Monodactylus argenteus Linnaeus, 1758

Synonyma: Chaetodon argenteus; Monodachtylus argenteus; Monodactylus argentues; Psettus argenteus; Psettus rhombeus; Scomber rhombeus

Výskyt: Západní Indo-Pacifik, Rudé moře a východní pobřeží Afriky. Od ní až k Samoa, Yaeyamas, jih Nové Kaledonie a Austrálie. Hejnový druh, který v dospělosti najdeme v čistých vodách. Vyskytuje se rovněž v přílivové deltě řeky Mekong. Okatce stříbrného nalezneme při ústí řek do oceánů a moří, v mangrovníkových porostech, v pobřežních korálových pásmech. Vplouvá i do do pomalu tekoucích řek vnitrozemí.

Velikost až 27 cm.

Obecný popis

Kosočtverečným tvarem těla připomíná skaláru. Okatec má stříbřitě vybarvené tělo, se dvěma černými. obloukovitými svislými pruhy v první třetině těla. Oko je poměrně velké. Hřbetní a řitní ploutve jsou u mladých ryb žluté, s věkem od špiček ploutví přecházejí do černé barvy. Dospělá ryba je celá zářivě stříbrná s tmavými konečky ploutví, svislé černé pruhy mladých rybek postupem blednou.

V angličtině ryby najdeme pod názvy Silver Moony, Moonfish, Mono argentus, Mono, Finger Fish (takto je označována zejména v Austrálii), Malayan Angel apod. Latinský název Monodactylus označuje „jeden prst“. Hřbetní i břišní ploutev totiž připomínají vztyčený prst.

Mladé rybky se ukrývají v kořenech mangrovů a preferují brakickou vodu, dospělci žijí ve vodách s vyšší salinitou. Toto musíme mít na zřeteli i při chovu v umělých podmínkách. Vyšší koncentrace mořských solí podporují lepší zdravotní stav i vybarvení dospělých jedinců.

Při dobrých podmínkách se dožívají se až 10 let.

Nádrž: Vzhledem k velikosti a výšce ryby bychom měli používat nádrže, podobné jako pro chov skalárů. Minimální objem nádrže různé prameny uvádějí v rozsahu mezi 300 -500 litry vody pro dospělé jedince.

Chceme-li napodobit přírodní podmínky, dno nádrže vybavíme světlým korálovým (aragonitovým) pískem. Vybíráme – li rostliny, musíme brát ohled na druhy, snášející sůl a větší tvrdost, alkalitu vody. Vallisnérie velmi dobře prosperují v brakické vodě. Drobnolisté rostliny okatci ničí. Tuholisté rostliny musí být v nádrží dobře zakořeněné.

Nádrž doplňujeme kořeny a skalami, které vytvářejí úkryty. Jelikož se jedná o relativně velké ryby, je nutné zajistit účinnou filtraci. Okatci milují čistou, dobře prokysličenou proudící vodu, dostatek prostoru pro plavání. Nezapomínejme, že se jedná o velmi živou, temperamentní rybu. Pokud chceme k ní do nádrže dávat další druhy, musíme tento faktor zohlednit. Okatci se dobře cítí v nepřeplněné nádrži. V těsném prostoru, s většími rybami jsou plaší, nesmělí až bázliví, vystrašení. Naopak malé rybky se mohou stát jejich kořistí.

Poznámky k chovu

Okatci jsou velmi dobří, energičtí plavci. V mládí jsou mírumilovní, s postupujícím věkem jsou více teritoriální a agresivnější.

Okatci jsou nenasytní jedlící, přijímají jakoukoliv umělou potravu, včetně řas a zeleniny (špenát, hrášek, salát, zbytky rostlin apod.). Jsou to všežravci, přijímající i živou masitou stravu – korýše, drobné žížaly, nítěnky, komáří larvy atd. Krmíme je vločkovým krmivem, mraženým i sušeným. Rádi okusují měkolisté rostliny. Ve své domovině se ryby živí detritem, drobným zoobenktonem a zooplanktonem. Loví dokonce i hmyz plovoucí na hladině.

Velmi mladé rybky lze krátkodobě chovat ve sladké vodě, s postupujícím věkem musíme zabezpečit přechod na brakickou, následně mořskou vodu. U ryb chovaných ve sladké vodě je nutné udržet silně alkalickou vodu – pH = 8 a vyšší, aby prosperovaly! U mladých rybek se hustota vody, odrážející její salinitu, doporučuje držet na hodnotě 1.008, u dospělých jedinců pak 1.023-1.024.

Doporučuje se tyto rybky chovat v hejnu minimálně 5-6 kusů. Větší počet chovaných exemplářů pomáhá snížit i vnitrodruhovou rivalitu. Agresivita některých jedinců je tak rozprostřena mezi vícero ryb. V menším počtu ryby obvykle dobře neprospívají.

V nádrži obývá celý vodní prostor.

Obdobně jako u skalár mají okatci po onemocnění velmi dobrou schopnost regenerace ploutví a šupin. Při nemoci nebo špatné vodě okatci ztmavnou.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Ve své domovině se okatci při tření pohybují proti proudu řek směrem do vnitrozemí, kde je sladká voda. Jedná se o jikernaté ryby. Zde potěr vyrůstá a dále pak směřuje přes zónu mangovníků s brakickými vodami do otevřeného oceánu. Potěr se ukrývá a dospívá v hustých mangrovníkových porostech. Rozdíl mezi pohlavími není znám, stejně tak jejich další třecí návyky. V umělých podmínkách nebyly dosud prokazatelně rozmoženi. Z některých pramenů lze vyčíst, že potěr je velmi drobounký a přijímá mikroskopickou stravu. Zbarvení mláďat je tmavé.

Další informační zdroje:

Literatura:

Ewald Lieske and Robert F. Myers: Coral reef guide, Red Sea. HarperCollinsPublishers Ltd., London, 2004, ISBN 978-0-00-774173-1
Hynek Dařbujan. Průvodce mořskou faunou a flórou, Studio Press, 2001, 324 str., ISBN 80-902316-0-8
David Alderton. Akvarijní a jezírkové ryby. Knižní klub, 2006, 400 str., ISBN 80-242-1633-7
Helmut Debelius. Rudé moře. Průvodce korálovými útesy. Rajzl Publishing, 2003, 323 str., ISBN 80-903171-3-8
Dick Mills. Akvarijní mořské ryby. Nakladatelství Slovart, 2004, 117 str., ISBN 80-7209-570-6

http://en.wikipedia.org/...
http://www.fishandtips.com/...
http://diszhal.info/...
http://www.aboutfishonline.com/...
http://animal-world.com/...