A zase ty Cookies

Používáme na této webové stránce svoje i partnerská soubory cookies. Bez těchto malých textových informací naše stránky nemohou správně fungovat. Klíknutím na OK nám dáte svůj souhlas k jejich ukládání. Odmítnout některá je můžete v nastavení.

OK
Cookies nastavení

Informace ukládaná do cookies vás zpravidla neidentifikují jako jednotlivce, ale celkově mohou pomoci přizpůsobovat prostředí blíže vašim potřebám.

Respektujeme vaše právo na soukromí, a proto se můžete rozhodnout, že některé soubory cookie nebudete akceptovat.

Nezapomínejte ale na to, že zablokováním některých souborů cookie můžete negativně ovlivnit, jak stránka funguje!

Povolit vše

Nejste přihlášen(a). Chcete-li využívat všechny možnosti, přihlaste se.

Toxotes jaculatrix Pallas, 1767

střikoun lapavý

Kmen: Chordata
Podkmen: Vertebrata
Třída: Actinopterygii
Řád: Perciformes
Čeleď: Toxotidae
Rod: Toxotes
Ukaž v katalogu »

Správce: Crayfish
Zobrazeno: 28410x; Aktualizace: 26.6.2008

Synonyma: Sciaena jaculatrix; Toxotes jaculator

Výskyt: Domovem této ryby jsou primárně brakické vody Asie a Indonésie: od jižní Indie směrem k Filipínám a jižně až k Indonésii, Singapur, Vanuatu, Šalamounovy ostrovy, Papua Nová Gunea a severní Austrálie, Oceánie. Ryba obývá mangrovníkové močálovité porosty, kde je dostatek hmyzu, ale vplouvá i do ústí řek. Najdeme ji i v moři blízko pobřežních útesů s bohatou vegetací. Dokáže žít v brakické, sladké i mořské vodě. Rybu nalezneme v menších skupinách.

Velikost až 30 cm.

Obecný popis

Překlad z latinského slova "Toxotes", stejně tak anglického pojmenování Archer fish pro tuto svým způsobem zajímavou rybu, znamená lučišník. Čeleď Toxotidae má celkem 7 druhů (T. jaculatrix, Pallas, 1767; T. blythii, Boulanger, 1892; T. chatareus – Hamilton, 1822; T. kimberleyensis, Allen, 2004; T. lorenzi, Weber, 1910, T. microlepis, Günther, 1860; T. oligolepis, Bleeker, 1876), které mají neobvyklý způsob obstarávání potravy – loví hmyz jeho sestřelováním pomocí vodního proudu vypuštěného ze speciálně k tomu uzpůsobené tlamy.

Střikouni, na rozdíl od jiných druhů ryb nečekají, až náletový hmyz dopadne na vodní hladinu. Dospělí jedinci dokáží proudem vody vystřelit do vzdálenosti 200-300 cm nad vodní hladinou, přičemž vzdálenost, kde stoprocentně zasahují hmyz prvním výstřelem je kolem 100-150 cm. Vystříknutí proudu vody vzniká pohybem jazyka proti úzké drážce v horním patru úst střikouna. K velmi přesné střelbě jim pomáhají velké oči, které jsou přizpůsobeny optickému lomu světla procházejícího vodní hladinou. K oběti připlouvají střikouni kolmo ze spodu vodní hladiny, vystrkují tlamku z vody, takže vzdálenost k cíli ji minimální a zároveň i lom světla dosahuje svých minimálních hodnot.

Pokud ryba nezasáhne svou oběť první ranou, stříká dál. Dospělí jedinci jsou ale velmi trénovaní, takže oběť zasahují zpravidla napoprvé. Mladé rybky se tomuto umění postupně učí a aby byly úspěšné, v mládí loví v malých smečkách, kdy se všechny ryby zároveň snaží proudem vody sestřelit svou budoucí potravu. Tím se pravděpodobnost zásahu zvyšuje. Již mladé rybky o velikosti pouhých 2-3 cm dokáží cíleně vrhnout proud vody do vzdálenosti 10-20 cm!

Jméno stříkoun dostala rybka podle cíleného způsobu srážení hmyzu proudem vody, jak bylo popsáno výše. Mějme ale však na paměti, že stříkoun lapavý ale přednostně loví hmyz, který je nízko nad hladinou, skokem z vody a uchvácením kořisti do tlamy!

Nádrž: Ideální nádrží pro střikouny je paludárium, kde nad vodní plochou bohatě rostou tropické rostliny, ve kterých se může přirozeně pohybovat hmyz, kterým krmíme. Takto vytvoříme ideální podmínky pro chov této rybky. Není třeba žádné velké hloubky vodního sloupce, protože stříkoun se pohybuje především v horních vrstvách nádrže, aby mohl pozorovat prostor nad vodní hladinou a lovit. Nezapomínejme, že ryba vyskakuje za hmyzem z vody, takže pokud ji chováme jen v klasické nádrži, musí být přikryta krycími skly. Stříkoun se dokáže vymrštit z vody i do výšky 30 cm. Při chovu této rybky bychom měli upřednostňovat co největší plochu vodní nádrže před její hloubkou. Doporučovaný ideální objem vody na 1 dospělou ryby je 100 l vody.

Biotopem je mangrovníková oblast, s rostlinami snášejícími brakickou vodu. V nádrži by měla být stinná místa jako úkryt (ideálně pod listy rostlin pěstovaných v paludáriu, kde zároveň může usedat hmyz) a taktéž dostatek volného prostoru pro volné plavání. Ideální je, aby rostliny pěstované v paludáriu svými kořeny zasahovaly do nádrže, vytvářely hustou kořenovou spleť. Toto pak vytváří typický biotop a ideální podmínky pro přirozený chov.

Poznámky k chovu

Teplota: 25 - 30 °C
pH: 7 - 8
dGH: 12 - 18 °N
Voda: brakická

T. jaculatrix chováme v brakické vodě. Ta obsahuje 0,5 až 30 g soli na litr vody (někdy označováno jako 0,5 -30 ppt, nebo znaménkem promile) v závislosti na stupni promíchání sladké a mořské vody. U velkých řek ústících do moře je salinita nižší než u malých sladkovodních přítoků v mangrovníkové oblasti blízko mořského pobřeží. Hodnotou salinity 30 ppt je obvykle označována již mořská voda. Její salinita se udává v rozmezí 30-50 ppt.

Dospělé ryby lze chovat i ve sladké vodě, ale jejich vyššího věku dosáhneme pouze ve vodě brakické. Doporučovaná salinita vody je v dostupné literatuře uváděna hodnotou 10 ppt, i když se často setkáváme s přijatelným rozhraním mezi 5-20 ppt. Stříkoun lapavý je náročný na čistou vodu, takže nádrž by měla mít dostatečně výkonnou filtraci.

Stříkoun lapavý je teplomilný druh, ideální teplota je 28 st. C a i výše. Při nižších teplotách ztrácí chuť k jídlu. Pozornost věnujme i výměně vody. Častá výměna většího objemu vody střikounu lapavému nesvědčí. Necítí-li se dobře, zbarvení nabývá tmavých odstínů a doporučuje se do vody přidat kuchyňskou sůl.

Stříkoun je všežravý, upřednostňuje hmyz (mouchy, kobylky mouční červi, komáři, pavouci atd.), ale lze jej přivyknout i na umělá krmiva, která sbírá pouze z hladiny. Přijímá i rostlinnou stravu. Střikouny můžeme naučit krmit i pomocí pinzety. Zpozorují-li svou kořist, budou na ni stříkat proudem vody.

Je-li nádrž dostatečně prostorná, snáší se i s menšímu druhy. Nelze však obecně vyloučit i nesnášenlivost k menším rybám, včetně vlastního druhu.

Stříkoun lapavý je vhodný pro každého chovatele, který mu dokáže vytvořit odpovídající životní podmínky. Za toto se mu odvděčí velmi zajímavým, jedinečným chováním.


Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Není zatím znám vizuální rozdíl pohlaví stříkouna lapavého. Chceme-li, aby došlo k výtěru, musíme chovat více ryb v jedné nádrže. Existuje jen několik dostupných zmínek, že se ryby v zajetí vytřely. V literatuře najdeme i zmínku, že mladé i dospělé ryby žijí v brakické vodě, ale dospělé ryby se třou v mělké mořské vodě korálových útesů. Tření probíhá pod vodní hladinou a je z něj vyprodukováno kolem 20 000 -150 000 plovoucích jiker. Aby potěr přežil, je nutné jikry nebo všechny ryby z nádrže přenést jinam. Potěr se z jiker vykulí po 12 hodinách. Krmíme drobným živým nebo umělým krmivem, které plave na hladině. Mladé rybky mají iridescentní (zářivě jasnou) žlutou skvrnu, která jim pravděpodobně v přírodě umožňuje se v mládí držet společně ve velkém hejnu v kalných vodách. S rostoucím věkem tato skvrna mizí. Pohlavní dospělosti Toxotes jaculatrix dosahuje ve věku 1-2 let.


Další informační zdroje:

Ukaž na Fishbase

http://de.wikipedia.org/...
http://en.wikipedia.org/...
http://mangrove.nus.edu.sg/...
http://animaldiversity.ummz.umich.edu/...
http://www.aquariacentral.com/...
http://www.aquahobby.com/...
http://badmanstropicalfish.com/...
http://www.naturia.per.sg/...
http://www.austmus.gov.au/...
http://www.univie.ac.at/...
http://en.wikipedia.org/...

David Alderton. Akvarijní a jezírkové ryby. Knižní klub, 2006, 400 str., ISBN 80-242-1633-7, strana 185
Stanislav Frank. Sladkovodní akvaristika, Ottovo nakladatelství, divize Cesty, 2000, Bratislava, 247 stran, ISBN 80-7181-218-8, str. 126



 

AKVARISTA.cz - vše o akvaristice, vše pro akvaristy. ISSN 1801-0504

Copyright © 1999 - 2024 Pavel Mžourek, příp. jiní uvedení autoři.

Převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování obsahu je bez písemného souhlasu autorů zakázáno.