Rod Andinoacara byl ustanovený na základě studie (viz. poznámka) českých vědců – Musilové, Říčana a Nováka (dříve sběrný rod "Aequidens") a aktuálně zahrnuje šest platných druhů Andinoacara biseriatus, A. coeruleopunctatus, A. latifrons, A. pulcher, A. rivulatus, A. sapayensis a A. stalsbergi a potencionálně další doposud nepopsané druhy (A. sp. "Maracaibo", A. cf. pulcher. "Venezuela", A. cf. pulcher. "Rio Chirgua" and A. sp. "Orinoco").

Posledně popsaný druh Andinoacara stalsbergi pochází z řek a jezer v západní částí peruánských And (oblast mezi Río Chira na severu a Río Pisco na jihu). Od A. rivulatus se liší výrazným bílým lemem hřbetní a ocasní ploutve a síťovinovým vzorem na obou stranách těla (světlé šupiny jsou ohraničeny tmavým okrajem). Standardní délka holotypu byla 103 mm (paratypy mezi 25-113 mm) – samec dorůstá až k 200 mm celkové délky.

Dostupná data ukazují, že A. stalsbergi se vyskytuje ve velmi alkalických a tvrdých vodách a dokonce toleruje i brakické vody. Hodnoty z míst odchytu jsou např. v Río Chira v Pueblo Mallares - teplota vody 22.5 °C, teplota vzduchu 27 °C, pH 8.2, celková tvrdost 31 °dH, přechodná tvrdost 15 °dH, el. vodivost 1850 mikroS/cm. Laguna San Ramon okolo 40 km na jih od Piura – teplota vody 28.2 °C, pH 9.0, celková tvrdost 26 °dH, přechodná tvrdost 5 °dH, el. vodivost 1700 mikroS/cm (spolu s rybami Tilapia sp. (Cichlidae) a Bryconamericus peruanus (Characidae)). Laguna de Vegueta – příbřežní oblast brakického jezera pokryta vegetací Hydrocotyle bonariensis a Bacopa monnieri; hodnoty vody - pH 7.7; el. vodivost 4280 mikroS/cm; celková a přechodná tvrdost 6.7 °dH (spolu s rybami Bryconamericus peruanus, Lebiasina bimaculata (Characidae), Poecilia reticulata (Poeciliidae) a Dorminator latifrons (Eleotridae) – lze předpokládat, že živorodky a characidy tvoří důležitý zdroj potravy (LÜLING, 1973).

Pohlavní dimorfismus není patrný v délce ploutví či intenzitě barevného vzoru, nicméně je zde poměrně zřetelný rozdíl ve velikosti mezi samicí a samcem (v prospěch samce), kterému se navíc tvoří čelní tukový hrbol. Dle pozorování chování v akváriích, ryby tvoří monogamní páry, které se střídají v péči o potomstvo (nicméně v péči o jikry a larvy je aktivnější samice, zatímco samec brání teritorium). Jikry jsou kladeny na vodorovný podklad a při teplotě okolo 27 °C se líhnou za dva dny a za dalších sedm dnů se potěr rozplave. Rodiče potomky dlouhodobě intenzivně chrání.

Druhové jméno bylo zvoleno na počest Alfa Stalsberga (Tjodalyng, Norsko), který odchytil holotyp a dlouhodobě se zasloužil o propagaci cichlid jako takových.

Do Evropy byl tento druh importován pod jménem A. sp. Silbersaum, v Americe je znám jako "Silbersaum Green Terror".

Publikováno zde:
Musilová, Z., Schindler, I. & Staeck, W. (2009): Description of Andinoacara stalsbergi sp. n. (Teleostei: Cichlidae: Cichlasomatini) from Pacific coastal rivers in Peru, and annotations on the phylogeny of the genus. Vertebrate Zoology, 59 (2): 131–141.
http://www.vertebrate-zoology.de/...


Poznámka:
Musilová, Z., Říčan, O. & Novák, J. (2009): Phylogeny of the Neotropical cichlid fish tribe Cichlasomatini (Teleostei: Cichlidae) based on morphological and molecular data, with the description of a new genus. Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research, 47 (3): 234-247