Autor textu: Marcos A. Avila; Překlad: Jiří Havránek

Přemýšleli jste vůbec někdy nad tím, zda to, co děláte jako akvaristé, je z pohledu morálky dobré nebo špatné? Zeptal se vás na to někdy někdo? Víte, jak případně obhájit svůj postoj? Na takové otázky si musí odpovědět každý sám, protože zahrnují řadu kulturních, náboženských, společenských a dalších aspektů.

Můžeme najít různé typy, respektive postoje lidí k živé přírodě. Od těch, kteří při pohledu na týrané zvíře jen mávnou rukou, protože „je to jenom ryba“, až po ty, pro které je zvíře „boží stvoření“ a tudíž není v lidské kompetenci rozhodovat o jeho životě či smrti. Mezi těmito dvěma extrémy je samozřejmě široká škála možných morálních postojů, různě blízkých každému z nás.

Problém ovšem je, že mnoho lidí si vytváří názory a zaujímá stanoviska ke zvířatům, aniž by o nich a jejich životě měli dostatek informací. Co hůř, mnohdy je tento postoj založen na různých mýtech a polopravdách.
Morální dilema odpovědného akvaristy je v podstatě dvojí:

1) Nepodporujeme náhodou nákupem ryb oblast lidského podnikání, která vede k devastaci přírody?
2) Mohou vést ryby chované v zajetí spokojený život?

Pokusím se nastínit alespoň některá z možných řešení těchto dilemat. Snad bych tím mohl přispět k větší odpovědnosti při chovu ryb. Zároveň doufám, že vám článek poslouží i pro načerpání dalších námětů k přemýšlení a k budování vlastního názoru na toto kontroverzní téma.



Odchov v zajetí versus odchyty
Abychom správně porozuměli prvnímu dilematu, je velmi důležité dobře pochopit OBROVSKÝ rozdíl mezi rybami odchovanými v zajetí a rybami odchycenými přímo v přírodě. Bohužel oba typy jsou často zaměňovány a prodávány bez označení původu, takže se může lehce stát, že akvarista nemá ponětí o tom, co ve skutečnosti kupuje.

Každý by měl vědět, že v případě komerčních odchovů mají ryby s „přírodou“ společného asi tolik, co kuře nebo vepřové, které jste měli dnes k obědu. Ryby v akváriích či velkokapacitních třecích nádržích jsou vytírány a odchovávány námi, lidmi, s jasným cílem – budou prodány někomu, koho uspokojuje chovat ryby doma v akváriu a přinesou zisk velkochovatelům a prodejcům. Jediný rozdíl mezi takovou rybou a výše zmíněným kuřetem či prasetem je v tom, k čemu jsou předurčeni. Proti kuřatům a prasatům mají tedy jen jednu ne nepodstatnou výhodu - s výjimkou těch, které jsou chovány v naprosto nevyhovujících podmínkách nezkušenými „akvaristy“ – nejsou určeny prvořadě ke konzumaci. Diskusi o tom, co jsou vyhovující podmínky a adekvátní akvárium pro jednotlivé druhy ryb, nechme na samostatný článek.

Z tohoto úhlu pohledu je „naštěstí“ značná část druhů ve sladkovodní akvaristice odchovávána ve velkých komerčních pěstírnách. Akvaristé se tedy staví morálně do pozice, kdy mohou plně uspokojit svého koníčka bez špatného svědomí, že by to mělo negativní dopad na přírodu a ekologii. Zájmovou akvaristiku tím staví na úroveň chovu psů a koček. V dobré prodejně by vám měli být schopni sdělit, které z nabízených ryb mají jaký původ – tedy rozlišovat ryby odchované v zajetí a z odchytů.

Asi nejsilnějším argumentem pro podporu tohoto postoje je, že existuje řada druhů ryb, které jsou v přírodě vážně ohrožené, některé dokonce už zcela vyhubené. A to nikoli díky intenzivnímu odchytu pro potřeby chovatelů, ale kvůli poškozování jejich přirozených biotopů ve jménu rozvoje civilizace (mýcení tropických lesů, znečišťování ovzduší a vod). V akváriích stále, díky komerčnímu množení a zájmové akvaristice, přežívají a mají tak šanci být jednou opětovně vysazeny do divoké přírody.

V případě mořských ryb je situace přesně opačná - drtivá většina druhů je stále odchytávána v přírodě. Jsme stále na začátku pomalého procesu odkrývání jejich potřeb a vyvíjení techniky pro jejich odchov v zajetí. Odpovědnost mořských akvaristů musí být o to větší.

Případy, kdy jsou ryby odchytávány v přírodě jen proto, aby byly chovány v domácích akváriích, mohou mít (ale nemusí) pro přírodu nedozírné důsledky. Ovlivňovat ji to bude vždy, jde jen míru jejího zasažení.

Ovšem pozor, tuto skutečnost bychom neměli odsuzovat dříve, než pochopíme několik důležitých aspektů. V případě přírodních odchytů je nezbytné si ověřit, zda příroda je schopna nahradit tyto ztráty bez podstatného a dlouhodobého dopadu na ekosystém. Ano, hovoříme o tématu trvale udržitelného rozvoje, velmi diskutovaném tématu snad ve všech odvětvích, které využívají přírodní zdroje.