Carcharhinus melanopterus Quoy &Gaimard, 1824

Další česká a lidová označení: žralok černoploutvý

Výskyt: Tohoto žraloka najdeme v rozsáhlé subtropické oblasti mezi 41° severní a 25° jižní šířky, mezi 19° až 119° západní délky (viz obrázek). Vyskytuje se jak v korálových útesech, tak i ve volném moři v hloubce 20 až 75 m. Vplouvá do pobřežních vod o hloubce několika mála desítek centimetrů. Migroval přes Suezský průplav a můžeme se s ním setkat i ve východní části Středozemního moře. Jeho výskyt byl zaznamenán v brakických mangrovníkových i sladkých vodách. Žije ve vodách s teplotním rozpětím 20-27° C.

Velikost až 200 cm.

Obecný popis

Nejdelší zadokumentovaný exemplář měřil 200 cm a vážil 13,6 kg. Průměrní jedinci dosahují délky kolem 160 cm. Své jméno získal podle černých konečků ploutví a i podle toho, že se vyskytuje v mělkých útesových vodách. Nikdy jej nenajdeme na otevřeném, hlubokém moři. Platí, že první hřbetní ploutev a spodní lalok ocasní ploutve má vždy černé konečky. Ostatní ploutve mohou být na koncích a na odtokových hranách také černé. Při plavání na mělčinách hřbetní ploutev s černou špičkou trčí zlověstně z vody. Loví ve svém revíru několika kilometrů čtverečních.

Žije samotářsky nebo v malých skupinách. Je to aktivní, velmi zdatný plavec. Živí se rybami, ale i korýši, hlavonožci a korýši. Loví zejména kostnaté ryby – bodloky, pyskouny, ostence, ploskozubce nebo parmice. Jeho oběťmi se stávají i rejnoci-trnuchy, olíhně, chobotnice a v některých oblastech jsou jeho oblíbenou pochoutkou mořští hadi. Na lov se vydává zpravidla až po setmění, je aktivním denním i nočním plavcem. Loví často ve smečkách, kdy v omezeném prostoru korálů vyhání ven spící ryby.

Jeho agresivita stoupá, je-li vyprovokován. Byly zaznamenány případy útoků na rybáře lovící ryby harpunou i na osoby, brodící se na mělčinách. Tento žralok útočí na lidské nohy ponořené do vody, protože si je plete s rybami („útok z důvodu chybné identifikace oběti“). Domorodci na Marshallových ostrovech se proto přes mělké vody nebrodí, ale zásadně plavou. Při útoku se doporučuje potopení. Ponořené tělo svou velikostí tohoto žraloka zastrašuje! Může způsobit vážná zranění ale vzhledem ke své velikosti ve srovnání s jinými žraloky není až tak nebezpečný. Není považován za nebezpečný druh žraloka pro potápěče. Je přesto evidován jako nebezpečný druh. Jeho přirozenými nepřáteli jsou v mládí velcí kanicové nebo jiné druhy větších žraloků. Není lehké se k tomuto žraloku přiblížit zblízka, rychle se od potápěče odvrací a uniká.

Žralok černocípý útesový je jeden z několika mála druhů žraloků, jež dokáží svým tělem plně vyskočit nad vodní hladinu. To mu umožňuje se rozhlédnout po okolí. Toto chování je nazýváno „spy-hopping“ („špionážní skákání“).

Je loven pro maso, které je sušeno, nakládáno do soli, uzeno nebo mraženo. Ploutve jsou ceněny pro výrobu žraločí polévky. Zejména z tohoto důvodu se počet jedinců ve volné přírodě snižuje a proto je tento žralok uvádíván v červené knize ohrožených druhů v kategorii LR (Low Risk/Near Threatened), tj. není evidován jako druh na pokraji vyhubení ale v kategorii blízké tomuto stavu.

V angličtině jej nalezneme pod názvem Blacktip reef shark.

Nádrž: Tento žralok je často chován ve veřejných akváriích. Podle dostupných pramenů by dospělí jedinec měl být v umělých podmínkách chován v nádrži o minimální velikosti 100 000 litrů. Mladí jedinci jsou chováni v podstatně menších nádržích (Hynek Dařbujan ve své knize „Průvodce mořskou faunou a florou“ uvádí minimální velikost 3000 litrů – v podobné nádrži je chován např. v nádrži kavárny Galerie Butovice v Praze) zpravidla hexagonálního tvaru, kde nepřetržitě krouží dokola. Obvykle se do středu nádrže umisťuje centrální skála, kolem které vytrvale krouží. Časem je nutné je však přelovit do podstatně rozměrnějších nádrží s dostatkem volného prostoru k plavání. Střední intenzita osvětlení a proudění vody.

Náročnost: Nejčastěji dovážený žralok. Všichni žraloci při převozech jsou nesmírně stresováni. Žraloci, chovaní v umělých podmínkách, patří do rukou odborníků. V nádrži požírá větší ryby, možné jej chovat s menšími korálovými rybkami. Při dodržení určitých podmínek chovu s nechá říci, že je odolným chovancem velkých akvárií. Nedoporučuje se jej chovat ale ve společnosti s většími druhy žraloků ve společné nádrži. I když není nikterak zraněn, při krmení ustupuje větším exemplářům, nepřijímá potravu, strádá hladem a hyne na vysílení. Krmíme jej zpravidla jen 2-3 týdně, v žádném případě nepřekrmovat!

Poznámky k chovu

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Samci dosahují pohlavní zralosti ve velikosti 91 cm, samice ve velikosti 96 cm. Je živorodý, rodí 2 až 4 (častěji) mláďata o velikosti 46 až 52 cm. Doba březosti samice je 8-9 měsíců. Existují záznamy, že kopuluje na mělčině v poloze břicho na břicho. Byly zaznamenány případy rozmnožení v umělých podmínkách.

Další informační zdroje:

Hynek Dařbujan. Průvodce mořskou faunou a flórou, Studio Press, 2001, 324 str., ISBN 80-902316-0-8
David Alderton. Akvarijní a jezírkové ryby. Knižní klub, 2006, 400 str., ISBN 80-242-1633-7
Helmut Debelius. Rudé moře. Průvodce korálovými útesy. Rajzl Publishing, 2003, 323 str., ISBN 80-903171-3-8
Ralf M. Hennemann. Světoví žraloci a rejnoci. Hamburg, 2001. Nakladatelství IKAN, 304 str. Český překlad Zdeněk Blažek, Jiří Loos. ISBN neuvedeno.

http://en.wikipedia.org/...
http://cs.wikipedia.org/...
http://www.shark.ch/...
http://www.biolib.cz/...
ftp://ftp.fao.org/...
http://en.wikipedia.org/...
http://www.amonline.net.au/...
http://www.wetwebmedia.com/...
http://www.aquaticcommunity.com/...