávení ryb.
V tenké vrstvě dna nedochází k hnilobným procesům způsobených zbytky potravy a exkrementy.

Do nádrže umístíme několik větších kamenů, které budou do jisté míry vymezovat hranice jednotlivých teritorií a zároveň dobře poslouží jako úkryt pro malé rybky v případě úspěšného odchovu.

Voda v nádrži musí být dostatečně prokysličená a bez škodlivých látek. Kvalitní a výkoná filtrace je tedy nezbytností (ostatně jako u všech ryb tropheus).

Pravidelná týdenní výměna cca 1/3 vody v akváriu by měla být samozřejmostí.
Ryby na čerstvou vodu reaguji pozitivně zvýšenou aktivitou, často doprovázenou ochotou se třít.

Náročnost: V nárocích na kvalitu a chemismus vody se Tropheus annectens nijak neodlišuje od jiných zástupců svého rodu.

Při chovu je třeba mít na paměti, že se jedná o ryby, jejichž vnitrodruhová agresivita je na velmi vysoké úrovni a je tedy nutné chovat je v početných hejnech. Tato skutečnost společně s velikostí dospělých ryb předurčuje Tropheus annectens pouze do prostorných akvárií.

Poznámky k chovu

Tropheus annectens se řadí mezi nejagresivnější ryby rodu Tropheus. Pokud k uvedenému vezmeme fakt, že samci obsazují rozsáhlá teritoria, a že ryby svým vzrůstem snadno překonávají ostatní zástupce rodu, dospějeme ke skutečnosti, že chov těchto ryb je možný pouze v dostatečně prostorných nádržích.

Budeme-li např. uvažovat o založení chovu v akváriu o objemu 500 litrů, doporučuje se pořídit si přibližně 50 jedinců Tropheus annectens. Na místě je také zvážit zakoupení většího množství samců (cca 20 kusů).

Pro dominantního samce je pak obtížné se zaměřit na konkrétního, slabšího jedince, jelikož je neustále rozptylován početným hejnem subdominantních samců. Tímto způsobem je možné velmi silnou vnitrodruhovou agresivitu alespoň částečně potlačit.

Trávící soustava tropheusů je poměrně dlouhá a je uzpůsobena k příjmu velkého množství potravy chudé na živiny s vysokým podílem balastních látek.
Z tohoto důvodu je nutné jejich jídelníček zaměřit hlavně na řasovou dietu (např. vločkové nebo granulované krmivo, jehož základem je spirulina).
Občas je vhodné rybám stravu zpestřit např. mraženým cyklopem.
V žádném případě však nekrmíme potravou bohatou na nutriční látky (např. mražené patentky). Nevyhnutelně by to dříve či později vedlo k vážným zažívacím problémům.

Krmíme častěji a v malých dávkách. Jeden den v týdnu je vhodné krmení vynechat a dopřát rybám dietu, během které dojde k pročištění trávicího traktu.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Výběru samce věnuje samička velkou pozornost. Konings v této souvislosti přišel se zajímavou teorií. Podle jeho pozorování jsou totiž samičky druhu Tropheus annectens na různých lokalitách při výběru partnera mnohem více krytičtější, než ostatní ryby rodu tropheus. Vybírají si pochopitelně jen ty nejsilnější a nejzdatnější samce, kteří dokážou ubránit své rozsáhlé teritorium proti ostatním vetřelcům. Díky této zdrženlivosti a vysokým nárokům na samce na jednotlivých lokalitách nikdy nedošlo ke vzniku výraznějších barevných mutací (variant), jako je tomu například u jiných zástupců tropheus.

Tření probíhá typickým způsobem na vhodných stanovištích v rámci samečkova teritoria. Takovým stanovištěm v nádrži mohou být např. ploché kameny.

Ryby nad třecím místem vykonávají krouživý pohyb, při kterém samička vypouští jikry, které v další otočce ihned sbírá do tlamky. Sameček při tomto krouživém pohybu vypouští sperma, které pak samička nasává. K oplození jiker tedy dochází až uvnitř samiččiny tlamky.

Po vytření se samička zdržuje v hejnu s ostatními rybami, případně, má-li k tomu podmínky, vyhledává klidnější části akvária, kde není napadána ostatními samci.

Doba inkubace jiker je závislá na teplotě a chemismu vody a bývá kolem 20 až 25 dnů.

Při vhodných podmínkách může jedna samice odnosit až 20 mláďat, obvykle je to však méně.

Další informační zdroje:

Literatura:

Kraut, M. Tlamovci v akváriu. http://aquabooks.cz/...

Internet:

http://www.tropheus.sk
http://trophs.com