Používáme na této webové stránce svoje i partnerská soubory cookies. Bez těchto malých textových informací naše stránky nemohou správně fungovat. Klíknutím na OK nám dáte svůj souhlas k jejich ukládání. Odmítnout některá je můžete v nastavení.
Autor článku: Roman Rak · 21.11.2009
· Sledovanost: 81128x
· Vytisknuto: 10863x Hodnocení: 5.78/6 (18x) · Odměněn: není
Buch. Netrefil. Buch, buch, buch. Zase ne. Budík si vesele skáče pod postelí a než jej odlovím, nějakou dobu to trvá. Mezitím se pomalu probouzím. Je to takový každodenní rituál. Kdybych jej trefil a zamáčknul, zcela jistě zaspím. A protože to vím, tak jej večer schválně schovávám pokaždé jinam, abych jej ráno hned tak nenašel a nezaspal. Je to taková hra se sebou samým, kdo z koho. Mé večerní "já" s tím ranním "já". Říká se: "Ráno moudřejší večera". V tomto ohledu jsem na tom večer ale vždy mnohem lépe.
Je půl páté ráno. Tahle brzo ráno jsem už dlouho nevstával. Kladenské autobusové nádraží už je plné života, skoro jako v době, kdy se chodilo do oceláren a do dolů. Posílám Pavlovi SMSku, že už vyrážím. Dostávám odpověď, že "slušní lidé v Praze ještě odpočívají a abych jej nechal v klidu dospat". Aby to nebylo zase až tak jednoduché, popletu si v tom fofru přímý autobus s courákem.
Probíjíme se tmou vesničkami skoro půl hodiny, než se dostaneme na letiště. Runwaye, pojezdové dráhy i stojánky letadel jsou zaplaveny proudy světla a je vidět, že mezinárodní letiště nikdy nespí. A jak to tu voní cestováním a dálkami! Hned bych někam zase letěl. Mou touhu a závist jen ještě poškádlí boeing 747 Singapur Airlines jež se hřmotem přelétá přes rychlostní silnici R7 s vytaženým podvozkem a provádí poslední dorovnání před přistáním. Vzápětí kovový pták mizí z dohledu.
Autobus rychle míjí plot mezi starým a novým letištěm, budovu Travel Service a už vjíždíme na Dejvickou. Dole u metra na mne čeká nechápavý Pavel, kde jsem se tak toulal, když jsem řekl, že budu za 30 minut.
Rychle projíždíme Prahou, která se začíná probouzet k životu. Tu nejhorší a nejotravnější část cesty máme za sebou a míříme na východ.
Cesta na Hradec Králové probíhá rychle. S Pavlem probíráme nejdůležitější operativu na AKVARISTA.cz, programování dalších nových funkcí co udělat teď a co později, až nebude "tak velký nápor práce". Virtuálně řešíme poslední úpravy na Katalogu Atlasu ryb, jež jsme zprovoznili nedávno.
Šumperk
Naším cílem dnešní cesty je česká firma Karel Rataj – syn a otec. Poslední desítky kilometrů cesty už vedou pěkným horským terénem, nádherné serpentiny a zlámané či až k zemi ohlé stromy po časné říjnové sněhové kalamitě napovídají, jak to tady asi vypadá v zimě na silnicích, a ještě když lenivý řidič nemá zimní pneumatiky a zřejmě ani sněžné řetězy, natož lopatku a teplé zimní oblečení. Můj kamarád, který při stáži v Kanadě zapadl na dva dny, u nás i na D1 vozí s sebou v zimě konzervy, zásobu pití, a plynový vařič O;)
Zářivé sluníčko zvýrazňuje barevnou kresbu listí a já se těším, že i ve sklenících bude dobré světlo. Fotit rostliny s bleskem není to pravé ořechové, těm patří především přirozené nasvícení seshora. Přibližně po čtyřech hodinách cesty přijíždíme konečně do Šumperku a přes samotné město nám to už netrvá dlouho. Nemáme žádnou GPS navigaci a s vytištěným plánkem z Internetu uděláme navigační chybu na posledních 100 metrech. Jak se říká "poslední míle bývá zrádná a nebezpečná".
Ale to už nás naviguje paní Ratajová mobilem a stačí se vrátit jen do druhé uličky, kterou jsme minuli.
Námět "udělat reportáž" z prostředí známé české firmy orientující se především na pěstování akvarijních rostlin vznikla vlastně úplně náhodou. Tak už to bývá. Při obyčejném telefonním hovoru, kdy jsem řešil zcela něco jiného s panem Karlem Ratajem ml., se zrodila myšlenka reportáže.
Krásně emotivně napsáno. Při četbě jsem si zavzpomínal na své klukovské začátky a jak jsem si šetřil na svůj první echinodor. Mimochodem, dodnes ho mám .A to už je 35 let.
Krásný článek. Vůbec se nedivím nadšení autora. Těším se na příští. A samozřejmě chválím fotky.
Petr
Úterý 24.11.2009
PaDa
Parádní článek s tradičně krásnýma fotkama, díky.
Pondělí 23.11.2009
Pavel
Roman byl při návštěvě prodejny a přístupem Ratajových tak unešen, nemusel-li by jet domů, je v Šumperku do dnes :-)) Prodejna i pěstírna rozhodně za návštěvu stojí.
Pondělí 23.11.2009
Mrakoplash
Parádní článek, výborné fotky, ale taky mi to přišlo v některých místech jako bych četl reklamní leták.
Takové to "tohle je zaručeně správné a vše odlišné je špatné".
Jinak je z fotek vidět, že prodejna stojí za návštěvu.
Pondělí 23.11.2009
mlynar
to HB74: Chápu, tak ale vypadají prakticky všechny reportáže ať jsou o čemkoliv. Je jedno, jestli se jedná o report z návštěvy u nějaké firmy, chovatele nebo akvaristické akce. A na druhou stranu ano, každá reportáž je i zároveň reklamou. Je ale zbytečné to rozebírat, myslím, že pro uživatele je důležitější podstata - příjem nových informací.
No a ještě nakonec. Já myslím, že v tomto nemusím mluvit jen sám za sebe, ale i za celou partu dodavatelů podobných článků sem na akvaristu. Všichni máme zájem zde lidem představovat všechno možné z celého spektra týkajícího se akvaristiky a přijedeme velice rádi udělat reportáž k jakémukoliv chovateli, či majiteli firmy zabývající se nějak akvaristikou abychom o tom mohli zprostředkovat všechno možné pro naše čtenáře. ;o)