Fundulopanchax nigerianus Clausen, 1963

Synonyma: Aphyosemion gardneri nigerianum ; Aphyosemion gardneri obuduense ; Aphyosemion nigerianum ; Aphyosemion nigerianum meridionale; Fundulopanchax gardneri nigerianus

Výskyt: Tito halančíci pocházejí ze západní Afriky, z oblasti Nigérie a Kamerunu. Nejčastějšími populacemi jsou ryby z regionů Jos Plateau, Innindere, Makurdi, Akure, P 82, Rayfield.

Velikost až 6 cm.

Obecný popis

Pravděpodobně nejběžněji chovaným "druhem" halančíků v našich nádržích je tzv. Aphyosemion gardneri. Pod tímto zastaralým označením se skrývá pětice taxonů rodu Fundulopanchax, a to gardneri, clauseni, nigerianus, mamfensis a lacustris. U těchto taxonů není příliš jasná situace ohledně jejich postavení, diskuze panuje ohledně jejich zařazení na druhy nebo poddruhy. Poslední dobou převládají názory na druhové osamostatnění zmíněných taxonů.

Předmětem této karty bude Fundulopanchax nigerianus. Jde pravděpodobně o nejatraktivnější z druhové skupiny gardneri, kdy samci vykazují modrozelenavé zbarvení s červenými skvrnami po těle a žlutými až oranžovými lemy nepárových ploutví. Samičky jsou naproti tomu červenohnědé s červenými skvrnami. Jak je u halančíků běžné, vykazují tedy značnou úroveň sexuálního dimorfismu (jsou menší a mají jinak formované ploutve a tlamku) i dichromatismu (jak je popsáno výše).

Nádrž: Tito halančíci se spokojí s menšími nádržemi, ačkoli optimální je pro něj akvárium alespoň o patnácti litrech.

Nádrž můžeme také libovolně vybavit, lze je chovat jak v nevybavené nádrži, nádržce s rašelinovým podkladem, nebo i osázeném akváriu.

Náročnost: Halančík nigerijský je nenáročným druhem a je proto vhodný i pro akvaristy, začínající s chovem halančíků.

Poznámky k chovu

Fundulopanchax nigerianus je mimořádně snadným druhem, co se týče chovu. Je třeba pečlivě vybírat skladbu chovaných ryb a to jak téhož druhu, tak i jiných halančíků či dokonce ostatních druhových skupin. Na rozdíl od většiny halančíků může být halančík nigerijský chován i ve společenské nádrži, samečkové mají ale potřebu vytyčovat si navzájem teritoria a dokonce by mohli utlačovat i jiné chovance. Je tedy vhodné je dát do společnosti rychle plovoucích nebo větších druhů.

Krmivo

V závislosti na původu našich chovanců musíme řešit otázku potravy. Seženeme-li si chovný materiál od zájmového chovatele, je možné, že rybky nejsou navyknuté na umělou stravu. Přijímají tak snad veškeré druhy živého a mraženého krmiva, které dokážou pozřít. Ovšem poměrně snadno je lze navyknout i na sušenou, lyofilizovanou či umělou potravu. Pro krmení granulemi lze doporučit kvalitnější granule s vysokým obsahem proteinů.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Halančík nigerijský patří mezi nejuzší skupinu halančíků, označovanou jako semiannuální druhy. Jikry těchto halančíků se přizpůsonbí vnějším podmínkám a fakultativně mohou vstoupit do třetí diapauzy. V praxi to znamená, že necháváme-li vyvíjet jikry ve vodě, jejich vývoj je shodný s vývojem jiker typických neannuálních druhů. Použijeme-li ovšem způsob chovu annuálních halančíků, kdy ryby necháme třít do rašeliny či kokosového substrátu, nebo jikry nakladené na rostliny přeneseme do substrátu, který částečně vysušíme a uskladníme, jikry se vyvinou a jsou-li připraveny se líhnout, aniž by byly ve vodě, vstoupí do diapauzy a čekají na vhodné podmínky k líhnutí. Jikry se ve vodě vyvíjejí 2-3 týdny, v rašelině uložené jikry se vyvíjejí pomaleji, až 6 týdnů. Vhodná doba pro zalití rašeliny se pozná podle plně vyvinuté duhovky embryí. Pokud jsme použili extraakvatický způsob inkubace jiker, stačí po dokončení jejich vývoje jikry zalít vodou v malé misce (použijeme vodu běžných hodnot, pH 6-7.5, na tvrdosti nezáleží, nedosahuje-li extrémních hodnot, teplota 20-24 st.) a během několika hodin se vykulí potěr. Ten je již krátce po narození schopen přijímat nauplie žábronožek solných a jeho další odchov je neproblematický.

Krátká poznámka k odchovu:

Moje poslední generace zmíněného druhu, populace Makurdi se chová velmi zlomyslně. V současné době chovám skupinku 3 mladých trií a několika juvenilních exemplářů v 60 litrové nádrži. Na jakoukoli změnu v akváriu, ať je to odkalování dna, nebo kontrola třecího substrátu reagují rybky náruživým třením. V praxi to funguje tak, že při vyzvednutí měchýřovky jávské, do které halančíky vytírám, vysbírám jikry, vrátím "jávský mech" zpět do nádrže a v průběhu 5 minut se halančíci velmi aktivně třou.

V této nádrži se projevuje jejich teritoriální chování, které nemusí být v menších nádržích zřejmé. Dominantní samec zaujme místo u nejlepšího třecího substrátu, od kterého odhání slabší soky. Ostatní samci mají většinou dostatek "rozumu", aby v případě, že uvidí dominantního samce rychle vyklidili pole. Rybky se také třou do nejrůznějších substrátů, od detritu přes rašelinové substráty po kořeny vodních rostlin a spleti vodních mechů. Preferovanými substráty jsou v případě mého chovu kořeny hnědovek a trsy jávského mechu.

Závěrem:

Halančík nigerijský, jak vyplývá z textu výše, je jedním z nejsnáze chovatelných druhů halančíků. Je nenáročný na kvalitu vody, na prostor v němž jej chováme a ani jeho odchov nemůže činit problémy akvaristovi s alespoň základními zkušenostmi s odchovem jikernatých ryb. Navíc se dožívá 2-3 let věku, což je nadstandartní doba v rámci této skupiny akvarijních ryb. Jeho barevnost a zajímavý způsob života mu zajistily stabilní místo mezi akvarijními chovanci.

Další informační zdroje:

Vítek, J. & Kadlec, J.: Halančíci (standartní kniha) — Biologie, chov, přehled druhů, http://aquabooks.cz/...

http://alfanita.se/