Tření, co může končit smrtí

K samotnému tření. Výběr místa závisí zejména na volbě samice a není spojeno s žádnou bližší přípravou terénu. Dle mých pozorování je i volba povrchu poměrně variabilní - od spodních částí trubek filtru až po písčité dno nádrže. Při dvoření se samec převádí zejména boky a oblastí žaberních víček. Typické jsou též trhavé pohyby hlavy spolu s otevřenou tlamou nebo horní částí tlamy zřetelně směřující přes dolní.

Zatímco zbarvení samic se většinou nemění, u samců se objevuje černé zabarvení v žaberní oblasti a na okrajích břišních a análních ploutví. Námluvy obvykle trvají dvě až čtyři hodiny a ve chvíli, kdy jsou viditelné urogenitální papily, startuje samotné tření. Po několika "cvičných" pokusech, které jsou pro mnoho cichlid typické, se samice přiblíží k třecímu místu a vypouští jikry. Z počátku většinou jednu až dvě a postupně se dostává až na šest jiker během jedné otáčky.

Po každé takové otáčce se samice vrací a bere jikry do tlamky. Po několika kolech se samec staví kolmo k její tlamce a vypouští mlíčí, čímž se jikry oplodňují. Jak tření pokračuje, začíná být na samici patrné zvětšení ústní dutiny plnící se jikrami. Neustálý pohyb čelistí může též navozovat dojem jakoby jikry "přežvykovala".

Na rozdíl od cichlid, třoucích se volně na substrát, má Geophagus steindachneri snůšky celkem malé. První tření mladých samic dosahuje množství 12-15 jedinců a toto číslo postupně stoupá až k 45-60 u dospělých kusů. Tření trvá přibližně 60 minut, poté samice ztrácí o samce zájem. V několika případech samec krátce po prvním tření přenesl svou pozornost na další samici. Je-li tedy více připravených partnerek, samec je schopný se postupně vytřít se všemi. Po skončení tření by měl být samec z nádrže odebrán, aby se zabránilo stresu či zranění "nosících" samic.

Ačkoliv několik "nosících" samic může být umístěno ve stejné nádrži, často vůči sobě bývají mírně agresivní, což se projevuje zejména tím, že vůči sobě najíždí a hlavou lehce vráží do boků. Není to chování nijak nebezpečné a pro "nosící" samici slouží zejména k získání dostatečného prostoru či soukromí ve chvílích, kdy se připravuje k vypouštění potěru.

V případech, kdy je umístěna s jinými samicemi nebo druhy ryb, které by mohla považovat za hrozbu pro potěr, samice vypuštění rozplavaného potěru odkládá. Abychom tedy mohli sledovat ničím nerušené rodičovské chování a dočkali se i hojného odchovu, doporučuji "nosící" samici izolovat. Z mé zkušenosti samice snášejí přelovení do dvou dnů od vytření bez nějakého dopadu na množství potěru. Při teplotě 28°C je inkubační doba dvanáct dnů a vypuštění potěru může dále urychlit i zahájení opětovného krmení samice, protože po vlastní dobu inkubace krmivo nepřijímají.

Dětství a puberta

Rozplavaný potěr přijímá bez problémů nauplie žábronožky solné nebo i drcené vločky - kvalita krmení se samozřejmě odrazí i na rychlosti růstu. Samice, které se ukazují být skvělými rodiči, nabízí potomstvu tlamku k úkrytu až po dobu tří týdnů v závislosti na tempu růstu. Jak je potěr větší, samice časem nezvládá pojmout celé hejno a ti větší z nich zůstávají venku a jsou postupně zaháněni mimo její teritorium.

Ve věku okolo tří týdnů po vypuštění se u ryb začíná projevovat klasické "přesívací" chování a drobotina může začít být zvykána na jiné krmivo jako třeba nasekané patentky, dospělé žábronožky nebo vločky. Při dostatečné stravě a častých částečných výměnách vody, potěr dorůstá v osmi týdnech po vypuštění délky 2,5 cm a po dvanácti týdnech 4,5 cm.

Pohlavní rozdíly začínají být patrné ve věku čtrnácti týdnů, kdy jsou většinou mladé kusy dávány do prodeje. Pohlavně aktivními se stávají po dvacátém týdnu, ale je pravidlem, že několik prvních pokusů o tření je obvykle neúspěšných.

Přestože Geophagus steindachneri není z dostupných perleťovek tou nejpestřejší, jeho fascinující chování a relativní jednoduchost odchovu z něj činí zajímavého chovance jakékoliv nádrže s jihoamerickými cichlidami. Výzvou pro pokročilejší akvaristy by mohlo být získání a odchov méně známých druhů této skupiny jako Geophagus pellegrini a Geophagus crassilabrus (více informací o nich viz. další strana).