Poecilia reticulata Peters, 1859

Správce: SoRex

Zobrazeno: 67245x

Synonyma: Acanthophacelus guppii; Acanthophacelus reticulatus; Girardinus guppii ; Girardinus reticulatus; Haridichthys reticulatus; Heterandria guppyi; Lebistes poecilioides; Lebistes reticulatus; Poecilia reticulate; Poecilia reticulatus; Poecilioides reticulatus

Další česká a lidová označení: gupka; paví očko

Výskyt: Přestože je živorodka duhová v současnosti rozšířena v řadě zemí subtropického a tropického pásma, skutečně divoké formy lze najít jen na místech původního výskytu – na venezuelském pobřeží a v ostrovních státech Barbados a Trinidad a Tobago. Neuvěřitelná barevná variabilita druhu vede k doměnkám, že i jinde v Jižní Americe žijí původní divoké formy (což nelze jednoznačně vyloučit), ale zřejmě se ve většině případů jedná o introdukci nebo o „zdivočelé“ akvarijní populace (což nelze jednoznačně dokázat).

Živorodka duhová je vitálním druhem s výbornou množivostí, značnou žravostí a přitom minimálními sklony ke kanibalismu, takže je schopna poměrně rychle ovládnout prakticky jakoukoliv lokalitu v tropech a subtropech. Těchto jejích vlastností se od 20. let minulého století využívá v malarických oblastech celého světa, kde byla ve velkém vysazována jako reducent komářích larev. Díky tomu ji můžeme najít prakticky v celém tropickém a subtropickém pásu.
Tuto roli později převzala Gambusia affinis, živorodka komáří, jejíž žravost a potravní specializace na komáří larvy je ještě výraznější a která na řadě míst původní vysazené P. reticulata vytlačila. Protože však živorodka komáří není barevně zajímavá, jsou do vod poblíž lidských obydlí stále vysazovány gupky. Například v jihovýchodní Asii, která je proslulá kultem drobných jezírek, vodojemů a květinových nádob s vodou, jsou gupky prakticky v každém malém vodním zdroji. Plní tak nejen funkci estetickou, ale zároveň omezují výskyt komárů u lidských obydlí.
Podle dlouhodobého výzkumu (Eli Agbayani 2007) je rozšířena v 68 zemích, z toho 15 evropských - najdeme ji ve všech státech středomoří, v Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, v termálních pramenech Slovenska a Velké Británie, ale i v teplých odpadních vodách některých elektráren v Německu a Česku.

Velikost až 7 cm.

Obecný popis

Oficiální historie nejznámější živorodky a zároveň nejznámější laboratorní a akvarijní rybky všech dob začíná v roce 1859. Jako první si jí všimli evropští akvaristé. Akvaristika byla na začátku minulého století (stejně jako dnes) poměrně významným odvětvím podnikání, takže tato barevně výrazná, nenáročná rybka byla od samého počátku komerčně velmi úspěšná. Snadný odchov, krátkověkost a barevná variabilita ji předurčuje jako ideální výzkumný objekt embryologů a genetiků. Její životaschopnost, přizpůsobivost a velká žravost byla využívána k likvidaci larev komárů v malarických oblastech dávno před tím, než byla tato schopnost objevena u živorodky komáří Gambusia affinis.
Přes všechny tyto vlastnosti musela živorodka duhová – paví očko na svoji vítěznou pouť po světových akváriích a laboratořích čekat od svého objevení ještě dalších 50 let.

V původním vědeckém popisu živorodky duhové byste nenašli ani zmínku o živorodosti. To proto, že autor popisu W. Peters o této významné vlastnosti nově popisovaného druhu nevěděl. Nevěděl o ní ani objevitel ryby, caracaský lékárník německého původu Julius Göllmer, který 14. května 1856 chytil v Rio Guayre 61 kusů, které zakonzervoval a odeslal (zvlášť samce a samice) do Zoologického muzea v Berlíně, se kterým jako amatérský přírodovědec spolupracoval. Wilhelm Carl Hartwig Peters potom popsal pouze samice, zatímco preparáty samců z neznámých důvodů opomněl. Vzhledem k barevné variabilitě druhu, nebyla tato venezuelská populace zdaleka jediná, která si zasloužila vlastní popis. Mezi lety 1859 až 1920 jich bylo 14, z nichž nejslavnější je popis Girardinus guppyi Günther 1866, který dal rybce lidové označení „gupka“, běžně používané na celém světě.

Gupka

Tento obecně známý název získala rybka vlastně neoprávněně. Vychází z Güntherova (Albert Charles Lewis Gotthilf) popisu trinidadské populace, kterou obdržel v roce 1866 z tamější misie. Amatérský přírodovědec Lechemere Guppy zaslal několik rybek obojího pohlaví do Londýna. Zde je Günther, který pravděpodobně nikdy neviděl Göllmerovy preparáty, pojmenoval na počest „objevitele“ jako Girardinus guppyi. Pod tímto jménem byli také později vedeni původní, Göllmerem zaslaní samci v berlínských sbírkách. Je zvláštní, že tamtéž umístěné samice byly stále označeny jako Poecilia reticulata.

O této trinidadské populaci mi dovolte ještě jeden doplňující odstavec. Oficiální verze historie živorodky duhové, mnohokrát citovaná a slepě přebíraná říká, že Dr. Robert John Lechemere Guppy byl duchovní zmíněné trinidadské misie. Skutečnost je ovšem jiná. Dr. Guppy pocházel z anglické židovské rodiny advokátů. Vystudoval geologii a konchologii (zabýval se studiem schránek měkkýšů). Na Trinidadu pracoval pro Správu kolonií jako hlavní školský inspektor. Sám byl sice bez vyznání, ale protože žil v silně katolické krajině, brával si pro zvýšení vážnosti na různá jednání kolárek a domorodci (i přátelé) mu po čase začali říkat „el Padre“.

Příchod do Evropy

Živorodka duhová se do Evropy dostala hned několikrát. První import živých jedinců provedl již v roce 1861 italský kněz Ermenegildo Arnaboldi di Tremezzo, který ze své misie v Barbadosu přivezl několik živých jedinců. Ryby se však nepodařilo rozmnožit a skončily ve sbírkách muzea v Turíně, kde je Filippo de Filippi, ještě týž rok popsal jako Lebistes poeciloides.
Z pohledu chovatelů provedl první úspěšný import Carl Siggelkow, který v první polovině prosince roku 1908 dovezl do Hamburku 25 kusů (z toho 3 samce – populace pocházela přímo z typové lokality, z Río Guayre). Tato skupinka se ještě téhož roku před Vánocemi rozmnožila (první vrh čítal 12 mláďat) a od této chvíle druh Poecilia reticulata neopustil evropské nádrže ani na okamžik. Siggelkow je ovšem tehdy dovezl pod názvem Girardinus guppyi, což vysvětluje, proč jsou rybky obecně známy jako „gupky“.
Po tomto prvním úspěšném importu ihned následovala řada dalších a to z různých oblastí pobřeží Venezuely, Guyany, Surinamu i blízkých ostrovů Barbados a Trinidad. Ryby byly dováženy pod různými názvy, odpovídajícími popisům místních populací. Již v roce 1910 však známý britský zoolog, chovatel a majitel tehdejšího největšího evropského veřejného sladkovodního akvária James A. M. Vipan, vyslovil na základě svých zkušeností s jejich chovem (studium bylo zaměřeno na omezení malárie v Austrálii) názor, že barbadoská Poecilia poeciloides, trinidadská Girardinus guppyi a venezuelská Poecilia reticulata, jsou jedním druhem. Tento názor potvrdil Charles Tate Regan už v roce 1913 ve své komplexní revizi rodů čeledi Poeciliidae, kde prokázal shodu londýnských, berlínských i turínských preparátů a potvrdil prioritu Petersova popisu Poecilia reticulata (ovšem s přeřazením do rodu Lebistes, ze kterého byla vrácena až revizí z roku 1963, kterou provedli Friedrich Rosen a Joseph Randle Bailey).
Pouhých 5 let evropského chovu pod názvem Girardinus guppyi udělalo z rybky už navždy „gupku“. V našich zemích jí zdatně konkuruje název paví očko, přestože oficiálním českým názvem je živorodka duhová.

Barevné a tvarové varianty

Důvodem tak velkého množství popisů je bezesporu značná barevná variabilita samců. Barvy a barevné vzory na bocích samců a tvary a délky jejich ploutví se liší nejenom mezi jednotlivými geografickými rasami, ale i mezi populacemi a dokonce i mezi jedinci v populaci. U přírodních populací je dobře patrný vztah mezi množstvím a velikostí barevných skvrn a životním prostředím – konkrétní lokalitou. A to v přímé úměře; čím silnější zakalení vody, tím vyšší barevnost. Díky tomu je zcela běžné rozčarování turistů, kteří na exotických destinacích pozorují a loví nezajímavě zbarvené živorodky duhové v udržovaných čistých potůčcích a lagunkách v areálech turistických středisek. V čistých průzračných vodách není pochopitelně vyvíjen tak silný přírodní tlak na sexuální atraktivitu samců, jako ve vodách kalných. Paradoxně jsou potom ty nejbarevnější populace nacházeny v nejšpinavějších stokách, ve kterých řadovým turistům jejich manželky nedovolí dělat ichtyologický průzkum.
Chov v zajetí ovšem umožnil nahradit přírodní výběr výběrem chovatelským a nebarevní samci byli z chovů cíleně odstraňováni.
A nejenom to! Později američtí ichtyologové (J. Farr a D. Reznick, 1982) zjistili, že domestikované, akvarijní populace gupek zbavené predačního tlaku, se vyvíjejí směrem k barevným a dlouhoploutvým formám i vlivem přirozené, geneticky dané preference, kterou samice poskytuje budoucímu otci svého potomstva. Jediné desetiletí chovu tak stačilo k tomu, aby se v roce 1919 ustálily chovné linie s jednoznačně tvarově odlišnými ocasními ploutvemi. Jednalo se o tvary „rýč“, „kruh“, „kopí“ a „horní mečík“, které se chovají dodnes.
Přestože byly živorodky duhové na vrcholu zájmu evropských chovatelů, ichtyologů i genetiků od 20. let minulého století, jejich první skutečně dlouhoploutvá forma vznikla v USA, a to až v 50. letech. V roce 1954 ji na výstavě v Hamburku prezentoval americký chovatel Paul Hähnel. Tím byla ovšem nastartována druhá vlna v Evropě již mírně upadajícího zájmu. Tito dlouhoploutví samci měli však ještě stále zbarvení divokých ryb.
Třetí vlna zájmu přišla na začátku 80. let minulého století, kdy se v Americe podařilo vyšlechtit celobarevné ryby, které byly skutečnou senzací. Tím se podařilo prolomit bariéru pevného genetického ukotvení barev, což vedlo k postupnému vyšlechtění obrovského množství barevných a tvarových typů.

Soutěže

Jakákoliv cílevědomá lidská činnost vede postupně k potřebě vzájemného poměřování a srovnávání výsledků. Stejně je tomu i u chovů živorodek duhových.
Pouhé dva roky po jejich úspěšném dovozu do Evropy uspořádal 22. listopadu 1910 první specializovanou výstavu Aquaklub Nymphea v Lipsku. Tato výstava ale ještě nebyla soutěžní. Měla za úkol předvést veřejnosti tři dosud známé varianty (populace) importované z Venezuely, Trinidadu a Barbadosu.
O osm let později, bezprostředně po konci války, byla v saském Beuthenu uspořádána první výstava, na které již byly ryby představeny roztříděné podle tvarů ocasních ploutví do čtyř kategorií (viz výše), ve kterých byly ryby navzájem posuzovány. Na této výstavě také vznikly první obrysy standardu, který o rok později doladila a vydala již zmíněná lipská Nymphea.
Pravděpodobně první oficiální výstava živorodek duhových, kde chovatelé hodnotili a srovnávali své ryby počtem, velikostí a rozložením skvrn, byla výstava v květnu 1935 v Praze. Zde byl doplněn stávající tvarový standard právě o zásady hodnocení barev.
Trvalo ovšem ještě půl století, než byl propracován a uveden v „život“ mezinárodně uznávaný standard. Na jeho tvorbě se významně podíleli i naši chovatelé (Norbert Dokoupil a Ivan Krouský). V té době se také začaly konat pravidelné evropské soutěže, zastřešované a koordinované společenstvím organizací sdruženým do IKGH (Internationales Kuratorium Guppy Hochzucht).
Podle zmiňovaného standardu může teoreticky existovat 1725 kombinací tvarů, základních a krycích barev a kreseb.

Genetická vsuvka

Samec vysílá svým vzhledem zprávu o svých kvalitách jako potenciální otec. V přírodě i v zajetí reaguje samice tak, jak byla geneticky naprogramována. Preferuje jedince s nejdelšími ploutvemi a největším podílem červené barvy.
Dlouhé ploutve jsou jasným ukazatelem úspěšnosti, protože ploutve rostou celý život a jejich délka tedy ukazuje na stáří samce. Čím delší má ploutve, tím déle byl schopen unikat predátorům a prokázal tím svůj dobrý tělesný stav a inteligenci.
Podobně je to s červenou barvou. Pouze silní a nestresovaní jedinci mají dostatečné tukové zásoby, na které jako jediné mohou být vázány karotenoidy. Takže intenzitou výsledné barvy samci vlastně deklarují svoji kondici.

V průběhu dlouhodobého chovu v zajetí se bohužel projevuje nejenom známá zásada výběru nejkvalitnějších jedinců jako případných otců. Byl prokázán i princip „handicapu“ (Astrid Kodricková-Brownová, 1986), podle kterého dělá zvíře reklamu svým schopnostem a přehání rysy, které by byly v přírodním výběru znevýhodněné (extrémní délka ploutví a výstřední barevnost). Zpráva, kterou jedinec vysílá, nevyjadřuje skutečné kvality, ale je nekorektně zkreslena – takový sameček nehraje podle pravidel akceptovaných samičkou a při nemožnosti přímého rozpoznání jeho skutečných kvalit vlastně znevýhodňuje, handicapuje, své potomstvo.

Z pohledu obchodníků jsou pochopitelně nejvíce ceněny barevné ryby a je tedy komerční potřeba produkovat větší počet samců, než nebarevných samic. To je ovšem velmi obtížné zadání. Živorodky duhové, stejně jako ostatní ovoviviparní živorodky, mají během embryogeneze labilní pohlavní základ, takže výsledné pohlaví je určeno nejenom geneticky, ale i působením vnějšího prostředí (teplota vody, pH a další chemické faktory). Navíc u většiny z nich není samčí heterogametie, tzn., že samci nejsou určeni pouze kombinací chromozómů XY, ale i XX a YY. Přitom pouze YY jsou výhradně samci. Díky této skutečnosti je podle Mendelových čtverců velmi nesnadné určit poměr pohlaví. Je ale fakt, že dlouhodobý smíšený chov různých populací vedl postupně k driftu, takže se poměry ustálily přibližně na 1XX:2XY:1YY a teoreticky tedy může být poměr pohlaví ve prospěch samců. Kdyby ovšem do hry nezasahovaly fyzikální a chemické parametry vody.

Podobné druhy

Přestože jsou živorodky duhové bezesporu nejrozšířenější a nejchovanější rybkou všech dob, kterou zná opravdu každý ichtyolog a akvarista, existují i dva druhy, které jsou jí velmi podobné.

V roce 1937 ulovil ve sladkých vodách na pobřeží Venezuely sběratel Franklyn F. Bond rybku, která se živorodce duhové velmi podobala, byla však výrazněji zbarvena. Importoval ji do USA, kde však brzy upadla v zapomnění. O její znovuobjevení se v r. 1975 zasloužil prof. John A. Endler, který ji nalezl v laguně Los Patos u venezuelského města Puerto La Cruz. Trvalo ještě 20 let, než se dostala do Evropy. Zde ale vzbudila skutečnou senzaci snadným chovem a intenzívním zbarvením. Po celém světě je známá jménem svého druhého objevitele jako Endlerova gupka, neboli „Endlerka“. Protože je svojí velikostí, tvarem, chováním a z části o zbarvením podobná divokým gupkám, se kterými se bez problémů kříží, byla až do roku 2005 považována za jejich geografickou rasu. Ve zmíněném roce však byla popsána jako nový druh, Poecilia wingei – živorodka Wingeova.

Druhý podobný druh je s živorodkou duhovou snadno zaměnitelný dokonce i pro odborníky. Je endemitem ostrova Trinidad a byl popsán přesně 150 let po Petersově popisu Poecilia reticulata. Autoři popisu jej nazvali Poecilia obscura, což jasně říká, že se jim mezi gupkami dlouho ukrýval (oficiální zdůvodnění názvu).

Z rozboru mtDNA vyplývá, že Poecilia obscura má geneticky blíž k živorodkám Wingeovým - „endlerkám“ (P. wingei), než živorodkám duhovým – „gupkám“ (P. reticulata).
Protože z Trinidadu pocházejí i paratypy P. reticulata, které zaslal již zmiňovaný Lechemere Guppy, a které popsal Günther (neznaje časnější Petersův popis) jako Girardinus guppyi, zaměřili se autoři i na porovnání těchto preparátů (pod kódovým označením ZMB 6081). Senzace se však nekonala, Güntherův popis zůstává i nadále neplatný. Škoda, mohli jsme mít „opravdovou“ gupku.

Nádrž: Živorodka duhová je často doporučována začátečníkům. S tím se dá souhlasit jen při splnění několika podmínek.

1. Dostatečně velká nádrž
Začátečník (ani jeho rodič!) nesmí podlehnout představě, že malé rybce stačí malá nádrž. V té se může velmi rychle zhoršit kvalita vody, což tento druh nesnáší a často reaguje hned úhynem. Na jeden dospělý pár je vhodné počítat minimálně s 15 litry vody.

2. Pravidelné odkalování a výměna vody
Živorodky obecně (duhové nevyjímaje), jsou velmi žravé, ale oproti jiným skupinám ryb mají poměrně špatné trávení. Tuto skutečnost musíte zohlednit ve frekvenci údržby akvária. V zaběhnutém akváriu je doporučeníhodná výměna alespoň 1/5 vody jednou týdně, kterou je vhodné spojit s odkalením dna. Pokud se interval z nějakých důvodů prodlouží, je rozumné úměrně tomu zvětšit objem měněné vody.

3. Kvalitní filtrace
Již zmíněnou vyšší produkci exkrementů z nedostatečně strávené potravy lze celkem úspěšně eliminovat dobře zavedenou filtrací. Mějme ale na paměti, že dobře fungující filtr musí mít odpovídající objem (velký) filtrační hmoty, takže většina laciných, malých a designově roztomilých filtrů je naprosto nevyhovujících. Pokud se rozhodnete pro fitr s vlastní filtrační hlavou, která vytváří silný proud, uvědomte si, že dospělí samci s dlouhými ocasy mají s plaváním v proudu značný problém; rychle se vysílí, nejsou schopni se dostatečně nakrmit a po čase spíše živoří. V takovém případě přitlumte výtok filtru a vytvořte rybám dostatečně členěné prostředí, ve kterém bude dostatek tišin, kde si mohou odpočnout.

4. Dno a osázení
V kontrolovaných chovech šlechtěných kmenů živorodek duhových se používají takřka bezvýhradně tzv. hygienické nádrže bez dna a bez rostlin. To je výhodné pro údržbu prostředí, ale pro běžné "domácí" použití jsou tyto sterilní nádrže nevzhledné.
Protože tyto rybky dno nijak neupravují (narozdíl třeba od cichlid), je možno použít libovolný materiál. Stejné je to s rostlinami. I k nim jsou naprosto lhostejné a záleží tedy pouze na vkusu a schopnostech akvaristy, jaké pro osázení akvária použije.
Rybky nepotřebují žádné úkryty - ty stejně nevyužívají - ale mláďata ocení husté osázení, ve kterém s větším úspěchem uniknou pozornosti dospělých ryb.

5. Voda
Pro úspěšný chov je důležité udržovat vyšší pH. V kyselém prostředí vitalita rybek klesá a jsou náchylnější k zaplísnění a bakteriálním onemocněním. Pokud víme, že voda, kterou máme k dispozici, má v akváriu tendenci klesat, je vhodné umístit do dna několik úlomků vápence. V tomto případě ovšem jednejte s rozmyslem a s ohledem na další druhy, které s živorodkami duhovými chováte.

Náročnost: V době prvních importů (1908) neměly živorodky duhové konkurenci – bezproblémový chov i odchov, libovolné krmení, nenáročnost na velikost nádrže, osázení, teplotu i chemismus vody. (Však také poměrně rychle klesala jejich cena; v srpnu 1911 byl pár prodáván za 80 haléřů a přesně o rok později za 40 haléřů. O dva roky později byla cena ještě o polovinu nižší.) Zmíněné vlastnosti mají samozřejmě i dnes, ale pouze divoká forma, která z chovů prakticky vymizela. Nemůže totiž svým vzhledem konkurovat jiným tropickým druhům, které na začátku minulého století byly, převážně z technických důvodů, nechovatelné. Šlechtěné formy živorodky duhové vládnou akvaristice dodnes. S divokou formou mají však společný pouze genom.

Měl jsem mnohokrát možnost pozorovat je v jejich přirozeném přírodním prostředí a mohu potvrdit vzpomínky starších akvaristů, hovořících o „tvrdé“ rybě, která „snese všechno“. Skutečnost dokonce často předčí očekávání. Vídal jsem na místech s prosluněnou křišťálově čistou vodou, ale také (a to častěji) na lokalitách, kde jsem se i po týdnech toulání divočinou (čemuž odpovídala úroveň hygieny) štítil ponořit do vody síťku, o rukou nemluvě! Kanalizační strouhy s komunálním odpadem, „zdobené“ chuchvalci saponátové pěny, prokládané výkaly obalenými v olejových skvrnách, jsou nejběžnějšími místy výskytu četných, dokonale prosperujících populací.
Jedinci z těchto lokalit jsou ale po importu, oproti očekávání, velmi citliví na převod do čisté vody akvária.

Poznámky k chovu

Teplota: 18 - 26 °C
pH: 6 - 8
Voda: sladkovodní; Sladká, šlechtěné kmeny lépe prospívají v mírně přisolené - kávová lžička na 10 l.

V rozporu s obecně šířenou informací o snadnosti až primitivnosti chovu živorodky duhové, je potřeba říci, že šlechtěné formy mají značné nároky na kvalitu vody a prostředí.
Statut jednoduché ryby získaly a dosud splňují pouze divoké formy.
V současnosti chované ryby, které jsou produktem mnoha generací šlechtění, jsou velmi háklivé na změnu chemismu vody a převod dospělých jedinců do úplně nového prostředí bývá problematický.
Často se tak v internetových diskusích objevují stesky na neseriózní prodejce, kteří nabízejí nemocné živorodky duhové, které často pár dní po zakoupení hynou. V tomto případě nejsou na vině prodejci, ale zákazníci, kteří vyžadují vzrostlé, plně vybarvené ryby. Ty ovšem, jak už bylo řečeno, obtížně snášejí přechod do vody s jiným složením. Převod mladých, nedospělých jedinců je výrazně úspěšnější. Ti ale ještě nejsou dostatečně vyvinuti a nejsou tedy komerčně zajímaví.

Plně vzrostlí samci šlechtěných forem, často trpí díky nadměrné délce ocasů tzv. bakteriálním rozpadem ploutví. Tomu lze předejít především dokonalou, až úzkostlivou hygienou v akváriu, výraznějším přisolením a pravidelnou výměnou vody. Ta je ostatně pro úspěšný chov zdravých jedinců zcela zásadní.

Samci živorodky duhové pohlavně dospívají přibližně po 60 dnech, plného vybarvení dosahují asi po 4 měsících (záleží na chovatelské formě) a plně vzrostlí jsou ve stáří přibližně 8 měsíců, kdy se také mezi nimi dělá poslední výběr pro nasazení do chovu.
Samice pohlavně dospívají po 40 dnech a plně vzrostlé jsou také po 8 měsících. Do chovu se ale běžně nasazují ve stáří nejméně 6 měsíců.
V běžných akvarijních podmínkách nic z toho samozřejmě sledovat nemusíme.

Na potravu jsou tyto ryby naprosto nenáročné, vyhovuje jim jakékoliv komerční krmení. Pro bohatší produkci mláďat je samozřejmě vhodné živé, nebo mražené krmení, rozhodně ale není podmínkou. Desítky generací přežily v dokonalé kondici i s jednostrannou nutričně chudou dietou.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Teplota: 18 - 26 °C
pH: 6 - 8
Voda: Sladká, šlechtěné kmeny lépe prospívají v mírně přisolené - kávová lžička na 10 l.

Rozhodně nikdy neurychlujte porod samice přelovením do čerstvé vody, nebo zvýšením teploty! Takto vyprovokovaný porod až příliš často vede k vrhu nedovyvinutých handicapovaných, nebo přímo neživotaschopných mláďat.

Gravidita samice je snadno detekovatelná podle zvětšující se skvrny březosti. Ta je nad řitním otvorem - za řitní ploutví a má tmavou, u albínů růžovou, barvu.
Podle objemu břicha se počáteční fáze gravidity na samičce moc spolehlivě nepozná. Tato fáze trvá přibližně polovinu doby vývoje zárodků. Teprve v závěru začne samička opravdu viditelně tloustnout.
Poslední fáze těsně před vrhem mladých má samice břicho bezprostředně za skřelemi vyduté a viditelně hranaté. Samice se také začíná stranit ostatních ryb v hejnu a občas provádí jakoby křečovité "urovnávací" pohyby.
Přestože samice sama nemívá těsně po vrhu kanibalské sklony, je vzhledem k ostatním rybám v akváriu vhodné ji před vrhem separovat do interní porodničky (v prodeji je řada typů a všechny plní svoji funkci dobře), nebo přímo do porodní nádržky. Správný okamžik je 1-2 dny před vrhem, aby si samice na prostředí zvykla a nebyla stresována dlouhým pobytem v malém prostoru. Vystižení správného okamžiku může být pro začátečníka poněkud obtížné, ale po několika porodech většinou získá tolik zkušeností, že rozeznat ten správný moment nebude žádný problém.

Délka gravidity (vývoje zárodků) kolísá v závislosti na teplotě od 17 do 26 dnů. Divoké populace mívají přibližně 20 mláďat, plně vzrostlé samice šlechtěných kmenů i přes 60.
Samice nemusí vrhnout vždy všechna mláďata najednou, mívají i tzv. rozložený porod na 2-3 etapy, kdy mezi prvním a posledním může uběhnout i několik dnů (podle literatury až 10).

Samice jsou schopny v urogenitálních cestách uchovávat spermie do zásoby, takže mohou rodit životaschopná mláďata i několik měsíců (podle neověřených zpráv až 12, podle ověřených minimálně 8) po té, co jsou separovány od samce.

Rozložený porod a uložení spermií jsou dokonalou adaptací na přežití druhu v dočasně nepříznivých podmínkách.
Na druhou stranu; uložení spermií je důvod, proč mají akvaristé v domácích chovech barevně nejednotné potomstvo - samice mohly být oplozeny jakýmkoliv samcem se kterým přišly do styku kdykoliv během transportu, nebo v prodejních nádržích.


Mláďata přijímají vcelku ochotně jakoukoliv komerčně vyráběnou potravu pro živorodky. Nejlépe však nastartují růst při krmení živou potravou odpovídající velikosti, ideálně líhnutou artemií.
Cezené buchanky, vzhledem k jejich rychlému růstu a dravosti, začátečníkům nelze doporučit.

Další informační zdroje:

Ukaž na Fishbase

http://www.guppies.com/
http://www.ifga.org/...
http://www.aqua-fish.net/...
http://www.guppyhobby.com/
http://en.wikipedia.org/...
http://www.fancyguppy.info/
http://www.guppyusa.com/
http://guppy.webzdarma.cz/