Tomáši, mělnické Vivárium zná snad každý akvarista v Čechách a na Slovensku. Další lidé vědí o Tvé spolupráci s různými zoologickými zahradami a veřejnými akvárii, o aktivitách kolem výstav bett. O tom, že se potápíš a fotíš pod hladinou ví už málokdo. Kdy a jak jsi se dostal k potápění, co Tě vedlo k tomu, že si bereš do království ticha s sebou i fotoaparát?
S potápěním jsem začal nedávno, na konci roku 2008. Hlavním impulzem bylo vyprávění mé ženy Mirky o jejích zážitcích při šnorchlování v Rudém moři v Egyptě a jeho bohaté fauně. Společně jsme si udělali kurz potápění a hned příští rok jsme se už společně potápěli. První volný ponor byl ve sladkovodních jezerech Helenesee a Katjasee nedaleko německého Frankfurtu nad Odrou. První ponor byl nezapomenutelný zážitek umocněný na sladkou vodu neobvyklou viditelností kolem 10 metrů a bohatým životem pod vodou. Další ponory již byly pod hladinu moře, hlavně v Chorvatsku.

Brzo po prvních ponorech jsem si pořídil k potápěčské výbavě i fotoaparát. Pod vodou je spousta zajímavých okamžiků, které stojí za to zachytit na fotografii. Přišlo mi to samozřejmé, člověk se potom může podělit o dojmy i s kamarády. Nejvíce mě láká fotografování živočichů a doufám, že se mi po delší době podaří vytvořit i alespoň trochu ucelený soukromý atlas. Navíc jsou fotografie ryb a bezobratlých, když se vydaří, velice dobré k tomu, aby si člověk zpětně určil podle literatury pro mě zatím neznámé druhy.

Tomáši, co Tě na potápění nejvíce zajímá, proč se vlastně potápíš? Má to i nějaký vztah k akvaristice?
Při potápění mě samozřejmě vždy nejvíce nadchne pozorování života pod vodou. Zvláště když člověk má štěstí a narazí na něco výjimečného. Setkání s metrovou štikou nebo velkým rejnokem zanechá hluboké dojmy. Na potápění je krásné i to, že je vždy spojené s cestováním a to zpravidla na delší dobu, než na jeden den. Jeden z hlavních důvodů, proč jsme se s Mirkou začali potápět, je právě společně strávený čas, zpravidla v přírodě a ve společnosti kamarádů. Když se vydaří počasí, tak je u vody krásně, klid a pohoda. Navíc, když se zanořím pod vodu, okamžitě přestanu myslet na všední problémy a starosti a je mi fajn. A dobrý oběd a kafe na břehu jezera nebo moře po vydařeném ponoru je prostě pohoda. Kromě pozorování života pod vodou mě samozřejmě lákají třeba i vraky nebo hluboké ponory. Potápění a akvaristika jde spolu ruku v ruce. Středem pozornosti je vždy život pod vodou, zejména ryby.

Jaké jsou Tvé oblíbené potápěčské lokality či biotopy?
Moji asi nejoblíbenější lokalitou jsou jezera Helenesee a Katjasee v Německu. Tato jezera vznikla zatopením povrchového dolu někdy ve čtyřicátých letech minulého století, jsou obklopena borovými lesy a jsou známé nezvykle dobrou viditelností až kolem 10 metrů. Potápí se zde zpravidla do hloubky 5 až 10 metrů. Když je hezké počasí, tak můžete pomalu proplouvat podle břehů ve hloubce tak 2-5 metrů třeba přes hodinu a užívat si setkání se spoustou štik, okounů, línů, plotic. V noci často narazíte na úhoře a raky.

Součástí Tvé výstroje je i fotoaparát. Co pod vodou nejraději fotíš? Máš nějaké preference, pokud je to za dané situace možné?
Vzhledem k současnému vybavení spíše raději fotím v nevelkých hloubkách, kde je ještě dost světla a jako objekty k fotografování si vybírám hlavně pomalu se pohybující bezobratlé a klidné ryby. Pro focení ve větší hloubce, kde je již hodně velký úbytek světla a ve světelném spektru již chybí červená nebo žlutá barva, je zapotřebí již lepší vybavení a to především kvalitní blesk nebo světla.