Taeniacara candidi Myers, 1935

Synonyma: Apistogramma weisei

Další česká a lidová označení: cichlidka Weisova

Výskyt: Tato krásná, i když u nás asi ne zcela běžná cichlidka pocházející z Brazílie v Jižní Americe, se vyskytuje nejen v povodí známé řeky Rio Negro, ale obývá několik dalších vodních toků.

Oproti dřívějším tvrzením se postupem času ukázalo, že tento druh má v přírodě daleko větší rozšíření a vyskytuje se nejen ve vodách tzv. černých, ale také ve vodách čirých. Doloženy jsou výskyty podél Amazonky od Santarému [1] až do Manaus. Známými lokalitami výskytu jsou říční systémy Rio Préto, Rio Cuieiras apod.

Taeniacara candidi se vyskytuje v černých vodách v povodí nejen již zmíněného Rio Negra [2], [3], ale obývá také řeky Rio Branco a Rio Arua. Černá voda v těchto tocích je dána obsahem velkého množství huminových látek a tříslovin ze zbytků tlejících rostlin, které byly zaplaveny v období dešťů. Tato voda je velmi kyselá, její pH se pohybuje v rozmezí 3.8 – 4.9, její vodivost je do 15 µs/cm [4]. V těchto vodách se také vyskytují všem velice dobře známé červené neonky Paracheirodon axelrodi.

Mezi řeky s čirou vodou, ze kterých je doložen výskyt tohoto druhu, patří Rio Tapajos a Rio Xingu. Tato voda mívá vodivost mezi 20-50 µs/cm, celková i uhličitanová tvrdost bývá kolem 1°dGH. pH u těchto vod může značně kolísat, od 4.5 – 7.8 [4].

Velikost až 7 cm.

Obecný popis

Taeniacara candidi se svou velikostí řadí do skupiny tzv. jihoamerických trpasličích cichlidek, kde můžeme pozorovat výrazný pohlavní dimorfismus. V praxi to znamená, že samečci těchto rybek jsou zpravidla větší a barevnější, kdežto samičky jsou menší a barvy nejsou tak výrazné.

Už na první pohled rybka upoutá svým tělem, které je zcela odlišné od většiny zástupců rodu Apistogramma, se kterým je blízce příbuzná. Ryby mají úzké, torpédovité tělo stříbrošedé barvy, přes které se od tlamky přes oko táhne výrazný černý pruh, který končí u ocasní ploutve. Duhovka oka je červená. Na těle se také vyskytují modré, červené a hnědé odstíny barev, zřejmě záleží na náladě rybek. U samců, jejichž ocas je kopinatý, je horní polovina ocasní ploutve červená až oranžová s modrými znaky, spodní polovina ocasu je modrá. Tento ocas zabírá zhruba jednu třetinu těla dospělého jedince. Hřbetní ploutev je namodralá s červeným lemem, stejně lemována je také ploutev ocasní. Břišní ploutve jsou modré, oranžově lemované. Taktéž ploutev řitní září modrou a oranžovou barvou. Konce všech ploutví samců se při správné péči a při imponování prodlužují, podobně jako to známe např. u bojovnic. Samice mají ocasní ploutev zakulacenou, se stejnými odstíny barev. Nejsou sice tak sytě vybarvené jako samci, ale o moc pozadu nezaostávají. Poznáme to hlavně při imponování a obraně revírů. Při tření se barva samic mění na žlutou s černým pruhem, tak jak to známe u většiny příslušníků rodu Apistogramma.

Problém se objevuje při potřebě ryby přelovit do jiné nádrže, kde náhle zjistíme, že je to pomalu nadlidský úkol. Zvláště v hodně zarostlých akváriích tzv. holandského typu. Ryby nás překvapí svou neobyčejnou rychlostí a dovedností proniknout sebemenší skulinkou. Ne nadarmo se v angličtině nazývají „torpédo trpaslík“ – Black Stripe Dwarf Cichlid.

Etymologie názvu:

Rod Taeniacara je monotypický, to znamená, že obsahuje pouze výše uvedený druh.

Rybka byla poprvé popsána G.S. Myersem v roce 1935 na základě odchytů ve Střední Amazonii. Název Taeniacara se skládá ze dvou slov. Taenia – proužek (odkazuje na postranní pás na boku rybky) a acara, což je domorodý název pro cichlidovité ryby. Jménem candidi byla rybka pojmenována na počest E. Candidus, která vzorky ryb k popisu dodala. Rok poté (1936), popisuje Ahl tutéž rybku jako Apistogramma weisei, ale z odchytů pocházejících z okolí Santarému.

Nádrž: Akvárium pro Taeniacara candidi, jehož velikost postačí i kolem 60 litrů vody, zařídíme jednoduše. Důležitější než výška akvária je plocha dna, aby si rybky mohly rozdělit své mini revíry. Zde se nám nabízí dvě možnosti, jak tyto ryby chovat. Buď to v párech, pak stačí nádrže o velikosti zhruba 20 litrů. Osobně používám možnost druhou, chovám je v jedno druhové nádrži v harémovém uspořádání jednoho samce a několika samiček. V mém chovu se nejlépe cítí v měkké a kyselé vodě.

Optimální podmínky jim zajistíme vodou následujícího složení: pH 5.5, bez dusičnanů, dGH do 10°, vhodný je přídavek rašelinového výluhu. Na dno dáme drobný štěrk o zrnitosti 1-3 mm, můžeme přidat pár dubových listů a k tomu několik olšových šišek, voda se nám pak krásně zbarví do hněda. V tomto prostředí se rybky cítí obzvláště skvěle.

Jelikož nepoužívám žádné osvětlení a akvárium je v nejvyšším patře stojanu až pod stropem, je problém s osázením rostlinami. Tím nechci nikoho od použití rostlin odradit. Sám používám kořeny porostlé kapradinou Microsorum pteropus, které se i přes absenci světla daří skvěle a dokonce se úspěšně množí. Taktéž je možno doporučit osázení některými druhy kryptokoryn (Cryptocoryne), anubiasy (Anubias), nebo jávským mechem (Vesicularia dubyana).

Samozřejmostí je účinná filtrace s pomalu proudící vodou a topné tělísko, které zajistí potřebnou teplotu vody, která by neměla určitě poklesnout pod 24°C.

Náročnost: Taeniacara candidi se určitě nehodí do nádrží začátečníků, dle mého názoru zůstanou dostupné jen úzkému okruhu jejich obdivovatelů, cichlidkářů. Vyžadují velmi specifické parametry vody a jako takové jsou považovány za výzvu pro zkušené chovatele. Ale jak se zmíním dále, nic není tak nepřekonatelné a složité jak vypadá.

Poznámky k chovu

Tyto nádherné, velmi atraktivní rybky, jsou mezi sebou docela agresivní. Samci se zastrašují napnutými ploutvemi a pouštějí na sebe ,,tlakovou vlnu“. Při tomto zastrašování stojí k sobě boky a náhlý pohyb vody vyvolávají specifickým esovitým vlněním těla v horizontální rovině.

V této souvislosti je potřeba zmínit se o jedné nepříjemné situaci. V momentě, kdy v nádrži používáme klasický molitanový filtr, který má po obvodu drážky, může nastat komplikace. Ta spočívá v tom, že poražené rybky prchající po vzájemných soubojích jsou schopny se ve snaze před vítězem bojů v těsnat do těch nejmenších škvír bez možnosti dostat se jakkoli zpět. Sám jsem takto přišel o několik chovných kusů.V tomto případě není nic jednoduššího než-li podložit filtr tak, aby kolem něj bylo z každé strany nejméně 1,5-2 cm prostoru.

Velmi agresivní jsou mezi sebou také samice. Rybky se zdržují převážně u dna a ve středu vodního sloupce. Jsou velmi citlivé na změnu chemismu vody. Z dostupných informací nesnášejí čerstvou vodu. A tady jsem zjistil něco, co mě docela překvapilo. Při výměně vody u mnou odchovaných mladých jsem ze začátku měnil vodu opatrně, nejlépe odstátou týden, stejného složení a teploty. Po čase jsem přešel na přímou výměnu vody bez odstátí z kohoutku. Tak to praktikuji dodnes, bez jediného úmrtí. Samozřejmě se tato zkušenost asi nedá zevšeobecnit, ale třeba by takto šlo během několika dalších generací vypěstovat odolnější kmen.

U některých akvaristů bylo v praxi vyzkoušeno (např. Roman Rak), že i výměna 10% objemu vody za vodu čerstvou, neodstátou může být pro některé jedince osudná. Je zřejmé, že závisí pravděpodobně ale na mnoha faktorech, které u tohoto nádherného druhu trpasličích cichlidek nejsou dosud známé, jako právě větší odolnost ryb, které jsou v nádržích pravidelně rozmnožovány. U některých chovatelů proto nemusí být ryby tak citlivé, jako v jiných případech.

Taeniacara candidi patří z hlediska výživy k masožravcům. Rybky mají malé tlamky, tomu musíme přizpůsobit i potravu. Základní krmení sestává z kvalitního živého planktonu jako jsou buchanky a perloočky, nějakou dobu si můžeme vystačit i s naupliemi žábronožky solné. Dále podáváme koretry, patentky, černé komáří larvy, jakož i malé roupice grindal. Občas krmím i nitěnkami, ale otázka přenosu různých infekcí je všem dobře známa. Nicméně se nimi rády nacpou až k prasknutí. Žádné náhradní, vločkové nebo granulované krmivo nebylo mými rybami nikdy pozřeno, ať jsem zkoušel cokoliv. Taktéž mražené krmivo je přijímáno s velkou nechutí, většinou když už není na výběr. Kvalitní krmení zajistí, že budeme mít v nádrži zdravé, vzrostlé a vybarvené jedince, schopné rozmnožování.

S těmito zmíněnými těžkostmi se setká každý, kdo si tyto klenoty bude chtít pořídit. Snad po přečtení předešlých řádků neodradím budoucí majitele těchto rybek. Jen jsem chtěl upozornit na případná úskalí chovu a předejít zbytečnému zklamání ze ztráty tohoto druhu.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Ryby se běžně vytírají v nádrži, ve které je normálně chováme. Jen musíme upravit vodu na požadovanou hodnotu, v mém případě na pH 5.5, cca 110µs, teplotu kolem 26-28 °C. Vyšší teplotu vody nedoporučuji, v mém chovu se neosvědčila. K dosažení potřebné vodivosti používám reverzní osmózu. Do vody přidáme rašelinový výluh, čímž se voda zbarví. Voda by měla mít barvu černého čaje. Používáme k tomu prostředky běžně dostupné v akvaristikách jako Torben, Torumin, můžeme si také pomoci horskou rašelinou, přidáme olšové šištičky.

Taeniacara candidi patří do tzv.skupiny samec-matka, kdy samec obhospodařuje svůj revír a postupně se vytírá se několika samicemi. Ryby se třou do tenkých škvír, v našem případě jim předkládáme tenké trubičky z PVC o průměru zhruba 1cm. Tření se odehrává většinou v odpoledních hodinách, někdy také v podvečer. Jiker bývá něco mezi 60 až 100 kusů, samice je lepí na strop jeskyně otočená bříškem vzhůru a samec je poté ihned oplodňuje. Jikry mají různou barvu, zřejmě záleží na použitém krmivu u chovných ryb. Nejčastější barva je od světle žluté přes oranžovou až do červenooranžové. Samice jikry chrání, čistí, ovívá a přivádí k nim tak čerstvou vodu.

Mladé se líhnou podle teploty vody za 48-72 hodin a visí přichycené v trubce, kde tráví zásoby ze žloutkového váčku. Po dalších 7 dnech přichází rozplavání a na chovatele čeká první nakrmení této drobotiny. Potěr od začátku hravě zdolává čerstvě vylíhnuté nauplie žábronožek, můžeme také samozřejmě použít drobné nauplie buchanek a vířníky. Po nakrmení žábronožkou má plůdek krásně oranžová bříška. Samice má v této době žlutou barvu s černým pruhem. Vznáší se nad potěrem a houpavým pohybem těla mu dává signály před blížícím se nebezpečím. Mladé rybky rostou docela rychle, prodejní velikosti 3-4 cm dosahují přibližně za 4 měsíce. V odchovech se objevuje větší procento samic, samců bývá mnohem méně.

Ještě jedna zajímavost. Z posledních mladých, které se vylíhly 13. března tohoto roku, už se spolu ve čtvrtek 2. června třely 2 samice. Žádný rozpoznatelný samec u nich totiž není. Po postupném sežrání jiker, které následovalo během dalších dvou dnů, jsem byl v šoku. Samice, jež hlídala jikry, které ji samozřejmě splesnivěly, protože nebyly oplodněny, začala opatrovat hejno perlooček, které jsem dal jako krmivo. Samice měla typickou žlutou barvu s černým pruhem. Znovu podotýkám, že rybky byly pouze necelé tři měsíce staré. Podobný příklad se uvádí při chovu akarky zelené (Nannacara anomala).

Na konec si dovolím poděkovat a pozdravit touto cestou Romana Raka, jakož to i Honzu Burzanovského, kteří mi poskytli první cenné rady o tomto drahokamu Jižní Ameriky prostřednictvím diskusního fóra Českého cichlid klubu. Děkuji.

Prodejní cena: 110 – 180 Kč/kus.

Další informační zdroje:

[1] Mayland, H. a Bork, D. (1997). South American Dwarf Cichlids. Hannover, Německo: Landbuch Verlag
[2]Linke, H. a Staeck, W. (1997). Amerikanische Cichliden I. Kleine Bunbarsche. Sechste Auflage. Melle, Německo: Tetra-Press.
[3]Römer, U. (2000). Cichlid Atlas, Volume 1. Dwarf Cichlids of South America. Melle, Německo: Mergus Verlag
[4] Bydžovský, V. (2003). Jihoamerické cichlidky. Akvárium živě 2(4).

http://www.apistogramma.co.uk/...
http://www.cichlid-forum.com/...
http://www.apisto.pl/... - velmi pěkné polské stránky rodu Apistogramma
http://ceskycichlidklub.eu/ ...
http://animal-world.com/ ...
http://seriouslyfish.com/ ...