Lepisosteus oculatus Winchell, 1864

Synonyma: Lepisosteus productus

Výskyt: Typický druh Severní Ameriky. Žije obecně v oblasti velkých severoamerických jezer: oblast okolí Michiganského jezera, jezera Erie, Hurónské jezero, Ontario, jezero Chautauqua (stát New York). Nalezneme i v okolí řeky Mississippi od severní Minnesoty až po Alabamu a západní Floridu. Obývá i brakické vody.

Preferuje klidné, teplé, stojaté jezerní vody a říční toky – ramena řek, zátoky, nebo i mokřiny. Kostlín skvrnitý miluje křišťalově čisté vody s velmi bohatou vodní vegetací.

V severních oblastech preferuje čisté, bohatě rostlinstvem zarostlé vody ledovcového původu. V jižních oblastech naopak bohatě zarostlé vody bažinatého charakteru.

Nejlepším časem pro pozorování kostlína skvrnitého v přírodě je jaro, léto a časné podzimní dny, během kterých je minimum srážek, s nízkým stavem a průtokem řek, kdy je voda nejméně zakalená. Kostlín skvrnitý je nejvíce aktivní v ranních hodinách, kdy loví.

Velikost až 112 cm.

Obecný popis

Kostlín skvrnitý patří k primitivním, fosilním rybám, které žily původně např. i v Evropě, ale zde již vyhynuly. Kostlíni existují již od nejmladšího období prvohor – permu. Nyní je kostlín skvrnitý endemitním druhem žijícím jen v Severní Americe. Kostlína skvrnitého poznáme podle štíhlého, válcovitého a dlouhého těla s dlouhou, zašpičatělou tlamou plnou ostrých zubů a specifickými skvrnami na těle. Kostlíni mají velmi silné, zkostnatělé, odolné šupiny se silným leskem, takže tělo je pevné, jakoby pancéřované, a tudíž málo ohebné. Pevnost těla a vysoká odolnost proti nedostatku kyslíku umožňují kostlínům přežít velmi tvrdé podmínky, které jsou nepřijatelné pro jiné druhy ryb.

Hřbetní a řitní ploutve jsou umístěny oproti sobě blízko ocasní ploutve. Tělo je ze shora tmavě olivově zelené, ze spoda bělavé až žlutavé. Směrem od hřbetu dolů je pokryto výraznými tmavými skvrnami.

Kostlín skvrnitý dorůstá délky až 112 cm, průměrně ale méně. Největší zadokumentovaná váha je 4.44 kg, věk až 18 let. Příbuzný druh, Atroctosteus spatula – kostlín obrovský, dorůstá délky až 3 m a je lidově v Americe označován jako aligátoří ryba.

Stejně jako jiní kostlíni, i kostlín skvrnitý je velmi tolerantní k nízkému obsahu kyslíku ve vodě, takže mu nevadí ani velmi teplé vody. Nedostatku kyslíku se přizpůsobuje svým neobvyklým, ale pro něj typickým chováním: leží těsně pod hladinou a opakovaně otvírá, zavírá svou tlamu a tím "dýchá" atmosferický kyslík, který ve vodě chybí. Ve skutečnosti vzduchem plní svůj rybí měchýř. Měchýř je velmi hustě protkán sítí krevních vlásečnic a cévek, kde dochází k obohacení krve kyslíkem. Kostlíni tak velice napodobují klasické plicní dýchání suchozemských tvorů.

Kostlín skvrnitý je nemilosrdný, nenasytný predátor, který působí svou dravostí rybářům obrovské škody. Ve svých přirozených lokalitách je již dlouhodobě historicky regulován.

Převážnou většinu dne kostlín skvrnitý líně odpočívá pod vodní hladinou, pomalu pluje, vyhřívá se. Svou kořist loví zákeřným způsobem. Dokáži ji dlouho nenápadně sledovat, aby v okamžiku, kdy je v dostatečně malé vzdálenosti, z boku k oběti prudce zaútočil a kolmo ji sevřel do své ostré tlamy. Teprve až se oběť přestane pro ni ve vyčerpávajícím boji zmítat, kostlín ji na chvilku pustí ze smrtelného sevření, aby ji v zápětí po hlavě pozřel.

Špatné životní podmínky negativně ohrožují tento druh, takže v některých původních regionech již zcela vymizel. Zanášení říčních koryt bahnem, následné bagrování s cílem zlepšit průplavnost vodních kanálů či vylepšování přístavů ničí vodní vegetaci a následně přirozený biotop této ryby. K zachování dalších populací je nutná klidná, křišťálově čistá voda s hustým porostem vodních rostlin.

Maso kostlínů je jedlé, někdy dodávané na trh. Jikry jsou ale jedovaté, a proto kostlíní maso se obecně netěší velké kulinářské popularitě.

Latinský název čeledi Lepisosteidae vychází ze dvou řeských slov: Lepis – šupina a osteon – kost, tzn. ryba s kostěnými šupinami. V české literatuře se můžeme setkat se skutečností, že kostlíni jsou též nazýváni jehlicemi rohozobími. Příbuzné druhy této čeledi jsou označovány rodovým jménem Atractosteus - od základu řeckého slova atractos – šíp. V angličtině se nejčastěji setkáme s označením kostlínů termíny "gar", gar fish nebo garpike. Anglický slovní základ pojmenování vychází ze staré angličtiny, kde slůvko "gar" znamenalo kopí.

Nádrž: Doporučuje se nádrž o objemu 2-3 000 litrů, ve kterých chováme 2-3 dospělé jedince. Silné osázení nízko rostoucími vodními rostlinami, aby velké ryby měly dostatek volného prostoru pro plavání pod vodní hladinou. Vhodné jsou např. kryptkoryny, nízké echinodory. Doporučují se i stinná místa v nádrži, kde se chované exempláře rádi schovávají.

Poznámky k chovu

Kostlín skvrnitý je poměrně častou rybou veřejných akvárií, kde je chován podobně jako jeseteři a veslonoši pro svou patřičnost k primitivním rybám, žijících na naší planetě po milióny let. Vyžadují velké nádrže o objemu tisíců litrů. Až na tuto skutečnost jsou jinak pro chov nenároční. Snášejí vysoké teplotní rozdíly a díky jejich způsobu chování pod hladinou není možné volit nádrž s krycími skly nízko nad vodní hladinou.

S krmením nebývají problémy. Krmíme malými rybkami, masem, červy, žížaly, krevetami, mraženým krmivem. Živé ryby nejsou ale bezpodmínečně nutné, protože hrozí nebezpečí zavlečení nemocí nebo různých parazitů. Velice rádi přijímají maso lososa nebo makrely, ale nesmíme zapomínat, že toto maso rychle kalí akvarijní vodu. Po čase si kostlíni zvyknou i na granulovaná umělá krmiva. Lze je chovat společně i s podobně velkými rybami, zejména cichlidami nebo velkými krunýřovci. Kostlíni jsou při chovu v zajetí agresivní a nebezpeční jen pro menší ryby.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Samice bývá větší než samec. Ve své domovině se tato ryba tře v brzkých jarních nebo letních měsících v mělkých vodách. Potěr se vykulí po týdnu a visí na vodních rostlinách. Růst je velmi rychlý v prvním roce života a mladí kostlíni dorůstají délky kolem 35 cm. Samci pohlavně dospívají po 2-3 letech, samice až za 3-4 roky. Mladé rybky se nejprve živí drobnými korýši, ale velice rychle přecházejí na svou přirozenou potravu – jiné ryby.

Další informační zdroje:

http://en.wikipedia.org/...
http://animaldiversity.ummz.umich.edu/...
http://www.aquaticcommunity.com/...
http://www.animalloverworld.com/...
http://www.saltwaterfreshwateraquarium.com/...
http://aquaticpredators.com/...
http://atlas.drpez.org/...
http://www.dnr.state.mi.us/...
http://www.naturephoto-online.com/...
http://web4.msue.msu.edu/...