A zase ty Cookies

Používáme na této webové stránce svoje i partnerská soubory cookies. Bez těchto malých textových informací naše stránky nemohou správně fungovat. Klíknutím na OK nám dáte svůj souhlas k jejich ukládání. Odmítnout některá je můžete v nastavení.

OK
Cookies nastavení

Informace ukládaná do cookies vás zpravidla neidentifikují jako jednotlivce, ale celkově mohou pomoci přizpůsobovat prostředí blíže vašim potřebám.

Respektujeme vaše právo na soukromí, a proto se můžete rozhodnout, že některé soubory cookie nebudete akceptovat.

Nezapomínejte ale na to, že zablokováním některých souborů cookie můžete negativně ovlivnit, jak stránka funguje!

Povolit vše

Nejste přihlášen(a). Chcete-li využívat všechny možnosti, přihlaste se.

A A A A

Jihoamerické trpasličí cichlidky podle Merguse II.

Autor článku: Jan Burzanovský · 21.6.2007 · Sledovanost: 22745x · Vytisknuto: 2548x
Hodnocení: 5.33/6 (10x) · Odměněn: není

Na straně 338 pak začíná kapitola věnovaná konvenčním i moderním metodám určování ryb s aplikací na rod Apistogramma. Je zde psáno nejen o metodách určování podle meristických znaků, ale i o využívání dekódování DNA s nákresy DNA šroubovic, následované tabulkami rozřazování apistogram do skupin podle výše zmíněných kritérií. Stránkou 352 pak začíná kratší kapitola o ekologii, končící na straně 369.

Strana 370 otevírá opět jakýsi pomyslný ústřední blok věnovaný již konkrétním druhům a speciím apistogramm. Tento blok začíná úvodem nazvaným příslovečně jako Předběžné poznámky k rodu Apistogramma (čtyři strany) a na stránce 378 začíná velice podrobný výčet známých druhů a lokálních forem s uvedením míst výskytu rodu Apistogramma, na kterém s Römerem spolupracoval Mike Wise. Tento seznam končí na straně 390.

Samotný blok o jednotlivých druzích začíná na straně 392 druhem A. acrensis (STAECK, 2003). Autor koncipoval tuto část s velkým nadhledem. A to takovým způsobem, že stať perfektně navazuje na stejnou kapitolu prvního dílu a velice dobře ji doplňuje.

I tato kapitola je rozdělena do podkapitol. Na první pohled by si mohl čtenář říci, co oproti informacím k většině validních druhů uvedeným v prvnímu dílu se zde dá ještě dodávat? Při pozornějším pohledu na první stránky této části zjišťujeme, že na rozdíl od lexikonárně zpracovaných informací z dílu prvního je tato část povýšena o kompletní originální vědecké popisy všech druhů a jako třešnička na dortu této nové informační invaze jsou zde poprvé zveřejněny i popisy čtyřech zbrusu nových druhů! (A. huascar sp.n. U.RÖMER, PETER PRETOR & INGO HAHN; A. pantalone sp.n. U.RÖMER, ERIKA RÖMER, DAVID P.SOARES & I.HAHN; A. rositae sp.n. U.RÖMER, E.RÖMER & I.HAHN; A. wapisana sp.n. U.RÖMER, I.HAHN & ANTHONY CONRAD, - vše v. r. 2006)


Na stránce 764 začíná stejným způsobem, jako je tomu u předešlé kapitoly, podaná stať zabývající se nepopsanými speciemi, a ta končí na straně 1147. Poté následují opět nové informace o dalších rodech a druzích ostatních trpasličích jihoamerických cichlidek, u nichž došlo za ta léta k nějakým změnám, či u kterých byly objeveny nějaké novinky.

Tato část tedy pojednává již jen o nových poznatcích u rodů Biotoecus, Cleithacara (pro zajímavost Cleithacara maroni (STEINDACHNER, 1881) /syn: Acara m.; Aequidens m./ byla začleněna mezi trpasličí cichlidky – rod Cleithacara ustanovili to tak v roce 1989 KULLANDER a NIJSSEN – pozn. aut.), Dicrossus, Ivanacara, Mikrogeophagus a Nannacara.

A pomalu se blížíme do finále. Stranou 1210 začíná opět masivní výčet bibliografie, úžasné na něm kupříkladu je, že doktor Römer nevynechal jedinou informaci, byť se mu i nepodařilo zjistit jejího konkrétního autora – tak zde tedy najdeme i několik odkazů nadepsaných "Anonymous" (autor neznámý). Biografie končí na stránce 1288 se závěrečnou poznámkou autora, že tato byla uzavřena v březnu 2006.

Na stranách 1290 – 1297 nalezneme rozsáhlou tabulku genetické analýzy rodu Apistogramma – každý druh v hodnocení 51 taxonů. Na strany 1298 - 1305 Römer vložil přehledný slovník jednotlivých odborných a vědeckých výrazů a pojmů a konečně strany 1306 – 1318 pojímají klasický rejstřík platný pro oba dva díly. U každého hesla tohoto rejstříku je značka, ve kterém dílu je tato položka zmíněna.

Na úplném závěru je opět jedna stránka se stručným autorovým životopisem. Zde je oproti prvnímu dílu změn minimum. No, a jakpak by také ne, když za těch cca devět let se "jenom" plazil a prodíral džunglemi Jižní Ameriky, užíval si radovánek diskusí s přáteli o cichlidách, přelétával mezi Güterslohem (Německo), Jižní Amerikou a farmou Davida Soarese (USA) v Oregonu a poflakoval se u počítače, na kterém psal a u kterého studoval materiály k další více než třináctisetstránkové bichličce...

Končím odstavcem, který by měl představovat něco mezi epilogem a vyžadovaným hodnocením našeho pana šéfredaktora. On totiž tvrdí, že nikdy nic není tak dokonalého, aby se na tom nedalo najít něco negativního (on spíše tvrdí, že součástí hodnocení každé publikace by mělo být i zjednodušené shrnutí potenciálních plusů a minusů – pozn. red.:).

Tak tedy, pominu-li pro českého zájemce poměrně vysokou cenu za oba dva díly (dohromady se může pohybovat někde mezi 2500 - 3000 Kč), jedna věc mi při tom všem skutečně "opět" chyběla. Alespoň stručný výčet barevných forem, který je alespoň částečně vyveden nejen v základním Aqualogu, ale i jeho nedávno Glasserem vydané příloze. Že by na nás po dalších necelých deseti letech čekal třetí díl?

I když jsem dvojku zatím spíš jen prolistoval a nějaké poznámky na toto téma jsem si nevšiml, nemohu takovou snahu doktora Römera do budoucna vůbec vyloučit. Kromě chybějících barevných forem by mohlo konec konců ještě dojít i na další v budoucnu nově objevené a popsané druhy a specie a zařazení množství v současnosti známých nepopsaných specií.

Druhý díl představuje bezesporu novou dimenzi knih o akvaristice! Uwe Römer stvořil něco, co tu zatím nikdy – alespoň v tomto oboru - nebylo. Již v úvodních odstavcích jsem se zmínil o tom, že nastavil laťku velice vysoko. No on ji nastavil tak, že ji kdy těžko kdokoliv jiný dokáže vůbec dosáhnout. Pořídí-li si dnes vážný zájemce o tuto skupinu vrubozubcovitých oba dva díly, nepotřebuje k tomuto tématu již nic dalšího – to není pění zbytečných superlativů, ale konstatování holých faktů.

Všechny další knížky či atlasy, které o jihoamerických trpasličích cichlidkách kdy vyšly jsou ve srovnání s Römerovými knihami jen bláboly dětiček předškolního věku doprovázené většinou velmi kvalitními fotkami, nic víc. Oba dva díly mají dohromady 2632 stran, více než 2700 fotografií, téměř tisícovku kreseb a několik stovek černobílých i barevných map, tabulek a grafů.

Příbuzné články:

ČLÁNEK: Jihoamerické trpasličí cichlidky podle Merguse
ČLÁNEK: Knížky od Potápky
ČLÁNEK: Obecné atlasy sladkovodních ryb
ČLÁNEK: Obrnění sumci u Merguse
Ohodnoťte článek:
Pouze pro registrované uživatele.  

Názory

Přehled všech aktuálních názorů ke všem článkům »
Vložení názoru
Vkládat názory mohou pouze registrovaní uživatelé stránek.
Pátek 13.7.2007
langosh

to Bertak
Nicméně doporučuji začít prvním dílem...;-)
Roman:)


Pátek 13.7.2007
Bertak

Zajímavá diskuse. Apistogrammy mě zajimají a tuhle knížku si budu muset koupit. Jsem rád ža tahle recenze vyšla, že vím co shánět. Chytrostí a dobrých rad neni nikdy dost a tahle knížka mi přijde skvělá.
Robert


Pátek 22.6.2007
langosh

to Hammen
Ono nejde jen o to, že jedna a ta samá ryba má potom dvě různá jména, ale jsou tu zaměňovány i druhy ryb. Původně jsem to napsal trochu zkráceně, protože se mi to nechtělo rozepisovat, ale budiž.

O rybě, která byla původně popsána jako Ap. trifasciata maciliensis se dnes spíše hovoří jako o poddruhu Ap. trifasciata (následně byl název zkrácen na Ap. maciliensis). To, co Römer uvádí jako Ap. maciliensis by měl ve skutečnosti být nepopsaný druh Ap. sp. Mamoré, resp. Ap. sp. Mamoré ukazuje rozdílné znaky od Ap. trifasciata maciliensis.

Co se týká Ap. sp. Papagei/Nanay, tak jde opět o dvě různé ryby. Ap. sp. Papagai se snad nachází v Rio Ampiyacu a nikoliv v řece Nanay (přesto se Römer zmatečně drží jména Nanay). Rybu, kterou ostatní dnešní době označují jako Ap. sp. Nanay (jde o nepopsaný druh z řeky Nanay - snad příbuzný s Ap. cruzi) Römer nazývá Ap. sp, Melgar...

K vaší druhé poznámce jen to, že pro mne není podstatný důvod, proč se ta stejná ryba se při odchovu mladých pokaždé chová jinak, jen jsem chtěl poukázat na to, že tento způsob chování nemusí jednoznačně znamenat rozdílnost druhů, jak třeba naznačuje Römer.
Roman:)


Čtvrtek 21.6.2007
Hammen

Römer se urputně drží některých názvů ryb, přestože jsou běžně ve odborné i akvaristické veřejnosti používané jiné – např. místo Ap. sp. Mamoré uvádí Ap. maciliensis, místo Ap. sp. Papagei uvádí Ap. sp. Nanay, místo Ap. Maulbruter/Mouthbrooder uvádí Ap. sp Brustband/Breast-Band…;

Pokud tyto ryby nejsou vědecky popsány,tak v tom nevidím žádný problém!"Teoreticky" si je může nazvat každý jak chce.Jen tím vznikne pěkný zmatek!:-)Obchodní názvy....???Kdyby aspoň místo odchytu!!!

• Römer údajně staví některá tvrzení příliš nekompromisně – toto je názor některých diskutujících z fóra apistogramma.com - např. u Ap. sp. Maulbruter uvádí hypotézu, že zde mohou být dva odlišné druhy - jeden odchovávající jako tlamovec a druhý „normálně“. Dle některých zkušeností může jedna a ta samá rybky odchovávat rozdílně - v závislosti na substrátu (toto je však pouze zprostředkovaná poznámka - já k tomu osobně nic bližšího říci nemohu);

Když je to zprostředkované,tak proč to uvádíte?
Vy osobně se domníváte,že je to díky substrátu?Já se domnívám,že spíš(pokud půjde o jeden druh)to bude podle toho,jak se rybky cítí bezpečně!
Ale pokud budou druhy dva?Tak jsme vedle!:-)


Čtvrtek 21.6.2007
langosh

Jakkoliv bych nechtěl snižovat hodnotu tohoto díla, které bezesporu považuji na cichlid(k)ářském poli za fenomenální, dovolil bych si pár poznámek
• trochu zmateně na mne působí právě zmíněné seznamy druhů na straně 17/18 a 378, které spolu ne zcela korespondují. Domnívám se, že by měl být v knize zastoupen seznam jen jeden uvádějící platné/neplatné názvy a ještě nepopsané druhy. Ptal jsem se na to Mika Wise, který je uvedený na tom druhém jako spoluautor a údajně jde o jeho seznam (má poněkud liberálnější přístup), který Römer pouze částečně upravil. Wise prý vůbec neočekával, že ho Römer takto celý komplet převezme a ani mu k tomu nedal povolení. Sám byl údajně překvapen v jaké podobě to v knize vyšlo;
• Römer se urputně drží některých názvů ryb, přestože jsou běžně ve odborné i akvaristické veřejnosti používané jiné – např. místo Ap. sp. Mamoré uvádí Ap. maciliensis, místo Ap. sp. Papagei uvádí Ap. sp. Nanay, místo Ap. Maulbruter/Mouthbrooder uvádí Ap. sp Brustband/Breast-Band…;
• Römer údajně staví některá tvrzení příliš nekompromisně – toto je názor některých diskutujících z fóra apistogramma.com - např. u Ap. sp. Maulbruter uvádí hypotézu, že zde mohou být dva odlišné druhy - jeden odchovávající jako tlamovec a druhý „normálně“. Dle některých zkušeností může jedna a ta samá rybky odchovávat rozdílně - v závislosti na substrátu (toto je však pouze zprostředkovaná poznámka - já k tomu osobně nic bližšího říci nemohu);
• některé popisky obrázků jsou nepřesné - na str. 30 v žádném případě není Dicrossus sp. Rio Negro, ale zřejmě Ap. sp. Mamoré (dle Römera Ap. maciliensis), v recenzi zmíněná samice Apistogramma pantalone sp. n. je v popisku vedena jako samec...;
• v anglické verzi je mnoho překlepů, které naprosto zbytečně snižují obsahovou kvalitu knihy.

Je škoda, že když už se na knize pracovalo tak dlouho, nebyly dotaženy některé mouchy...
Roman:)


Zobrazit všechny názory k článku »
 

AKVARISTA.cz - vše o akvaristice, vše pro akvaristy. ISSN 1801-0504

Copyright © 1999 - 2024 Pavel Mžourek, příp. jiní uvedení autoři.

Převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování obsahu je bez písemného souhlasu autorů zakázáno.