Dodatek překladatele

Jak už u mne bývá zvykem, neodpustím si k překladu několik svých poznámek a zkušeností.

V popise (Staeck, W. & Schindler, I. (2006): "Geophagus parnaibae sp. n. – a new species of cichlid fish (Teleostei: Perciformes: Cichlidae,) from the rio-Parnaíba-basin, Brazil", Zoologische Abhandlungen Museum für Tierkunde Dresden; 55; pp. 69-75) je zřejmě chybně uvedeno, že jde o larvofilního tlamovce, což však odpovídá G. sp. "Pindare". T. Weidner ve své knize South American Eartheaters uvádí, že jde o dvě variety stejného druhu (Schindler 1999) a co se týká způsobu rozmnožování, je zmíněn pouze druh G. sp. "Pindare".

Údajně Staeck a Schindler citovali ve vztahu ke způsobu rozmnožování Wernera a Stawikowskeho (2004) - protože však osobní zkušenosti z rozmnožování získali chovatelé až poměrně nedávno, lze se domnívat, že s ohledem na předpokládanou příbuznost s G. sp. "Pindare" se předpokládalo, že způsob rozmnožování je v obou případech shodný nebo jen došlo k jejich prosté záměně (toto prosím berte pouze jako diskusní klepy).

Jak však vyplývá ze zkušeností některých chovatelů a sám R. Bednarczuk to potvrzuje - G. parnaibae je ovofilní tlamovec, což by znamenalo, že jde o dva různé druhy. Toto tvrzení pak dále částečně podporují i různé lokality původu a různé detaily týkající se zbarvení (G. parnaibae má na rozdíl od G. sp. "Pindare" na víčkách skřelí výrazné modré skvrny).

Já chovám 4 jedince G. sp. "Pindare" (pár a nespárovaný samec a samice) v 160 litrové nádrži - objemově tedy na hraně - ryby by si určitě zasloužily více. Hodnoty vody pH 6,7-6,9, 3°dKH, 6°dGH, teplota 26-29°C (podle ročního období). Dle mých zkušeností jde o velmi mírný druh (jsou patrné pouze náznaky vnitrodruhové agresivity - nikdy jsem nebyl svědkem toho, že by jedna ryba pronásledovala druhou). Ve vztahu k rostlinám je problém skutečně pouze u těch nových a nezakořeněných - ryby okolo nich instinktivně hledají něco k snědku a rostlinky po odkrytí písku mohou vyplavat, popř. v době tření jsou schopny kytky "popostrkat" o pár centimetrů dále. V krmení jsou absolutně nenáročné - bez problémů přijímají vše od suchého po živé.

První náznaky párování jsem u ryb zaznamenal asi po 16 měsících, co jsem je měl doma (předpokládám, že jsou tak o 3 měsíce starší) - příčinou bude zřejmě výrazná přerybněnost nádrže (přítomnost dalších 4 ryb G. taeniopareius). Nejprve několik dnů pravidelně čistily jeden kámen a k obrazu svému poupravovaly částečně i rostliny v jeho okolí. To trvalo několik dnů bez žádného viditelného výsledku. Zda to bylo jen jakési falešné tření nebo byly jikry hned sežrány nevím.

Druhé kolo námluv proběhlo za další měsíc a tentokrát se vytřely na kousek břidlice přímo pod velký kořen - jikry byly po nakladení zasypány tenkou vrstvou písku kvůli maskování. Samec i samice se sice zdržovali v přímé blízkosti, ale nikoliv nad nimi (žádné ovívání ploutvemi). Nebyl jsem svědkem tření, takže ani netuším, za jak dlouho se larvy vykulily (dle literatury 24 hodin).

Zpočátku je nosili samec i samice, ale později je měl již výlučně samec - celkem to bylo 13 dnů - kdyby byly ryby umístěny v samostatné nádrži, lze předpokládat kratší dobu nošení (literatura uvádí 9-12 dnů). Z mé strany má určitě obdiv, protože během 20 dnů žral pouze jednou (vytřely se během mé dovolené). Několik dnů se jim dařilo potěr po AQ i vodit, ale potom ze dne na den všechny mladé rybky bohužel zmizely. Do týdne se ale pár už dal zase do práce a pod kořenem vyhloubil několikacentimetrovou prohlubeň až na dno nádrže - veškerý vyhrabaný písek byl přenesen k přednímu sklu, čímž si částečně zvýšil pocit soukromí. Výhledově tedy snad mohu očekávat další tření - příště se možná pokusím část rybiček odsát a odchovat uměle, protože ve společenské nádrži je vždy výsledek více než nejistý.

Roman Lang

Užitečné odkazy

Weidner Th. (2000): South American Eartheaters. Cichlid Press.

http://globiz.sachsen.de/...

http://www.mblaquaculture.com/...

http://www.brineshrimpdirect.com/...

http://www.gelf.com.au/...