Pod tímto názvem vyšel v časopise Akvárium a terárium v čísle 1 roku 1969 můj článek. Dnes po více jak čtyřiceti letech se opět vracím k tomuto tématu. Chtěl bych čtenáře seznámit s některými dalšími zkušenostmi s chovem především dlouhoploutvých závojnatek. Tematicky jsem své poznatky rozdělil do několika kapitol.

Chov závojnatek v zahradním jezírku

Mnoho lidí považuje závojnatky za studenovodní ryby, vhodné pro celoroční chov v zahradním jezírku. K tomu chci poznamenat následující: závojnatky, které můžeme dnes koupit celkem běžně v akvaristických prodejnách, musíme rozdělit do dvou skupin. Jednu skupinu tvoří ryby odchované ve středoevropských podmínkách, druhou skupinu tvoří ryby dovezené, nejčastěji z jihovýchodní Asie. Obě tyto skupiny se značně liší v požadavcích na teplotu vody.

Ryby chované po řadu generací v středoevropských podmínkách, lze považovat za značně otužilé, snášející nízké teploty, někdy až do zámrazu hladiny vody a tudíž vhodné do našich zahradních jezírek a bazénů. Důležité je vědět, že ryby s krátkými ploutvemi bývají všeobecně otužilejší než ryby s dlouhými ploutvemi. Pokud o tyto nechceme přijít, doporučuji chovat je v teplotách ne nižších než 14 °C. Taktéž ryby s tělem pokrytým šupinami bývají otužilejší, než ryby s tělem hladkým bez šupin. Při nízkých teplotách často trpí plísněmi, což může také vést k úhynu. Zda tedy nechat závojnatky přezimovat venku pod ledem či ne, je vždy velkou otázkou, protože nikdo nikdy neví předem, jak silná a dlouhá bude následující zima. Nechceme-li tedy o své ryby přijít, doporučuji, nejpozději s příchodem prvních ranních mrazíku je z jezírka vylovit a umístit je v nádrži v mrazuprosté místnosti. Zlatí karasi bývají v tomto ohledu otužilejší, a jejich přezimování pod ledem má větší šanci, i když také ne vždy se stoprocentní zárukou. Pokud někdo chce v jezírku chovat celoročně nějaké zlaté rybičky, doporučoval bych mu pořídit si raději zlaté jeseny, zlaté líny či zlaté perlíny. Toto jsou zlaté odrůdy od našich tuzemských ryb, a tudíž stoprocentně zimovzdorné. I u těchto ryb je však třeba pamatovat na to, že hloubka vody v jezírku musí být minimálně jeden metr, nebo raději více. Před zimou je třeba vodu v jezírku vyměnit a dno vyčistit od bahna a zbytků rostlin, protože jejich hnitím se tvoří plyny, které snižují kyslíkatost vody, což je pod ledem důležité.

Druhou skupinu závojnatek, která je k dostání v obchodech nejčastěji, tvoří ryby dovezené z jižní či východní Asie. Především závojnatky dovezené ze Singapuru, které se dovážejí nejčastěji, není možné považovat za studenovodní ryby. Když se podíváme na mapu světa, zjistíme, že Singapur leží na rovníku, čili na místě, kde jsou na zeměkouli nejvyšší teploty. Tyto prakticky nikdy neklesají pod 20 °C. Často dosahují 35 i více stupňů. I chovatelé terčovců, kteří patří mezi nejteplomilnější ryby, si nedovolí nechat své ryby pod přímým tropickým sluncem a chrání před ním své nádrže. A teď si představte, že závojnatky, které se tam chovají snad stovky generací, nikdo nechrání před tropickým sluncem. Rybky jsou tam chovány celoročně v mělkých rybníčcích pod silným slunečním svitem. Netroufnu si odhadnout, k jakým teplotám vody tam dochází. A pak jsou tyto rybky dovezeny do Evropy, kde je lidé strčí do zahradních jezírek, bez ohledu na teplotu, a diví se, že to ryby nevydrží. Takové ryby nelze považovat za ryby studenovodní, ale za pravé ryby tropické. Chov těchto ryb u nás venku je vhodný maximálně po několik nejteplejších měsíců v roce, kdy teploty neklesají pod 20 stupňů a při nižších teplotách je lépe je přemístit do chráněných akvárií.

Krmení závojnatek

"Je skutečností, že v našich akváriích zajde více závojnatek na překrmení než na podvýživu!"
Závojnatky žerou rádi a hodně. Jsou to všežravci. Člověk se někdy musí bránit, aby své stále žebrající rybky nepřekrmil. Rybky velmi zkrotnou, takže je možno je krmit z ruky.

V krátkém těle závojnatek jsou trávící orgány utlačovány, střevo má málo místa. Překrmením, či nevhodnou potravou rychle dochází k zácpě, ztučnění. Střevo tlačí na plovací měchýř a nastávají problémy s plaváním. Mnoho suchých krmiv ve styku s vodou bobtná. Pokud se toto děje v těle rybky, nastává uvnitř přetlak. Proto závojnatky vyžadují stravu pestrou s množstvím balastních látek. Některé rybky reagují poruchami plavání, když si při polykání vloček či granulí z hladiny loknou vzduchu. Proto je třeba při krmení vloček a granulí tyto předem namočit, aby neplavaly na hladině. Granule je bezpodmínečně nutné před zkrmením alespoň na 10 až 20 minut namočit do sklenice s vodou a nechat nabobtnat. Pokud by k nabobtnání granulí došlo teprve ve střevech ryb, může se vytvořit zácpa, plynatost a později i zánět střev, někdy i s bakteriální infekcí. Ryby se pak vyznačují poruchami v plavání, zadní část těla se nadnáší až někdy plavou břichem vzhůru. Obvykle při tom nepřijímají potravu.

Za vhodné krmení jsou považovány dafnie, komáří larvy, koretry, nitěnky, patentky a dospělé artemie. Někteří čínští chovatelé nekrmí patentky při teplotě nižší než 22 °C. Údajně pak mohou z nestravitelných slupek vzniknout záněty střev, které mohou postihnout i plovací měchýř. Doporučuje se čas od času několikadenní krmení dafniemi, živými či mraženými. Tyto jsou málo výživné a mají mnoho balastních látek k vyčištění střev. Důležitá je dále rostlinná strava. Dobře je přijímán okřehek. Já přikrmuji spařeným salátem a kopřivami nadrobno nasekanými. Jako příležitostní krmiva a to v malém množství je možno podávat vařenou rýži, hrách (zbavený slupek) a kukuřice. Dobré jsou i ovesné vločky, ale tyto silně znečišťují vodu. Varuji před krmením dospělých závojnatek živým cyklopem. Jako krmení je příliš drobný, a rád si sedá na tělo, žábry a ploutve a tyto poškozuje. Mražená krmiva se musí po roztátí co nejdříve v sítku propláchnout čistou vodou a ihned zkrmit, neboť rychle podléhají zkáze.