Používáme na této webové stránce svoje i partnerská soubory cookies. Bez těchto malých textových informací naše stránky nemohou správně fungovat. Klíknutím na OK nám dáte svůj souhlas k jejich ukládání. Odmítnout některá je můžete v nastavení.
Wroclaw - Dr. Ryszard Kamiński v království vodních a bahenních rostlin – I.
Autor článku: Roman Rak · 30.7.2011
· Sledovanost: 52539x
· Vytisknuto: 3974x Hodnocení: 6/6 (11x) · Odměněn: není
Vím, že k Tvým oblíbeným rostlinám, tj. rostlinám, kterým věnuješ maximální vědeckou pozornost patří rody Echinodorus a Anubias. Co Ti zrovna na těchhle rostlinách učarovalo? Kolik tu je ve sbírkách přírodních zástupců i kultivarů těchto rostlin?
O tyto rostliny jsem se začal zajímat na počátku 80. let. Byla to doba, kdy byly na okraji obliby akvaristů. V mém případě byl podstatný fakt, že lépe rostou v emersních podmínkách než v submersních. Tehdy jsme měli ve sklenících volné místo.
Záliba v rostlinách rodu Anubias brzy skončila, současně s publikací revize tohoto druhu v roce 1987 v německém časopise Aqua Planta (pocházející z roku 1979) provedené W. Crusiem. Získali jsme téměř všechny druhy a odrůdy (máme 11 přírodních taxonů z 12 popsaných a 2 kultivary popsané v akvarijní literatuře) a vypracovali jsme technologii jejich množení ze semen a při té příležitostí jsme získali několik kříženců. Tyto kultivary máme v naší kolekci, ale doposud jsme je nepopsali.
V případě rodu Echinodorus byly dalším impulsem kontroverze týkající se nových druhů popsaných Ratajem starším. V revizi druhu a později pak diskuse vedené po popsání jeho Echinodorus africanus, a dále objevení se na trhu kultivarů vyšlechtěných pro pěstování v akváriích.
Odpověď na otázku počtu echinodorů, které máme v naší kolekci, je o něco komplikovanější.
V roce 1975 se objevila revize druhu Echinodorus od Karla Rataje st., ve které autor popsal 47 druhů, 21 odrůd a 4 křížence echinodorů. Jako první takto široké vypracování, vydané tiskem, si revize brzy získala popularitu. Ale část botaniků, oceňujíc ohromnou práci autora, měla smíšené pocity. Pochybnosti budilo vyznačení velkého počtu málo se různících od sebe taxonů a stanovení několika nových druhů, podložených rostlinami s neznámým původem, tzn. pocházející z vodních zahradnictví, jejichž přírodní stanoviště nejsou známá. Mimo to v další revizi z roku 2004 autor, opakujíc staré chyby, stanoví ještě větší počet druhů (61 druhů, 2 poddruhy, 2 odrůdy). Téměř 20 let po první revizi Rataje, v roce 1994 byla publikována Haynesem a Holm-Nielsenem nová revize tohoto rodu, ve které autoři zredukovali o polovinu počet taxonů na pouze 25 druhů a 5 poddruhů echinodorů.
Vidíme, že tito tři výzkumní vědci se vyznačují dvěma různé způsoby přístupu. Karel Rataj st. je typický splitter (ang. splitter – taxon zdůrazňující existenci rozdílů a proto preferující vůči tomu rozdělování taxonů na menší taxony té samé, výjimečně nižší úrovně). Jeho oponenti tzn. Haynes a Holm-Nielsen jsou typičtí „lumpeři“ (ang. lumper – taxon kladoucí vliv na existenci podobností, což ve výsledku znamená slučování taxonů ve větší taxony té samé nebo vyšší úrovně). Z důvodu nedostatku jakéhokoliv objektivního kritéria zůstává toto často nevyřešeno.
Hodně znalců (akvaristů i pěstitelů) si myslí, že taxonomické změny zavedené Haynesem a Holm-Nielsenem jsou příliš radikální a nezohledňují rozdílnosti rostlin pěstovaných v různých podmínkách. Myslím si, že k nim patří např. i paní Kasselmanová, znalkyně této skupiny rostlin a autorka pěkné knížky o šípatkovcích. Takže podle mého mínění Rataj určil příliš mnoho druhů a naopak Haynes a Holm-Nielsen příliš zjednodušili jejich systematiku. Akcentuji to ve svých pracích týkajících se systematiky tohoto rodu, zvláště v pracích věnovaných šípatkovcům z poddruhu Helanthium (The genus Echinodorus Rich. – Remarks on the taxonomy of species), Bulletin Botanických zahrad, Muzeí a Sbírek 2001 č. 10 str. 65-79 a patřící do ratajovské sekce Intermedii a Uruguayensii (časopis Nasze Akwarium 2003 č. 41, 2004 č. 41, 42, 43).
V té samé době pracoval nad novou systematikou rodu mladý finský botanik Samuli Lehtonen. Jako základ svých úvah přijal systematiku podle Haynese a Holm-Nielsena, obsahující menší počet taxonů, což je nepochybně metodickou chybou jeho práce. Podle mne měl analyzovat vzájemnou podobnost většího počtu taxonů, a tedy opřít se o první Ratajovu práci. Jeho práce z roku 2004, zakládající na počítačové analýze 95 vlastností rostlin, vedla k nejvíce šetrnému stromu popisujícího polyfyletický charakter druhu Echinodorus.
Polyfyletický znamená, že v jeho rozsahu jsou druhy pocházející od více než jednoho předka a tudíž pocházejí z více než jedné rozvojové větve. Jedná se o fylogenetický systematický přístup založený na dědičných vazbách. Jinak řečeno, je to klasifikace založená na rozvětveních genealogického stromu. Doposud byly vědecké práce typicky (fenetycznymi-přežít!, biol.,) metodami klasifikace organizmů založené na základě celkové, relativní podobnosti mezi nimi, bez přihlédnutí k jejich evoluční minulosti).
Můžeme shrnout, že práce Lehtonena ukázala:
- Velkou rozdílnost druhů umisťovaných v poddruhu Helanthium, což naznačuje, že chybí společný předek s ostatními druhy rodu Echinodorus.
- Jako společnou skupinu Echinodorus nymphaeifolius a ostatní druhy z poddruhu Echinodorus.
- Chybí důvod (odůvodnění) Ratajem použitých rozdělení na poddruhy/sekce.
- Příliš násilné sloučení, Haynesem a Holm-Nielsenem, a různost několika druhů šípatkovců v poddruhu Echinodorus.
Na základě této práce a dalšími výzkumy v roce 2008 Lehtonen vyloučil poddruh Helanthium z rodu Echinodorus, a navrátil jej do skupiny druhů obsahující podle Haynese a H.-Nielsena tři druhy, a vrátil původní, do té doby neužívaný druh Albidella Pichon 1946 s jedním druhem Albidella nymphaeifolia (syn. Echinodorus nymphaeifolius).
Po této poněkud rozsáhlejší argumentaci mohu tvrdit, že v naší kolekci – podle revize Hynese a Holm-Nielsena, zohledňujíc vlastní nabídku systematiky šípatkovců a nepoužijíc změny nabízených Lehtonenem – máme 32 druhů a odrůd přírodních šípatkovců. Po jejich opětovném označení byly ponechány jako typy (pro naši informaci) předchozí názvy, které získaly po revizi Fassetta (r. 1955) a Rataje (r. 1975). Podle tohoto přístupu pak naše sbírka obsahuje 46 taxonů.
Nevýhodou naší sbírky je, že téměř úplně chybí rostliny pocházející z přírodních stanovišť, výhodou pak, že hodně rostlin pochází z dávné sbírky Ratajovy.
Za předpokladu, že šípatkovci ještě budou podrobeni systematickému vědeckému výzkumu, roku 2003 wroclavská botanická zahrada přišla s touto nabídkou:
"Abychom se více dozvěděli o variabilitě v rámci jednotlivých druhů a mohli je porovnat s nově popsanými taxony doposud známými, Botanická zahrada Wroclav nabízí k dispozici skleník pro vodní rostliny s odbornou péčí (zaměstnanci) pro pěstované rostliny. Vlastníky nově popsaných taxonů a další (zvláště druhů pocházejících z přírodních stanovišť) se zdokumentovaným původem prosíme o umístění do společné sbírky (v podobě vegetativně rozmnožených rostlin). Z pěstovaných rostlin mimo jiné bude vytvořen herbář obsahující rostliny v různém stádiu růstu a pěstovaných v různých podmínkách. Sbírka živých rostlin, herbář shromážděných materiálů a náš pokoj pro hosty bude dostupný expertům majícím zájem zkoumat tajemství této skupiny rostlin." (Kamiński R. 2003. Die Gattung Echinodorus – meine taonomischen Zweifel. Aqua Planta 3:135-141). Bohužel pouze pánové Curt Quester a Roland Strosser z Německa pozitivně reagovali na naši výzvu.
Kromě toho máme ve sbírce 64 druhů (kultivarů) těchto zajímavých rostlin. Před čtyřmi roky jsme ukončili rozšiřování této sbírky, ale v tomto roce budeme opět pokračovat v jejím rozšiřování.