Romana Slabocha můžete zažít v mnoha situacích, místech a rolích. Jako přednášejícího na některé z akvaristických akcí, jako organizátora pravidelných výstav a soutěží živorodek v pražské Botanické zahradě, kde bude například běhat s hadicemi a měnit vodu v nádržích (v té situaci jsme se potkali poprvé), jako vášnivého dobrodruha, co brázdí venezuelské říčky, aby si mohl nalovit nejzprofanovanější rybku na světě – paví očka, ovšem v jejich původní, divoké formě, jako návštěvníka "konkurenčních" akvaristických akcí, nebo třeba jako virtuálního přispěvatele do zdejší diskuse... Rozhovor jsme uskutečnili během již tolik diskutovaného AQUAFESTIVALU v pražském Kongresovém paláci. Čestné slovo, že se této události věnujeme na našem serveru už naposledy...

Sečteno podtrženo, jsme na nule

Scházíme se na místě právě probíhajícího AQUAFESTIVALU v pražském Kongresovém paláci. Takže první otázka se přímo nabízí – viděl jste ji? Jak na vás zapůsobila?
Ano, prohlédl jsem si ji s velkým zájmem. Napadá mě jen, že je velká škoda, že je tak důsledně monotématická. Protože každá monotématická výstava má svůj strop. Nemůže tu být tolik zajímavých věcí, jako by mohlo být, kdyby bylo spektrum vystavovaných druhů širší. Také je vidět, že to pak lidi tolik netáhne.

A pro vás, jako organizátora výstavy živorodek, která skončila nedávno v pražské Botanické zahradě, je to tu něčím inspirativní?
Já se na to jako organizátor dívám tak, že je to především strašná práce. Já tu práci za tím vidím a umím si to živě představit. A mrzí mě, že je to pro člověka, co to pořádal, finančně prodělečné. Všichni tomu dali hodně práce a hodně času a nevrátí se jim to. Nemůže se jim to vrátit.

Kde se tedy podle vás mohla stát chyba? Nedostatečná propagace, nebo jinde?
No já jsem jejich propagaci vnímal a myslím, že my jsme ji měli horší. Tím, že za námi nestojí nikdo s penězi, tak jsme si dělali propagaci vyloženě svépomocí a nedali jsme do ní fakticky ani korunu. Chybou je podle mého právě ta monotématičnost. Když se někdo dočte, že se jedná o výstavu skalár, tak kolik lidí u nás se zabývá vyloženě skalárama a má chuť se na ně jít podívat? Rodiny s malými dětmi sem půjdou těžko. K nám do skleníků, když vidí, že se jedná o barevná paví očka a další ryby, tak přijdou i malé děti, chodí hodně školy, měli jsme i několik školek, to je zkrátka něco jiného.

Když už srovnáváme, tak letošní výstava živorodek se z vašeho pohledu povedla?
Přímo ze svého pohledu s ní nejsem úplně spokojený. Ne proto, že by se nepovedla výstava, ale protože se nám nepodařilo vytvořit ideální zázemí. Celou výstavu dělalo šest lidí, což je strašně málo. Letos to prostě tak vyšlo, bylo méně lidí na práci, někteří třeba vůbec nebyli v republice, nebo neměli čas, nemohli se uvolnit z práce...

A z vnějších, "objektivních" hledisek, dopadla výstava jak?
Z těch vnějších hledisek myslím, že se to docela povedlo. Bohužel, přišlo relativně málo lidí, i když to je v současné době trend.

Co to znamená málo lidí za devět dní?
Nemám přesné počty, vím jen, kolik se utržilo. Spousta lidí se ale pouští zadarmo, když přijdou například školky, nebo handicapovaní, nebo důchodci, kteří se k nám sotva dobelhají. Také byly různé ceny vstupenek, takže se to z výdělku špatně odhaduje...

Alespoň řádově – přišly stovky, tisíce, desetitisíce návštěvníků?
Řádově to byly určitě tisíce. Kdybych měl dát hodně hrubý odhad, tak takových pět tisíc lidí se tam možná otočilo. Zdaleka ne všichni ale platili, řekněme, že platila asi polovina z nich.

To není málo...
Není to málo. Také se jedná o Prahu! Ale vzhledem k našemu očekávání a potřebám, to málo je.

To mám chápat jak?
Tahle výstava totiž financuje provoz našeho spolku (Akvárium 1899, www.akvarium.cz/1899 - pozn. red.) celý další rok. My si na to, co děláme, musíme vydělat. Hodně jezdíme na mezinárodní výstavy a mezinárodní soutěže a tam si platíme vše ze svého. A teprve, když se něco vydělá, tak se to zpětně všem zaplatí. Když ne, jeli jsme na vlastní útraty.

Z tohoto hlediska se výstava tedy povedla a skončila v plusu?
Ano, ale bude to tak akorát na pokrytí výloh. Ty byly letos o něco vyšší, protože jsme udělali dvě třetiny nového fundusu, což také stálo nějaké peníze, jeden člověk nás k tomu slušně zasponzoroval... takže sečteno podtrženo nebudeme nijak výrazně v plusu, ale naštěstí nebudeme v mínusu.

Co jste považoval za největší úspěch z toho, co se vám na výstavu podařilo prosadit?
Určitě bezobratlí – hlavně raci a krevety. Takhle ucelenou sbírku bezobratlých podle mě ještě nikdo v České republice nevystavoval. Pouze plžů jsem myslel, že se nám podaří dát dohromady více.

Loni bylo na výstavě také více odchytových rybek, nemýlím se?
Ano, já je tam letos nechtěl dávat. Jsou to totiž moje odchyty. Tím, že jsem měl hodně práce s organizací – na začátku roku jsem byl postaven do čela spolku, takže jsem hledal cesty, jak to dělat, hodně mě to pohltilo a neměl jsem čas věnovat se dostatečně vystavovaným rybám, takže jsem nechtěl riskovat jejich ztrátu. To, co jsem tedy například letos přivezl z Argentiny, tak přestože to byly velmi zajímavé druhy, raději jsem je tam nedal.

Genová manipulace je pro mě vzrušující

Tím se dostáváme k dalšímu tématu. Zjednodušeně řečeno se chovatelé dají rozdělit na dvě skupiny, jedni prosazují spíše chovatelské formy, druzí ty odchytové, divoké. Které z nich jsou bližší vám?
Ano, to je naprosto přesné. Já osobně, a je to o mně známé, jsem zásadně za divoké formy. Chovatelským formám rozhodně nefandím. Mé srdce tluče jiným směrem.

Takže nově vyšlechtěná červená dania, která jsou i tady v Kongresovém paláci, vás nijak neoslovila...
No tady pozor. Červená dánia mě neoslovují jako chovatele. Ale jako biologa samozřejmě ano, protože je za tím genová manipulace, a to je pro mě vzrušující. To není žádná sranda vpravit do organismu cizí gen. Z tohoto pohledu je to úžasná záležitost. Nedal bych si to ale do svého akvária.

Vy sám jste někdy zkoušel experimentovat se šlechtitelstvím?
Nikdy. A nebudu. Specializuji na divoké formy. Na jakékoliv experimentování bych potřeboval další prostor a ten si nechci ani nemůžu uvolnit. V současné době mám 22 nádrží v 1600 litrech a na experimety bych potřeboval dalších alespoň deset nádrží. To pro mne znamená minimálně 10 dalších divokých druhů, které bych mohl mít.

Takže žádná etická zábrana za tím není?
V případě červených danií se nejedná o etickou zábranu. Kdybychom se bavili třeba o papouščích cichlidách, tak tady etické zábrany mám. To je opravdu zpotvořená ryba, hybrid minimálně dvou až tří dalších druhů. Tímto směrem bych vůbec nešel. Nelákají mě ale ani chovné formy živorodek, právě proto, že divoké formy považuji za daleko krásnější a ušlechtilejší. Příroda prostě věděla, jak je udělat ideálně. Všechny ty barevné, velké, na pohled zajímavé ryby v přírodě nepřežijí.

Paradoxem pak ale je, že pořádáte soutěžní výstavy, kde se právě tyto šlechtitelské záležitosti objevují...
Pokud se v tom ale také trošku pohybujete, tak víte, že už několik let se dost intenzivně snažím prosadit právě divoké formy. A to nejen živorodých ryb, ale všechny divoké. Dříve byly naše výstavy záležitostí jenom těch šlechtěných. To je samozřejmě zajímavé pro lidi, co nás navštěvují, když přijdou a vidí padesát forem pavích oček. Ale já si myslím, že je třeba jim také ukázat, jak taková paví očka vypadají v přírodě. A oni jsou pak často překvapení, protože vidí, že šlechtěná ryba s tou odchycenou jsou si naprosto nepodobné.