Překonávání negativních trendů posledních let

Klubové akvaristické akce, které zpravidla vrcholí pořádáním pravidelných, každoročních výstav mají u nás dlouholetou tradici. Dnešní, věčně uspěchaná doba, plná moderních technologií, paradoxně jakoby pořádání výstav nepřála.

Je to o početnosti členské základny, nadšení a elánu jejich členů a příznivců, o užitečných kontaktech a taky (hlavně) o finančních prostředcích.

Členské základny historicky silných klubů zestárly, nových členů zase až tak rychle nepřibývá jako v minulých letech. Tento jev platí i v zahraničních klubech, není to jen specifikum ČR. Kromě elánu a vytrvalosti jsou pro přípravu výstavy nutné i fyzické síly. V některých klubech si proto jejich členové platí brigádníky –
"stěhováky a stavitele", kteří s akvaristikou sice nemají nic společného, ale tu fyzicky nejnáročnější část výstavy připraví a pak zase uklidí (a samozřejmě také i něco rozbijí).

A tady se dostáváme k finanční stránce věci. Například letošní nové stojany pro výstavní nádrže byly investicí za více než 60 tisíc Kč. A to už je částka, která dalece přesahuje příjmy z členských příspěvků. Je nutné zaplatit i poháry pro soutěžící, občerstvení a ubytování pro zahraniční vystavovatele, soutěžící či přednášející, obnovu starších nádrží, zařízení atd.

Vstupné návštěvníků nemusí každý rok pokrýt "provozní" a "investiční" náklady pořadatele. Stačí, aby nepřálo počasí, aby propagace nebyla dostatečná nebo aby se před Botanickou zahradou opravoval tramvajový svršek - jako letos, apod. To vše se promítne do návštěvnosti. Jak praxe ukazuje, nejefektivnější reklamou jsou televizní šoty v hlavním večerním zpravodajství v první den výstavy. Jakákoliv jiná (placená) reklama je pro kluby nedostupná nebo málo efektivní.

A jak z toho ven? Teoreticky to vypadá vždy velmi jednoduše: přilákat co nejvíce mladých akvaristů do zájmových klubů v dobrém smyslu slova, zvýšit aktivitu stávajících členů (ne jen několika tahounů), dbát na důsledné vybírání členských příspěvků.

A ani to není jednoduché, protože jde jen "o zájmovou činnost". Jak se říká – "slib neuškodí" nebo "slibem neublížíš". V praxi to ale vypadá jinak. Mnoho z nás slíbí, že určitě přijde a pomůže, vezme si dokonce samostatně něco na starost. Jenže pak (v lepším případě) se omluví, protože "musí" jet na chatu, nákupy atd. Na lidi, kteří svůj slib dodrží, pak připadne podstatně více práce a na celé výstavě odpracují mnohem, mnohem více, než byl "jejich závazek". Jsou to navíc často desítky hodin, které "neplánovaně" pocítí nejen jejich rodiny.

Zahrádkářské kluby, které se musí starat o společné cesty, oplocení, moštárnu apod. to řeší jednoduše – na svých členských schůzích si odhlasují povinný počet brigádnických hodin na hlavu každého "přítele-zahrádkáře" a i cenu jednoho půldne (potažmo hodiny). A když dotyčný svůj závazek nesplní během roku, tak prostě zaplatí neodpracované hodiny podle předem dohodnutého tarifu. Je to jen o tom, že v zájmových spolcích by měli lidé býti opravdu se zájmem nebo si aspoň uvědomit realitu a nákladnost pořádaných akcí a jelikož jsou členy zájmové skupiny (z které taky něco těží, získávají), musí taky něco investovat.

Není to stěžování, povzdech, jen konstatování suché reality, faktů.

Další možností příjmů akcí je zpoplatnění výstavních či soutěžních nádrží, prodejních míst, sponzorství, neustálé zvyšování atraktivnosti výstavy pro laickou veřejnost (a tím i návštěvnosti), zpoplatnění sborníků výstavních přednášek, tištěných výstavních průvodců atd.

Tohle vše je na zamyšlení jak členům pořádajících organizací (obecně), tak i řadovým akvaristům a návštěvníkům akvaristických akcí. Možností je hodně – ale vždy to znamená najít někoho, kdo by si část výstavy či určitou aktivitu vzal na sebe na svou plnou zodpovědnost (pochopitelně v koordinaci s ostatními), dotáhnul ji do konce a neucukl při prvních potížích.

Se zajímavým nápadem přišel sám ředitel botanické zahrady Ing. Ladislav Pavlata, který víceméně náhodně navštívil přípravu výstavy v noci, kdy už bylo téměř vše hotovo, a osázené nádrže s rybkami svítily do nocí potemnělých skleníků. Propadnout takové atmosféře není těžké, to zná každý akvarista (a fotograf). A tak vznikla myšlenka, nápad, prodloužit výstavní dobu až do pozdějších večerních hodin, po vzoru nočních expozic muzeí, hradů a zámků kostelů, apod., které jsou v poslední době v Evropě velmi oblíbené. Nápad zajímavý, ale vyžadující praktické a neunáhlené zvážení všech pro a proti.

Zkrátka akvaristická výstava – to je projekt se vším všudy a se všemi projektovými "rozpory" – pevný termín, omezené finance a zdroje, požadavek na co "nejvyšší kvalitu" aby se výstava líbila a příští rok přišlo ještě více lidí.