Z pohledu generování tepla můžeme zářivková svítidla rozdělit do dvou základních kategorií:

1) Kompaktní světelné rampy (výrobce ATMAN, Arcadia, Geisemann apod.), ve kterých jsou zabudovány jak zářivkové trubice, tak předřadné jednotky. Výhodou tohoto řešení je kompaktnost a estetičnost, v závislosti na konkrétních podmínkách i lehká manipulovatelnost.

Kompaktní světelnou rampu stačí položit jen na horní lepené příčné výztuhy akvária (nikdy bychom neměli pokládat žádný elektrický spotřebič jen na horní krycí sklo, které může teplem, únavou nebo mechanickým poškozením prasknout), případně uchytit bočními nástavci ke stěnám nádrže ve výšce kolem 10-20 cm. Dobře konstrukčně řešené světelné rampy lze otáčet okolo podélné osy a tím si vytvořit dostatečný prostor pro manipulaci v akváriu.

2) Komplety, kdy zářivkové trubice jsou konstrukčně odděleny od předřadných jednotek. Předřadné jednotky, jak se dočteme dále, jsou rovněž nezanedbatelným tepelným zdrojem. Výhodou tohoto konstrukčního řešení je možnost předřadné jednotky umístit mimo prostor horního krytu nádrže (obvykle za akvarijní stojan či skříň) a tím odstranit kritický tepelný zdroj mimo horní, uzavřený kryt nádrže.

Výrobci uvádějí nutnost umisťovat předřadné jednotky ve vodorovné poloze z důvodu efektivního odvodu tepla větší kontaktní plochou (předřadné jednotky mají tvar protáhlého kvádru, kde délka je několika násobek výšky či šířky). Neměly by tedy svisle viset na přívodním kabelu v prostoru za nádrží či stojanem. Na tuto skutečnost je třeba myslet již při celkovém návrhu nádrže či stojanu. Je účelné předřadnou jednotku umisťovat mimo uzavřený horní kryt nádrže a tím eliminovat zdroj tepla.

Strávil jsem skoro 14 dní brouzdáním po internetu a hledáním tepelných charakteristik různých světelných zdrojů, používaných v akvaristice, studiem komerční technické dokumentace, která je (nebo má být) zákazníkovi běžně dostupná. I zjistil jsem, že ani ti nejrenomovanější výrobci světelných zdrojů (Philips, Osram, Narva, apod.) tepelné charakteristiky neuvádějí.

Ještě větší překvapení bylo, že u zahraničních firem, které se specializují právě na osvětlovací zdroje pro akvaristiku, nejsou na internetu dostupné nejenom charakteristiky, podle kterých bychom mohli usuzovat o množství ztrátového tepla, ale dokonce ani ty nejelementárnější charakteristiky, jako jsou světelný tok (lumen, lm) nebo světelná účinnost (lm/W), jež jsou standardně k dispozici u sortimentu zářivek pro běžné interiérové osvětlení. Tyto poslední údaje lze na webu najít nebo si je spočítat z uváděného světelného toku a příkonu světelného zdroje.

Nezbylo než kontaktovat konkrétní zodpovědné osoby výrobců, jejich zastoupení v České republice. Mé překvapení gradovalo. Potvrdili mi, že údaje o vyzařovaném, ztrátovém teple nemají vůbec k dispozici a nejsou pro prodejní síť dostupné, snad jedině v zahraničí přímo u výrobců. Každý produkt (např. zářivka) je jiný, a je prý velmi těžké zprůměrovat vše, co je na trhu dostupné.

Po dlouhém úsilí, na základě empirických zkušeností a znalostí jednotlivých techniků a specialistů, lze získané údaje shrnout do základního přehledu (viz tabulka Tab.2 níže), který může být výchozím zdrojem pro další úvahy typu "o kolik nám zářivka ohřeje vodu v nádrži, je-li v uzavřeném krytu, bez dostatečné ventilace".

Množství ztrátového tepla světelného zdroje

Podívejme se tedy na to, jak jednotlivé typy běžně používaných světelných zdrojů generují ztrátové teplo a jak mohou ohřát vodu v nádrži. Pro jednoduchost vezměme příklad světelného zdroje, jež má na vstupu např. příkon 100 W (tedy teoreticky trubice, žárovka či lampa s označením 100 W).

Na první pohled je zřejmé, že nejméně vhodným světelným zdrojem pro osvětlení nádrže je žárovka, která ztrácí 90% elektrického příkonu na teplo – odsud i její název – žárovka – žár. Žárovka je ekonomicky nejdražší na provoz, proto se pro osvětlení nádrží více méně již nepoužívají

Naopak nejlépe na tom je zářivka T5 s elektronickým předřadníkem s 50% tepelnými ztrátami a největší světelnou účinností. HQI lampa na tom není nikterak dobře, neboť oproti žárovce vyzařuje přibližně jen o 25% méně tepla, tedy tepelné ztráty budou v našem případě 67,5% (90 x 0,75). Její předností je vyšší světelná účinnost, takže lépe prosvítí hlubší nádrže svým bodovým světlem a bývá jediným řešením u velkých veřejných nádrží, neboť její příkon může být v řádech stovek až tisíců wattů a je to často jediný způsob, jak velké nádrže vůbec uměle osvětlit.

Druhou část článku můžete očekávat již brzy!